Vyberte si jazyk
Nejvýznamnější portfeje Evropské komise z hlediska vlivu a rozpočtu (obchod, vnitřní trh, hospodářská soutěž, zemědělství) si mezi sebe rozdělují jako obvykle „velké“ státy.Daily Telegraph poznamenává, že „v každé etapě vyjednávání, připomínající prodej krav na tržišti, byla britská vláda napálena a její plány zmařeny“. „Jmenování Catherine Ashtonové bude drahé, protože Velká Británie bude muset rezignovat na jeden z nejdůležitějších ekonomických postů. A Sarkozymu přihrála do ruky potřebnou záminku k tomu, aby na ten nejdůležitější – vnitřní trh – prosadil svého kandidáta.
Potenciální škody, které to napáchá, nesmí být podceňovány. Michel Barnier je intervencionista, čili není nakloněn volnému trhu ani anglosaskému ekonomickému modelu a zdá se, že by rád viděl evropské banky podřízené předpisům bruselského puntičkáře.
Také Dziennik Gazeta Prawnase domnívá, že Francie získala „prestižní vítězství“, neboť Banierovo jmenování bude znamenat „krok zpět pro anglosaský liberalismus, jehož představitelé dosud zaujímali v Evropské komisi klíčové posty.“ Navíc „José Manuel Barroso dokázal odolat nátlaku Londýna, který chtěl Barnierovi odejmout pravomoci nad finančním sektorem.“
Rumun kope za Francii
Francie si to dokázala šikovně zařídit, i co se týče pro ni důležitého postu pro zemědělskou politiku, na který byl jmenován Rumun Dacian Ciolos: „Ciolos, francouzský eurokomisař,“ uvádí tak v titulku Jurnalul National, který mimo jiné poznamenává, že Ciolosovu nominaci odsuzuje britský tisk. Ten kritizuje „akci, za níž stojí Francouzi“. Ciolos, který se oženil s Francouzkou a studoval v Rennes a Montpellier, je podle bukurešťského deníku spíše „skutečným Evropanem“. Jiný rumunský list, România Libera, soudí, že „vzbudilo-li jmenování Ciolose na post zemědělství v Rumunsku naději, že budou pršet peníze, v Evropě zatím prší kritiky ohledně francouzské podpory jeho kandidatury“. Bukurešťský Gândul pak poznamenává, že bude mít „více než složitý úkol,“ protože „bude muset balancovat mezi protichůdnými zájmy Francie a Anglie“.
Jiný klíčový post – hospodářská soutěž – připadl Joaquínu Almuniovi, který získal taktéž místopředsednictví Komise. Almuniu [označuje El Paí](http:// http://www.elpais.com/articulo/internacional/Almunia/nuevo/hombre/fuerte/UE/elpepiint/20091128elpepiint_1/Tes)s za „nového silného muže Unie“, de facto zodpovědného za evropskou průmyslovou politiku. Post eurokomisaře pro hospodářskou soutěž se tak stal „v době silné hospodářské a finanční krize nejvlivnějším postem v Komisi“.
Pokud jde o Českou republiku, Hospodářské noviny se podivují nad tím, že přes veškeré překážky, které kladl prezident Václav Klaus ratifikaci Lisabonské smlouvy, získala Praha „relativně významný“ post komisaře pro rozšiřování, na který byl jmenován diplomat a bývalý ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle. Jedním z jeho úkolů bude, jak poznamenává ironickyMartin Ehl ve svém blogu, připravit země Východního partnerství, aby „si nedělaly naděje, že je sedmadvacítka někdy v brzku přijme“, neboť jak vysvětluje Ehl, rozšiřování už není více hnacím motorem evropské integrace.
