Kdo chápe minulost, může ovlivnit budoucnost. Parafráze orwellovského hesla se nabízí při pohledu na současnou situaci Evropské unie. Osvěžující pohled historika Miloše Řezníka na nedávné výroční konferenci Česko-německého diskusního fóra v Pasově na evropskou identitu nabídl klíč k přežití Evropy jako vzkvétající hospodářské, politické a kulturní jednotky.
V kolektivní identitě není důležité jen to, co jsme, ale hlavně to, co nejsme. To byla základní teze profesora Řezníka, kterou dokládal na vývoji moderního nacionalismu v první polovině devatenáctého století, kdy se rozpadal stavovský systém a nové elity nabídly lidem identifikaci s národem pomocí konceptu občanské rovnosti. V průběhu dalšího vývoje se národní identita stala potenciálem konfliktu.
A teď si položme otázku, jakou roli hraje evropská identita. Vzniká jako konstrukt, modeluje se a je otázka, zda se prosadí či neprosadí. Co jí chybí, aby se prosadila, aby sjednotila ty, kteří by se – teoreticky – měli k takové identitě hlásit, protože žijí na společném prostoru, sdílejí společné hodnoty? Aby se Evropa ještě více sjednotila, chybí silný pocit ohrožení. Evropanům chybí společný nepřítel.