Nobelovka proti diktatuře

„Pro německou literaturu je to velký den,“ píše s potěšením Tilman Spreckelsen ve Frankfurter Allgemeine Zeitung den poté, co spisovatelka německo-rumunského původu Herta Müllerová získala Nobelovu cenu za literaturu. Müllerová ve svém díle „popsala, co státní represe způsobuje těm, kteří se stanou její obětí. Udělením této ceny vysílá stockholmská akademie určitý signál,“ soudí deník. „Je to uznání umění a etiky coby dvou stran jedné mince, konkrétně pak uznání kultury diaspory, která byla zničena, a její přední strážkyně a hlasatelky.“

Podle mnichovského [listu Süddeutsche Zeitung](http:// http://www.sueddeutsche.de/kultur/988/490366/text/) zůstává Stockholm věrný svému závazku oceňovat spisovatele, zprostředkovávající kontakt mezi dvěma světy. U Müllerové se setkáváme se „starou Evropou se zeměpisným rozdělením z dob ještě před studenou válkou: roztříštěnou, ale zároveň propojenou společnou kulturou“.

Jak také připomíná România Libera, „Nobelova cena se zrodila v Banátu“, v kraji na západě Rumunska, kde se Herta Müllerová narodila: v Nitchidorfu. „Největší zásluha“ laureátky je podle slov spisovatele a novináře Ovidiu Pecicana, otištěných v bukurešťském deníku, „to, že do popředí umístila kulturu komunity na pokraji vymření“, kulturu německé minority v Rumunsku, která opustila zemi po roce 1989 a „po své účasti na jiných dějinách se rozptýlila v německém národě“.

Porumunštěná Němka a poněmčená Rumunka

Cesta Herty Müllerové vedla z daleka. „Ceausescu prodal Müllerovou Západu za 8 000 marek,“[píše Adevarul](http:// http://www.adevarul.ro/articole/micul-nostru-premiu-nobel.html). „Ale pro Frau Müller to bylo vlastně ideální. Z toho, že byla prodána do Německa – což byla v osmdesátých letech v Rumunsku, které takto prodávalo Němce a Židy, běžná praxe – dokázala těžit,“ píše deník. "Byla mladá a talentovaná a měla za sebou zkušenost s diktaturou, neboť její knihy byly zakazovány a ji samotnou pronásledovala Securitate."

Mnozí dnes říkají, že „jsme dali Nobelovu cenu Německu“, poznamenává Adevarul. „To není pravda: udělili jsme ji spisovatelce, která bývala nemusela vůbec vyniknout, kdyby zůstala v Rumunsku. Místo toho je tu ale Herta Müllerová – porumunštěná Němka a poněmčená Rumunka“. Z tohoto důvodu se také Spiegel-Online domnívá, že Nobelova cena posiluje „koncepci střední Evropy zničené jugoslávskou tragédií a rozšiřováním EU, respektive myšlenku, že identitu nevytvářejí národní státy, ale kulturní vztahy.“

Tlumočnice historické pravdy

Tageszeitung doufá, že udělení této ceny má dalekosáhlejší význam. Po Günteru Grassovi (1999) a Elfriede Jelinkové (2004) je to za posledních deset let už třetí Nobelova cena pro německy píšícího autora. Přesto ji německý deník nevnímá jako ocenění pro německou literaturu, ale jako cenu za „tlumočení historické pravdy v nekompromisním jazyce“.

Berlínský deník vidí v udílení ceny úkol: je rovněž třeba „hledat v cizích literaturách knihy, které pojednávají o současných konfliktech“. TAZ jmenovitě doporučuje podporovat čínskou literaturu [čestný host příštího Frankfurtského knižního veletrhu] v tom, aby se prosazovala i přes odpor čínských autorit. „Evropa nemůže brát své historické konflikty natolik vážně, aby je odměnila jedinou stávající celosvětově udílenou literární cenou, a přitom zavírala oči před konflikty mimoevropskými,“ uzavírá TAZ.