Nevyhlášená evropská válka proti Íránu

Politolog z Tel Avivu se zamýšlí nad tím, jaké mohou být důsledky toho, že Evropa uvalila bezprecedentní sankce na dovoz ropy z Íránu ve snaze zabránit zemi v údajném rozvoji jaderného zbrojního programu.

Zveřejněno dne 26 ledna 2012 v 14:49

Tento týden Evropská unie zahájila válku proti Íránu. Samozřejmě ji nevyhlásila oficiálně a nejedná se ani o skryté použití vojenské síly. Nicméně rozhodnutí EU uvalit embargo na dovozy ropy z Íránu a veškeré nové smlouvy, stejně jako zmrazit aktiva Íránské centrální banky, je ve skutečnosti válečným aktem a v důsledku může snadno vyústit ve vojenský konflikt, jemuž právě tyto sankce měly zabránit.

Více než 50 procent íránských vládních příjmů pochází z vývozu ropy a ropný export také tvoří asi 80 procent íránských zisků v tvrdé měně. Země Evropské unie jsou dohromady druhým největším zákazníkem režimu, neboť do EU proudí celá čtvrtina íránských vývozů. V důsledku tak vše naznačuje tomu – tedy pokud ostatní obchodní partneři Íránu nerozmělní akce EU posílením vlastních nákupů, ale zatím se zdá, že Čína, Japonsko a Jižní Korea se tak zachovat nehodlají – že se rozhodnutí EU, spolu s už existujícími americkými opatřeními, blíží oněm „ochromujícím sankcím“, o kterých mluvila americká ministryně zahraničí Hillary Rodham Clintonová, ale které dosud nebyly bez evropské spolupráce možné.

Pokud se ukáže, že tato situace skutečně nastala, pak íránský režim, který se už teď potýká s vysokou inflací a rychle se znehodnocující měnou, bude muset nějak reagovat. Je možné, že kapituluje a svého nukleárního zbrojního programu se zbaví. To by byl výsledek, jehož chtějí Evropané a další sankcemi (nebo i jen věrohodnou hrozbou sankcí) dosáhnout.

Jednodušší by byla sabotáž

Ale přinejmenším stejně možné je, že se Írán zahnaný do rohu odhodlá k zoufalému výpadu ve snaze vyděsit Evropany natolik, aby couvli, nebo aby alespoň vyvolal takovou hysterii na ropných trzích, že prudký nárůst cen režimu umožní udržet si stejné příjmy i při snížení objemu vývozů.

Newsletter v češtině

Jednou z možností, které režim má, je také pokusit se uzavřít Hormuzský průliv. Írán už pohrozil, že tak učiní. Pravděpodobně by však nebylo v jeho silách blokovat úžinu příliš dlouho a v každém případě by to také znamenalo, že si sám uzavře cestu pro export na jakékoli trhy, které by mu ještě zbyly.

Daleko méně komplikovanou metodou by byla sabotáž nebo raketový útok na rafinérie, ropovody a další infrastrukturu v místech jako Abqaiq a Ras Tanura v Saudské Arábii. Ty mohou být provedeny „pod falešnou vlajkou“, jako operace místních šíítských povstalců, jejichž základnou je Východní provincie Saudské Arábie. Nikoho by to ale neošálilo a riziko eskalace v rozsáhlý konflikt s Íránem by bylo značné.

Při takovém scénáři by se vojenská konfrontace, které se mnozí Evropané chtějí vyhnout, naopak stala nevyhnutelnou, i když si íránští představitelé asi stěží mohou namlouvat, že by v ní nakonec mohli zvítězit.

Evropské obranné jaro

Než nad takovými scénáři mávneme rukou jako nad nerealistickým strašením nebo budou odbyty s tím, že by takové jednání bylo pro Írán sebezničující, vzpomeňme na fakt, že císařské Japonsko nenapadlo Spojené státy, protože na ně Spojené státy samy zaútočily, ale protože mělo takový pocit ekonomického obležení (a dnes je pod podobným tlakem Írán), že se válka zdála menším zlem než pomalé zadušení. A k útoku se rozhodlo i přesto, že mnozí japonští vojenští velitelé včetně admirála Isoroku Jamamota věřili, že japonská porážka je nakonec nevyhnutelná.

Jen obtížně si lze představit, že by si členské země EU, které rozhodnutí o sankcích přijaly, možnosti takové dynamiky nebyly vědomy. Už samotný fakt, že britské a francouzské válečné lodě doprovázely americkou letadlovou loď Abraham Lincoln při její plavbě Hormuzskou úžinou a zpátky do Perského zálivu – bezostyšně a navzdor íránským varováním – naznačují pravý opak: A to, že vlády EU, zvláště ony dvě s největší schopností projekce vojenské síly, si naprosto přesně uvědomují možné následky a jsou na ně také připraveny.

Naznačuje to také, že bez ohledu na své ekonomické problémy Evropská unie zažívá v zahraniční a obranné politice své vlastní „jaro“ a že ti, kdo ji v minulosti považovali za změkčilý debatní kroužek schopný jen prázdných gest a pózování, by teď svůj názor měli zásadně přehodnotit.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma