Vyberte si jazyk
<!--@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
A:link { color: #000080; so-language: zxx; text-decoration: underline }
A:visited { color: #800000; so-language: zxx; text-decoration: underline }
-->
Poslední rozšiřování EU provázely silné obavy z toho, že Evropu zaplaví hordy obyvatel z Východu. Restriktivní opatření zamezující občanům nových členských států přístup na západní pracovní trh splnily svou roli. Strašák „polského instalatéra“ fungoval do doby, než Evropská komise provedla bilanci a zkonstatovala, že počet polských instalatérů ve Francii nakonec nepřesahuje číslo 147. Některé země ale evropským nováčkům svůj pracovní trh stále neotevřely. Rakousko a Německo by chtěly přechodná opatření ponechat až do roku 2011. Největší evropské trhy, jako je britský, francouzský či německý, zůstávají nadále uzavřeny Bulharsku a Rumunsku.
Rozvojový program OSN (UNDP) zkoumaldesítky tisíc údajů o dělnické práci a migračních tocích v letech 1980-2005 mezi 14 bohatými zeměmi OECD (cílově země migrace) a 74 emigračními zeměmi. Studie ukazuje, že přistěhovalectví zvyšuje zaměstnanost bez jakékoliv újmy pro místní pracovníky a posiluje investiční toky. Imigrace má rovněž blahodárný vliv na mezinárodní obchod a přenos technologií a know-how.
Migrace snižuje sociální nerovnosti
Podle Němců Klause Zimmermanna a Martina Kahance, autorů knihy Pracovní trhy v době po post-rozšiřovací migraci [EU Labor Markets after Post-Enlargement Migration], má migrace čistě přerozdělovací charakter. Pokud jsou imigranti kvalifikovaní, jejich migrace v hostitelské zemi prospívá, snižuje nerovnosti a vyplňuje některé výklenky pracovního trhu. Díky přistěhovalcům z nových členských států vydělala Evropská unie 24 miliard euro.
Migrační otázka je v současné době předmětem studie think tanku o budoucnosti Evropy, kterému předsedá španělský premiér Felipe Gonzáles. Evropské obyvatelstvo, které v roce 1900 představovalo čtvrtinu světové populace, ji dnes zastupuje sedmi procenty. V roce 2050 by to mělo být už jen 5,6 %. Situace v Evropě vykazuje dva protichůdné demografické ukazatele: na jedné straně větší délku života, na druhé straně nižší porodnost. V EU se dnes dožívá 35 lidí ze 100 více než 65 let. V roce 2050 jich bude 73. Na tuto demografickou situaci musí Unie reagovat interními opatřeními, jako je prodloužení pracovního věku (což jistě vyvolá potíže), řešení ale musí hledat rovněž za hranicemi. Bez nových přistěhovalců bude aktivní populace EU postupně ubývat do té míry, že nám v roce 2050 bude chybět 72 milionů pracovníků!
Národní identita je tématem v mnoha zemích
Odborníci poznamenávají, že k tomu, aby do Unie přicházela kvalifikovanější imigrace, na ni musíme lépe pohlížet. Spojené státy, Kanada či Austrálie slíznou nejlepší přistěhovaleckou smetánku, zatímco do Evropy míří jen málo kvalifikovaná pracovní síla. Dokud nepadnou překážky týkající se přístupu na pracovní trh a zakládání společností a Evropa nepřehodnotí nároky na jazykové testy a omezení v kulturních a náboženských zvycích, nic se nezmění. Strach nicméně není jednoduché překonat. Imigrace má, především v homogenních společnostech, negativní image. Přistěhovalci obtěžují, protože nabourávají pocit blízké důvěrnosti. „Otázka národní identity vévodí debatám na národní úrovni jako nikdy předtím…,“ konstatuje nizozemský sociolog Paul Schnabel. „Chceme absolutně prověřovat loajalitu každé osoby, která není nizozemského původu.“ Ve Francii je debata o národní identitě v plném proudu. Na Slovensku a v Maďarsku se zvyšuje napětí ve vztahu k menšinám i přesto, že se nejedná o přistěhovalce, ale o obyvatelstvo, které je zde usazeno už mnoho let.
Ještě chmurnější vyhlídky přináší ve své zprávě „Global Trends 2025“ americká Národní zpravodajská rada (NIC). Zpráva varuje před vzrůstající netolerancí vůči rasovým, národním a náboženským odlišnostem, která by mohla vyústit až v občanské nepokoje. Vraťme se ale k problémům Evropské unie. Z důvodu absence kontroly na vnitřních hranicích EU je třeba najít řešení pro společnou imigrační politiku, kontrolu vnějších hranic a koordinaci vízového režimu. Konečně je pak třeba přistěhovalcům umožnit, aby se skutečně integrovali, a odmítnout jakoukoliv formu diskriminace. To nepochybně znamená uniformizaci sociálních práv, což v mnoha zemích vyvolá odpor. Pokud Unie nezvolí koherentní přístup, bude nucena jednat urychleně v časové tísni.
