Názor: Demokracie bojuje o přežití

Řím, 14. října. Členové hnutí Rozhořčení manifestují před dolní sněmovnou španělského parlamentu.
Řím, 14. října. Členové hnutí Rozhořčení manifestují před dolní sněmovnou španělského parlamentu.
14 říjen 2011 – El País (Madrid)

Po demonstracích v Řecku a španělském hnutí Rozhořčených se lidové protesty rozšířily v podobě akce Okupace Wall Streetu na druhý břeh Atlantiku. Přímá či zastupitelská, ve hře je dnes samotná myšlenka demokracie, kterou je nutno obnovit.

Po protestech dokonce i na Wall Streetu pokrývá znechucení z krize celé politické i geografické spektrum od Spojených států po Řecko. Na první pohled existuje mezi oběma případy jen velice málo paralel. Zatímco Papandreovo Řecko je v krizi kvůli klientelistickému a krajně neefektivnímu státu, který se neudržitelně zadlužil, Obamovy Spojené státy jsou obětí finančních trhů, které se zhroutily samy od sebe a přivedly hospodářství na pokraj kolapsu. Zjednodušeně bychom mohli říci, že v jednom případě hrozí pád státu a ve druhém pád trhu.

Řecko a Spojené státy jsou si přesto v těchto dnech podobné daleko víc, než jsem si ochotni připustit. Atény a Washington jsou kolébkami demokracie: V prvně uvedené metropoli se zrodila přímá demokracie, ve druhé demokracie zastupitelská. Ideál demokracie, který je mistrovsky vyjádřený ve dvou textech – Periklově řeči nad padlými a Lincolnově projevu v Gettysburgu, jež si jsou navzájem podobné, je dnes zpochybňován. První přišla na řadu přímá demokracie, která zdegenerovala v populismus, demagogii a stala se nezvladatelnou. Vzhledem k tragickému konci Sókrata, který byl nucen pozřít bolehlav, není překvapivé, že zakladatelé Spojených států odmítali hovořit o demokracii jako takové a svůj politický systém raději označili za „zastupitelskou vládu“, tedy systém, v němž se lidu, který sám nevládne, svěří moc pravidelně své vládce vybírat a odvolávat, čímž si zachovává svou svobodu.

Přes všechna svá omezení byl tento systém vlády velice úspěšný. Alespoň v našem politickém a geografickém kontextu se zastupitelská demokracie prosadila nad fašismem i komunismem. A přestože nad ní neustále visí hrozby populismu a nacionalismu, spojení zastupitelských vlád a tržních ekonomik vždy vedlo k vytvoření otevřených společností respektujících svobodu, blahobyt a rozmanitost. Problémem je, že zastupitelská demokracie se stala nejen nenahraditelnou z vnějšku, ale i z vnitřního hlediska, protože přímá demokracie není funkční variantou k vládnutí v tak složitých společnostech, jakými jsou ty naše. A na této cestě se demokracie zastavila přesně ve svém ústředním bodě, v němž se odvolává na dobrý vzhled vlád, který upřednostňuje před požadavky občanů.

Tyto vlády se postupem času dostaly do područí dvou činitelů: Politických stran, které z našich politických systémů učinily stranokracie ovládané politickou třídou, která nikomu neskládá účty a není transparentní; a trhů, jež podřídily politickou moc svým zvláštním zájmům a transformovaly se v jakousi samostatnou sféru moci. Důsledkem je, že obecný zájem jakožto hlavní tahoun veřejných politik zůstal upozaděn a skončilo i systematické skládání účtů jako kontrolní mechanismus v rukou občanů.

Ačkoli množství demokracií ve světě neustále roste, jejich kvalita se znatelně snížila. Většina našich států je demokraciemi ve všech ohledech, kterými se obvykle definují, ale do kvalitních demokracií, které si jejich občané zaslouží a po kterých touží, mají daleko. V dobách hospodářské prosperity, kdy objem veřejných prostředků rostl a problémy s přerozdělováním byly mnohem snadněji řešitelné, se napětí mezi efektivností a reprezentativností řešilo ve prospěch efektivnosti a na úkor reprezentativnosti. Ale když ve vší síle udeřila hospodářská krize, naše politické systémy zůstaly v důsledku své neschopnosti řešit ekonomiku zranitelné a mizérie zastupitelské demokracie v podobě podrobení se moci trhů, jejichž výstřelky se nedaří regulovat, vyplynulo na povrch ve vší nahotě.

Ideál aténské demokracie ztroskotal a trvalo několik stovek let, než se jej podařilo v inovované formě obnovit. Pokud se zastupitelské demokracii nepodaří dát do pořádku své komunikační kanály, nestane se předmětem vnější diskuze a nebude efektivně vládnout trhům z hlediska obecného zájmu, čeká ji závažná vnitřní krize. Ideál demokracie bojuje o přežití od Atén až po Wall Street.

Factual or translation error? Tell us.