Vyberte si jazyk
Evropští představitelé se včera [26. října] dohodli na snížení řeckého dluhu. Očekávají také, že bohaté země s dostatkem hotovosti pro jejich záchranný plán alespoň částečně zajistí prostředky. Čína, která má největší devizové rezervy na světě, se proto stala klíčovým cílem.
Vyspělá Evropa se pro hotovost obrací na Čínu. Tuto skutečnost zdaleka nevítají všichni Evropané, ani Číňané. Někteří Evropané zastávají názor, že Evropa ještě neklesla tak hluboko, aby musela žebrat u Číny. Zdá se, že hlavní proud myšlení zastává názor, že EU by měla Čínu k poskytnutí peněz vyzvat, ale neměla by za to nabízet žádné zvláštní výhody. V Číně se rozpoutala ostrá diskuze. Mnozí nemohou pochopit, proč by Čína měla podávat pomocnou ruku Evropě, zatímco se její vlastní město Wenzhou nachází ve finanční krizi.
Čína si nemůže dovolit zůstat stranou
Čína a Evropa nejsou příkladem nerozlučných přátel, kteří by si bez váhání podávali pomocnou ruku, kdykoli se ten druhý ocitne v krizi. Obě strany v současné době rovněž kalkulují. Veřejné mínění daný scénář pouze komplikuje. Na obou stranách jsou neprofesionální analytici, kteří raději vycházejí vstříc bouřlivému populismu. Možná, že o šíři čínské účasti na plánu na záchranu eurozóny bylo rozhodnuto na základě společných zájmů a vzájemné nedůvěry mezi oběma stranami. Čína nemůže zůstat stranou, protože její zájmy ji v globalizovaném světě úzce spojují s Evropou.
Na druhou stranu ale Čína žádné „velké překvapení“ pro Evropu nechystá. Dokonce i bohatší ekonomiky eurozóny se zdráhají pomáhat Řecku. Čína, jako vnější aktér, nemůže dát do pořádku problém, se kterým si nevědí rady ani sami členové eurozóny. Jestliže EU opravdu požaduje po Číně financování, měla by zvážit další otevírání svých trhů této zemi, stejně jako přiznat Číně její místo mezi tržními ekonomikami. Pokud si myslí, že takové „obchody“ za to nestojí, Čína je k nim nutit nebude.
Evropa se chová jako lakomec
Co se týče Číňanů, bylo by hloupé dávat do souvislosti plán na záchranu eurozóny a dluhovou krizi Wenzhou. První je spojeno s využitím čínských devizových rezerv, které ale nelze využít při zachraňování podniků opuštěných uprchlými šéfy ve Wenzhou. Jako světová velmoc by Čína měla pomoci ostatním, které postihla krize nebo katastrofa. Číňané by měli pochopit, že země, která pouze sleduje své vlastní zájmy, ale ignoruje morálku, nebude oblíbená.
Nicméně Evropané by se měli, když kárají Čínu za její skrblictví, rovněž zamyslet sami nad sebou. Diskriminují čínský systém a nechtějí do Číny vyvážet technologie. Kdykoli čínský podnik investuje a koupí společnosti v Evropě, vzplane odpor místního veřejného mínění. Evropané se totiž obávají, že se Čína od nich přiučí až příliš a stane se úspěšnější. Evropa chce jen spoléhat na svá stará aktiva a přitom vždy stát v čele. Při takovém způsobu uvažování je to pak Evropa, kdo vypadá jako lakomec.Čínská účast na plánu na záchranu eurozóny by se neměla příliš politizovat. Měl by to být civilizovaný obchod a nepsaná pravidla by měla být křišťálově jasná oběma zúčastněným stranám.
Protinázor
Zapomeneme kvůli čínské štědrosti na lidská práva?
Evropa „svádí draka”, aby zachránila eurozónu, píše v titulku list Gazeta Wyborcza. Podle varšavského deníku za to může draze zaplatit. „Evropa vkládá do Číny naděje . Do země, která vykonává největší počet poprav na světě a své disidenty posílá do pracovních táborů. Do státu, který pronásleduje Tibeťany a Ujgury a cenzuruje internet.“
„Pokud se budou představitelé EU na Čínu spoléhat, že posílí EFSF (Evropský fond finanční stability), měli by si zodpovědět základní otázku,“ píše Gazeta Wyborcza. „Když si vezmou [čínské] miliardy na záchranu Řecka nebo Itálie, budou mít stále odvahu odsuzovat porušování lidských práv v Tibetu nebo Sin-ťiangu? [...] Evropa se může zaleknout, že Peking zaujme pevné stanovisko, nebo se jen může cítit hloupě, protože žádat o pomoc a zároveň dávat kázání [sponzorovi], to se prostě nedělá.“
