Diskuze: Mají být politici souzeni za krizi?

6 březen 2012
El País Madrid

Bývalý islandský premiér Geir Haarde (uprostřed) se svým právníkem (vlevo) u soudu v Reykjavíku, 5. března 2012.
Bývalý islandský premiér Geir Haarde (uprostřed) se svým právníkem (vlevo) u soudu v Reykjavíku, 5. března 2012.

Na Islandu začal soudní proces s bývalým islandským premiérem Geir Haardem, který je obviněn z toho, že nezvládl zareagovat na finanční krizi, která jeho zemi zasáhla v roce 2008. Mohl by jít Island ostatním zemím příkladem? Deník El País se zeptal odborníků a novinářů.

Někdejší islandský premiér Geir H. Haarde stanul před zvláštním tribunálem kvůli „závažnému opomenutí“ při finanční katastrofě z roku 2008. Krize se na Island dostala skrze pád tří bank, pozastavením splácení dluhu v zahraničí, propad měny a zvýšení nezaměstnanosti, která dosáhla 10 %. Byly evropské vlády před krizí ve střehu? Jak velká část odpovědnosti připadá na banky? Má být justice vůči politickým aktérům a bankéřům přísnější?

Kattya Cascanteová, analytička Fundación Alternativas, nadace mající blízko ke španělské socialistické straně

Skládání politických účtů předpokládá nejen analýzu efektivity jednotlivých kroků, ale také důvodů, proč byly zvoleny určité cíle, a nikoliv jiné. V demokracii má vláda své určité povinnosti a parlament zase musí provádět opravdovou kontrolu obsahu politických rozhodnutí a disponovat potřebnými informacemi. A právě tyto informace, které jsou předpokladem transparentnosti a které posilují důvěru v instituce a zvyšují úroveň požadavků na veřejné instituce, jsou ve všech politických systémech velkým nedostatkem.

Jordi Vaquer, ředitel Barcelonského centra pro mezinárodní vztahy (CIDOB)

Nepochybně. Jakmile politici, kteří se dopustili protiprávního jednání, přijdou o imunitu, musejí být souzeni. Avšak politické skládání účtů se musí provádět především politickými mechanismy. To znamená v rámci voleb, ale také parlamentů, které jsou v řadě zemí redukovány na prostory, v nichž probíhají prachsprosté exhibiční soutěže mezi jednotlivými stranami i uvnitř stran. Stran, které jsou evidentně neschopné z důvodů údajné ,loajality' žádat po svých vlastních lídrech skládání účtů.

S idealizováním Islandu však buďme opatrní! Před krizí se jednalo o zemi protkanou klientelistickými sítěmi, v níž se regulační orgány spolčily s bankami do míry dosahující téměř mafiánských rozměrů. Tento starý systém svému pádu ostatně odolává dosud. Například představitelé, kteří brzdili politická rozhodnutí, aby mohli prodat akcie, se soudu vyhnuli. Geir Haarde se sice určitě nestaral, jak měl, ale třeba jeho přítel David Oddsson, který byl předsedou vlády 20 let a poté guvernérem centrální banky a dnes působí jako ředitel jednoho z největších deníků, nejenže vyvázl bez úhony, ale ještě se snaží vyšetřování mařit.

Gonzalo Fanjul, novinář deníku El País

Všichni sice máme moc velkou radost, když vidíme, že politik musí čelit trestnímu stíhání za způsob, kterým řešil krizi, ale osobně si nemyslím, že jde o tu správnou cestu. Vězení je pro korupčníky a podobné zloděje. Politici neschopní, nestydatí a idioti musejí být poraženi u volebních uren. Tím pádem si myslím, že je velice zásadní přijít na důvody, které přivedly (a přivádějí) politické představitele k tomu, aby jednali určitým způsobem, a nikoliv jinak.

Před jakými zájmy ustupují? Kdo má k nim a jejich zákonům přístup a kdo ne? Trestní odpovědnost nesmí být v některých případech za žádnou cenu vyloučena. Mezitím se spokojím s omluvou, či alespoň vyjádřením pochyb. Například od těch, kteří řídili v inkriminované době provinilé finanční instituce a dnes sedí na ministerstvech hospodářství. Je to první krok, který je potřeba k tomu, abychom se mohli vydat po správné cestě.

Ana García Femeníová, konzultantka hodnocení a plánování veřejných politik při Univerzitě Complutense v Madridu

Kéž by se to, co se odehrává na Islandu, stalo počátkem potřebného obratu v uvažování o politice ze strany politiků i občanů. Možná jsme dospěli do této situace kvůli tradiční neschopnosti politiků brát na sebe odpovědnost. A to do takové míry, že občané vstoupili do stádia, kdy už mají systému dost. To, že politik musí být souzen za důsledky svého selhání, by nás mělo přimět k zamyšlení nad mechanismy sledování a hodnocení veřejných politik, způsobem, kterým se přijímají rozhodnutí, kdo na sebe bere odpovědnost, jaké nástroje pro analýzu a reorientaci již zavedených politik existují, atd.

Antonio Elorza, politický analytik a profesor politologie na Univerzitě Complutense v Madridu

Odpovědnost za krizi, jak na vysokých úrovních politického a administrativního řízení, tak v rozhodnutích způsobujících nám velice dobře známé katastrofy, se musí nejprve dostat na světlo veřejnosti. A poté, jestliže pro to bude existovat normativní báze, bude odsouzení dotyčných odpovědných činitelů představovat velký přínos pro demokracii.

Juan Arias, brazilský korespondent listu El País

Domnívám se, že příklad islandského premiéra Geira H. Haardeho, který byl postaven před soud za údajnou odpovědnost za hospodářskou krizi ve své zemi, musí být následován a podporován. Není možné, aby během krize takového rozměru, která ovlivňuje život milionů lidí, neexistovali viníci, kteří se mají zodpovídat ze svých skutků. I v té nejmenší firmě musí šéf odpovídat za své chyby a platit za ně, když se ukáže, že něco zanedbal.

A myslím si, že ještě více než bankéři a podnikatelé jsou těmi největšími viníky politici, kteří nejsou dostatečně ostražití a nebo se – což je mnohem horší – spolčují s výše uvedenými. Ti, kteří mají velkou zodpovědnost a jsou za tuto odpovědnost odměňováni tím, či oním způsobem, mají rovněž povinnost odpovídat za škody napáchané svými rozhodnutími. Krize, kterou právě prožíváme, bez jakýchkoliv viníků je obrovským políčkem jejím obětem. Nikdo na to nezareaguje? Klobouk dolů před Islandem.

Překlad: Pavel Bartůšek

Factual or translation error? Tell us.