Kohl s Mitterandem by nebyli lepší

Schází evropským představitelům bojujícím s krizí politický leadership, tak jak to dnes často slýcháme? Podle redaktora listu De Volkskrant je brzdí spíše politická nejednotnost této doby a veřejné mínění.

Zveřejněno dne 10 října 2011 v 14:45

Z mocenského zákulisí západních států v poslední době často zaznívají povzbuzující slova typu: „Never waste a good crisis“ [dobrá krize nesmí být promarněna, věta, kterou pronesla Hilary Clintonová v roce 2009 před Evropským parlamentem]. To ale vyžaduje jistou politickou bojovnost, přičemž jedním z klíčových aspektů současné krize je právě výrazná absence této bojovnosti. V úvodnících, jako například v tom, který vyšel v posledním čísle listu The Economist, se tak dočítáme: „Dluhová krize už trvá rok a půl a představitelé eurozóny se zatím vyznamenali pouze svou neschopností.“

Takto pohrdavý soud je podle mého názoru příliš zjednodušený. Je pravda, že evropští představitelé příliš nezabodovali. Otázkou ale zůstává, zda za to mohou především jejich osobní nedostatky, nebo spíše politická atmosféra, ve které jsou nuceni jednat a která je daleko obtížnější a ponechává menší manévrovací prostor, než tomu bylo před pár desítkami let. Je Angela Merkelová méně kompetentní než Helmut Schmidt nebo Helmut Kohl? Je Nicolas Sarkozy mnohem méně odvážný, než byl François Mitterrand nebo Jacques Chirac?

Přikrášlované image bývalých státníků

Není žádných pochyb o tom, že se Obama, stejně jako „Merkozy“ dopustili chyb. Je docela možné, že Sarkozy nedosahuje velikosti Mitteranda, Merkelová se schopnostmi nevyrovná Kohlovi a Obamovi schází důvtip Billa Clintona. Politické výkony bývalých státníků ale bývají často přikrašlovány. Politické mantinely se navíc téměř všude zúžily.

To má jeden zásadní důvod: rozpad státní moci. Politolog Alfred van Staden přirovnal v roce 2008 svobodu jednání hlavy státu ke svobodě řidiče automobilu, který uvízl v dopravní zácpě: „Je pánem volantu a občas se mu podaří někde prokličkovat, ale tempo provozu je z valné části dáno chováním ostatních řidičů a pravidly silničního provozu.“ V dopravní zácpě uvízly dokonce i Spojené státy.

Newsletter v češtině

A pak je tady druhá síla, která zapříčiňuje zpomalení: politická nejednotnost, jež se stala všeobecným jevem. V mnoha zemích se křehké koalice s námahou pokoušejí vládnout a společnost je silně polarizována. V takovém politickém klimatu se na úspěchy rychle zapomíná. Stačí připomenout vrtkavost politických nálad, s níž je konfrontován Nicolas Sarkozy. Francouzskému prezidentovi se dostalo na různých místech uznání za smělou intervenci proti režimu Muammara Kaddáfího. Ve vlastní zemi mu to ale nepřineslo prakticky žádný zisk.

Radši jít příkladem

Závěr, který můžeme z výše uvedeného vyvodit, není zejména pro Evropu příliš povzbuzující: Politickému rozkladu lze zabránit jedině kouzlem. Možná bychom neměli vkládat naděje do nejlepších politických představitelů, jako spíše do vyzrálejšího veřejného mínění. Zásadní překážkou je totiž to, že euroskepticismus, i když ho chápeme, vyvolal všeobecnou nedůvěru v téměř jakoukoliv podobu moci. Ale bez mocenské síly a bez toho, že tuto moc uplatňovanou partnerem, kterého jsme si sami vybrali, budeme akceptovat, z problémů nevyvázneme.

Klasickou federalistickou odpovědí je přenechat více moci Bruselu. V posledních měsících se ale na scéně začal znovu objevovat mezivládní přístup. Konkrétně se jedná o to přiznat vůdčí roli Berlínu s tím, že štafetu by jako první převzala Paříž. Dalším ponaučením, které bychom si měli vzít ze zklamání poslední doby, je to, že pokud chce hrát federální Evropa v budoucnu opět významnější úlohu, bylo by lepší, aby Evropskou komisi řídil člověk ze země s ratingem AAA spíše než zástupce státu bojujícího s krizí, který sám potřebuje pomocnou ruku.

Irsko

Obavy z dalšího referenda o EU

Snaha německé kancléřky Angely Merkelové prosadit změny v Lisabonské smlouvě, s jejichž pomocí by dalo snáze dosáhnout kontroly nad dluhovou krizí eurozóny, však může mít závažné důsledky pro Irsko.List Irish Times přináší zprávu, že iniciativa Angely Merkelová by si mohla „v Irsku vyžadovat referendum“. Podle irské ústavy totiž musí být každá změna smluv s EU předložena voličům. Podle dublinského deníku to „pravděpodobně způsobí politické obtíže Taoiseachu Endovi Kennymu, který poslední dobou dává najevo, že si nepřeje dohody znovu otevírat.“ Ministerský předseda by se jistě rád vyhnul opakování referenda o Lisabonské smlouvě z roku 2008, které irští voliči odmítli, jen aby ji konečně přijali v roce 2009, když nátlak Evropská unie přiměl vládu hlasování opakovat. Není také vůbec zřejmé, jaké změny vlastně kancléřka Merkelová chce ve smlouvě provést. Úředníci očekávají, že „budou navrženy tak, aby evropské orgány mohly snáze prosadit svůj vliv nad ekonomickými politikami zemí, které soustavně porušují rozpočtová pravidla EU.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma