Vyberte si jazyk
Evropská unie představila 2. prosince graf, který oficiálně přehodnocuje americké sliby týkající se snižování emisí CO2. Úsilí, k němuž se zavázal Barack Obama, je ohromné, vztáhne-li se k roku 2005 (-17 %), ale vzhledem k evropským referenčním parametrům, tedy k roku 1990, je miniaturní, vysvětluje Brusel. Z pohledu Unie, která požaduje snížení emisí o minimálně 20 %, je zřejmé, že Washington se musí snažit daleko víc.
Stejného názoru není jen Brusel. Téhož 2. prosince oznámila Indie, že by do roku 2020 mohla snížit svou uhlíkovou intenzitu – část uvolněných skleníkových plynů vyprodukovaná na jednotku HDP – ve srovnání s rokem 2005 o 24 %. Brusel se už vyjádřil v tom smyslu, že sliby Číny, která se v otázce uhlíkové intenzity zavázala k dosažení dvakrát lepšího výsledku než Dillí, jsou pouze drobnými střípky. Jiný graf, který koluje po Evropské komisi, naznačuje ještě horší diagnózu: pokud se politické strategie nezmění, dosáhnou v rozvojových zemích emise CO2 v roce 2020 dvojnásobku dnešních hodnot a každopádně převýší emise vyspělých ekonomik.
Cíle Bruselu jsou jasné. Kodaňská konference musí stvrdit fakt, že emise skleníkových plynů by měly do deseti let dosáhnout vrcholu, a důrazně potvrdit záměr dosáhnout v roce 2020 v poměru k roku 1990 snížení emisí o 50 %. Složitá věc. Čína, Indie, Brazílie a Jihoafrická republika daly ve společném prohlášení Evropské unii na vědomí, že se těmito dvěma cíli neztotožňují. Stejně tak se odmítají zavázat k zastavení růstu globálního oteplování vzhledem k předindustriálním hodnotám tak, aby nepřekročil hranici 2 °C. Jak je vidno, od dohody, která by se zamlouvala bojovníkům za životní prostředí, jsme daleko, lépe řečeno hodně daleko.
Žádné druhé Kjóto nebude
Evropská komise přiznává, že „dosažení absolutní shody ve věci tak obtížné smlouvy je nepravděbodobné." Je tudíž třeba začít pracovat na čtyřech bodech: najít společnou vizi týkající se hranice 2 °C; usilovat o ctižádostivé a vzájemně kompatibilní závazky na snižování emisí; určit finanční rozpočet, na němž by se strany shodly, a urychlit zahájení procesu; znovu potvrdit důležitost právního dokumentu, který by strany vedl ke konkrétním závazkům a který by měl být vyhotoven do poloviny roku 2010 a připraven pro již plánovanou konferenci v Bonnu.
A to všechno s tím, že „odpověď nemůže přinést pouhé obnovení Kjótského protokolu,“ už jen proto, že „to Washington nepodepíše“. Další signál vyslala Austrálie: senát napodruhé odmítl plán labouristické vlády na obchod s emisemi CO2. Premiér Kevin Rudd tak pojede do Kodaně s prázdnýma rukama a hrozí mu předčasné volby.
Itálie tolik naspěch nemá. Ministr životního prostředí navrhuje, aby se na dohodě pracovalo 12 měsíců, které zbývají do konference v Mexiku v prosinci roku 2010. WWF (World Wildlife Fund) by byl ale raději, kdyby Itálie a zbytek světa projevily větší motivaci. Planeta už překročila limity emisí CO2 v poměru k roku 1990 – referenčnímu roku Kjótského protokolu – o 40 %, varuje organizace na ochranu životního prostředí. Nesmíme ztrácet čas, říká. „Nacházíme se v nejcitlivější fázi vyjednávání a jediná věc, která může změnit situaci, je veřejné mínění.“
