Vyberte si jazyk
Evropští představitelé se už po x-té chystají „definitivně odpovědět“ na krizi eura. Po bankéřích se ve prospěch navýšení Evropského nástroje finanční stability (EFSF) vyslovili dokonce i Číňané a Američané, jejichž měn se problém netýká.
Platební neschopnost Řecka samozřejmě nikdo nechce riskovat. Otázkou ale je, zda se ještě více neobávat cesty, kterou se evropští představitelé chtějí vydat. O skutečném problému Řecka se totiž nikde nemluví a už vůbec se na něj nehledá lék.
Problém je ten, že v řecké společnosti člověku nevymezuje místo jeho talent a dynamismus, ale původ a vztahy. Žádná společnost samozřejmě nespočívá výhradně na meritokracii nebo nepotismu. V Nizozemí například převládá meritokracie, zatímco v Řecku nepotismus. Moc a majetek se tam natolik kumulují, že mocenské elity vždy dokážou své postavení posílit.
Dokud tu nebude existovat vůle proti tomuto nepotismu bojovat, nebude řecká ekonomika s to svůj dluh splatit, ať bude jakýkoliv. I kdybychom celý řecký dluh smazali, začne země hned od zítřka uzavírat nové půjčky.
Politika zavírá oči před strukturálními problémy
Zkuste hádat, kdo zaplatí příští operaci na záchranu bank nebo Řecka… Zaručit se za strukturálně slabé ekonomiky posílením EFSF budoucí problémy pouze prohloubí, a nikoliv odstraní. Političtí představitelé se nechávají vést stejnými sentimenty, jaké je přiměly vpustit Řecko do eurozóny navzdory tomu, že nerespektovalo nezbytná kritéria.
„Dovolit“ Řecku vystoupit z eurozóny a odpustit mu za to dluhy by nás zbavilo budoucího finančního břemena. Znamenalo by to také nechat řeckou střední třídu, aby se s vlastní zemí konfrontovala sama. My bychom si však měli dělat starosti o blaho řeckých občanů, kteří jsou první obětí administrativního chaosu panujícího v zemi.
Další eura sociální boj jen oddalují
Řecká střední třída je připravena platit daně stejně jako všichni ostatní Evropané. Průměrný Řek k tomu ale mnoho chuti nemá, protože ví, že stát nechá tyto peníze okamžitě zmizet v kapsách vlivných rodinných příslušníků nebo přátel režimu. Eura, která v posledních letech do země přitekla, Řeky ukonejšila: Každý z nich dostal malý podíl a skutečně ambiciózní mladí lidé diskrétně odešli. Nyní ale napětí roste. Další eura pouze oddálí nevyhnutelný sociální boj.
Lépe by bylo postavit se cele na stranu řeckých občanů. To se doposud nestalo: Elity byly ušetřeny a celou tíhu břemene svalily na Řeky, kteří to mysleli dobře. A udělat to mohly proto, že trojka sestavená ze zástupců EU, ECB a MMF se do rozhodování nechce moc míchat. Závazek spravedlivého rozložení zátěže vyzněl naprázdno.
Trojka se musí přestat chovat zdrženlivě. Není snad myšlenka navrácení demokracie do její kolébky krásnou evropskou ideou? Znamenalo by to ale radikálnější transfer řecké suverenity než je ten, o němž je dnes řeč. Pokud k tomu nedojde, nebude nikdy zasažen cíl, který je třeba zasáhnout, to znamená posty a výsady řeckých elit, které dnes rozhodují o tom, kde se bude škrtat. Pokud se nepodaří rozbít mocenské postavení řeckých elit, nemá situace řešení. Tento aspekt bohužel v evropských návrzích, které se vynořují jeden za druhým v nespoutaném rytmu, systematicky schází.
Atény nejsou Bagdád. Nebagatelizujme nicméně obtíže, jaké představuje zavedení fungující demokracie. Právě touto cestou je však třeba se vydat, máme-li pro tuto řeckou tragédii nalézt řešení. Na rozdíl od divadelní tradice je šťastný konec ještě možný. Od Evropy to ale vyžaduje velikou odhodlanost a především pak velký smysl pro realitu.
Řecko
Chystá se Papandreu odstoupit?
List Financial Times Deutschland přichází s ohromující zprávou: „Jorgos Papandreu chystá demisi.“ Podle informací hospodářského deníku naznačil řecký premiér, sevřený v kleštích mezi pouličními protesty v Aténách a požadavky mezinárodních věřitelů, za poslední tři týdny v kruhu svých blízkých již dvakrát svou demisi. Jeho odchod by zcela jistě vyvolal předčasné volby, „po nichž opozice volá už několik měsíců“. Premiérův mluvčí tvrzení deníku v noci na dnešek popřel. Podle FTD musí Papandreu pokračovat, protože má před sebou „mamutí úkol. Musí postavit na nohy zemi zmítanou hospodářskou recesí a překonat při tom odpor veřejnosti. Papandreu je největším garantem reforem a nesmí v žádném případě odejít.“
