Vyberte si jazyk
Z posledního průzkumu o názoru na Lisabonskou smlouvu vypracovaného pro Irish Times agenturou TNSmrbi vyplývá, že se zdvojnásobil počet Irů, kteří nechtějí, aby Irsko bylo součástí Evropské unie. Během jednoho roku se jejich počet zvýšil z 9 na 18 procent. A jistě není zanedbatelné, že tento pohled sdílí 43% stoupenců „ne“ lisabonské smlouvě.
Ačkoli většina odpůrců smlouvy, Declanem Ganleyem počínaje až po socialistického europoslance Joe Higginse konče, tvrdí, že ideje Evropské unie podporují, i když na základě zcela jiných modelů. Jedním z výsledků jejich kampaně bylo posunutí velmi významného počtu voličů do řad naprostých euroskeptiků. Tváří v tvář této skutečnosti došli stoupenci Lisabonu k tomu, že je potřebné voličům důvody členství v EU připomenout.
Evropa pomohla Irsku k vlastní identitě
Smlouva definuje charakter našeho členství a náš vztah s našimi partnery v tom, co pro tento stát bylo a zůstává ohromně důležitým a přínosným společným projektem. EU pomohla položit základy naší hospodářské a sociální transformace, odstranila bariéry napříč kontinentem otevírajíc tak výjimečné příležitosti k cestování, vzdělávání naší mládeže a k obchodu. Poskytla Irsku mezinárodní platformu, aby si mohlo najít své „místo mezi národy“, vytvořit identitu odlišnou od té britské a pomohla k nastolení míru na tomto ostrově. Bezprostředně po uplynutí století poznamenaného těmi nejkrvavějšími válkami v dějinách Evropy, se zdá dost zvláštní, že je třeba opět připomínat, že EU poskytuje jedinečný model mírového usmíření, první svého druhu, který vyvažuje zájmy malých i velkých suverénních států a je politicky i ekonomicky důležitou protiváhou soupeření velmocí.
Ve chvíli, kdy se Irsko potřebuje nacházet v srdci Evropy více než kdy jindy, spočívá nebezpečí v tom, že zamítnutí může tento vztah kvalitativně změnit. Neexistuje nic jako oběd zdarma. Bude to něco stát. Teď není chvíle na to, aby si Irsko mohlo dovolit být v izolaci. Přinejmenším by Irsko zaplatilo politickou, institucionální a hospodářskou marginalizací. Politickou, z důvodu oslabení postavení Irska jakožto jádrového člena a pověsti, která povzbuzovala a byla důvodem naší hrdosti. Solidarita v radách unie je dvojsečná. Institucionální, protože naši partneři budou chtít jít kupředu a hledat nové způsoby posílení jejich vzájemné spolupráce. Pokud to bude nutné, zanechají Irsko v určité formě polo-izolovaného statutu, například prostřednictvím opt-outů Irska či vývoje dvourychlostního systému členství. Hospodářskou, protože by Irsko utrpělo kvůli pochybám, které by zamítnutí smlouvy vyvolalo u zahraničních investorů ohledně našeho závazku k evropskému trhu a z hlediska ceny, kterou bychom platili za možnost půjčovat si peníze.
Místo Irska je v srdci Evropy, odkud má svým géniem přispívat tomuto úžasnému, i když nedokonalému projektu stejně jako z něj čerpá. Evropa nás potřebuje. A my jsme nikdy nepotřebovali Evropu více než dnes. Je naprosto v zájmu občanů, aby v pátečním referendu řekli své ano.
První irské referendum
Irsko ví, že unii potřebuje
V Daily Telegraph vzpomíná novinářka Sarah Careyová z listu Irish Times s rozpaky na „Lisabon 1“, tedy na irské odmítnutí smlouvy v roce 2008. Mnozí, „kteří už je (tzn. irskou vládu/Evropskou unii) nemohli dál snášet, kteří už nemohli vystát ty, kdo vždycky dosáhli svého cíle,“ chtěli vyjádřit protestní „ne“, přičemž se domnívali, že většina voličů kontroverzní text schválí, říká Careyová. „Lidé byli rozlobení,“ vzpomíná. Naši ekonomiku čekala brzká pohroma.
Rok po této ekonomické pohromě – irská ekonomika, dříve tak dynamická, je jednou z těch, kterým světová hospodářská recese zasadila největší ránu – se postoj vůči dokumentu, od nějž se podle slov eurokomisaře Charlieho McCreevyho neočekávalo, že by ho „zdravá osoba“ mohla kdy číst, změnil. „My Irové víme, kdo nás živí,“ píše Careyová. „Rozdíl mezi „Ireland“ (Irsko) a „Iceland“ (Island) není v jednom písmenu, ale ve čtyřech: E-U-R-O. "Evropská centrální banka platí účty a finančně podporuje rekapitalizaci našich insolventních bank – my víme, kdo jsou naši přátelé.“
