Valencie po fiestě

Bylo to rok před krizí. V roce 2007 teklo ve Valencii na východním pobřeží Španělska šampaňské proudem. Region omývaný mírnými vodami Středozemního moře slavil 32. ročník Amerického poháru. Přístav, který sloužil slavné mezinárodní regatě jako základna a který stál provincii 1,8 miliard eur, dnes zeje prázdnotou. Loděnice, které poskytly zázemí jachtařským týmům, jsou opuštěné a již skoro pět let čekají na nové využití.

Valencie, která byla dlouho uváděna jako vzor dobrého hospodaření Lidové strany (PP, konzervativci), jež v regionu vládla od roku 1995, dnes čelí kritice. Kvůli dluhu dosahujícímu téměř 20 % jejího HDP, který je tak nejvyšším ve Španělsku. Kvůli deficitu, který se v roce 2011 vyšplhal na 4,6 %. A kvůli „špatnému hospodaření s veřejnými prostředky“ v posledních deseti letech, soudí valencijský ekonom Vicent Soler. Americký pohár je jen jedním z příkladů štědrých výdajů spojených s politikou „velkých akcí“, které se vláda snaží „omezit“, jak sdělil deníku Le Monde viceprezident valencijské vlády José Císcar.

Ambiciózní kulturní centrum z dílny architekta Santiaga Calatravy, La Ciudad de las artes y las ciencias, nacházející se na nábřeží řeky Turie, stálo daňové poplatníky 1,3 miliard eur. Dnes si na sebe vydělává tím, že nabízí své prostory svatebním obřadům. Městský závodní okruh formule 1 o délce 5,4km, šířce 14 m a 25 zatáčkách si vyžádal investici ve výši 90 milionů eur, k nimžje třeba připočítat roční nájem za pořádání Velké ceny Evropy F1, který podletisku činí 20 milionů a který se Valencie zavázala platit až do roku 2014. Zábavní park Terra Mítica v Benidormu, slavnostně otevřený v roce 2000, stál téměř 400 milionů eur. Region se ho chce zbavit za 65 milionů, přičemž polovině zaměstnanců hrozí propuštění.

„V posledních deseti letech jsme se rozhodli zadlužit, abychom mohli soupeřit s ostatními regiony,“ hájí se José Císcar. Za osm let jsme postavili 500 km silnic, 420 základních škol (pro druhý stupeň), osm nemocnic a také několik desítek čističek. Velké akce, které jsme tu pořádali, byly po sociální stránce očividně rentabilní; vzniklo díky nim 271 000 pracovních míst a od roku 1998 přilákaly 69 milionů návštěvníků.“

Odbory vidí věc zcela jinak. „Prodali nám iluzorní společnost a dnes by chtěli nadměrné výdaje přenést na sociální stát,“ tvrdí generální tajemník odboru Unión General de Trabajadores (UGT) ve Valencii Conrado Hernandez, který v jediném měsíci svolal hned čtyři demonstrace proti plánům úsporných opatření. Škrty v platech státních zaměstnanců, drastické snižování počtu veřejných podniků, vyšší školné na VŠ, dražší stravování ve školních jídelnách… to jsou těžko stravitelná opatření.

Podle Valencijského institutu pro hospodářský výzkum (IVIE) představují „velké akce“ 13 % současného regionálního dluhu, který je odhadován na zhruba 20 miliard eur. „Za zdánlivým bohatstvím a výstředností se skrývá umělý ekonomický model, který nás ochudil,“ tvrdí profesor aplikované ekonomie na univerzitě ve Valencii Vicent Soler. Příjmy na obyvatele jsou dnes 12 % pod státním průměrem, a to Valencie ještě před patnácti lety dosahovala španělského průměru.“

V letech ekonomického boomu zajišťovalo ve Valencii stavebnictví 14 % pracovních míst. Provincie přitom byla až do té doby známá spíše průmyslovou výrobou. Textil, hračkářství, kožedělný průmysl, zpracování mramoru, keramický či kovodělný průmysl jsou jen stínem toho, čím bývaly. Příčinou bylo jednak přenesení výroby do Asie a východní Evropy, ale také to, že „velká část kapitálu byla reinvestována do stavebnictví, kde se peníze daly vydělat lehce,“ vysvětluje předseda Konfederace valencijských podniků José Vicente Gonzalez. „Hodně podnikatelů své firmy zanedbávalo.“

Do nástrah realitní bubliny pak také padly dvě místní spořitelny, Bancaja a CAM. V důsledku choulostivé situace na trhu Bancaja fúzovala se spořitelnou Bankia, někdejší kampeličkou Caja Madrid, a spořitelnu CAM zestátnila španělská národní banka stejně jako Banco de Valencia, jež přitom byla finančním ústavem se stoletou historií a vazbou na místní buržoazii. „Ve Valencii už v oblasti poskytování úvěrů neexistuje rozhodovací pravomoc,“ uzavírá ekonom a analytik IVIE Francisco Perez.

Valencie dnes stojí na pokraji bankrotu. Tři ratingové agentury, Moody's, Fitch a Standard & Poor's, zařadily její dluhopisy do kategorie tzv. prašivých obligací. V prosinci 2011 musela španělská vláda podat Valencii záchrannou ruku a pomoci jí prodloužit úvěr u Deutsche Bank ve výši 123 milionů eur, jemuž vypršela splatnost.

„Pokud se systém financování nezmění a vláda provincii nepomůže, stane se situace neudržitelnou,“ varuje Perez, který pochybuje o schopnosti Valencie dodržet rozpočtový cíl. „Z příjmů regionu nelze pokrýt ani náklady na zdravotní péči a vzdělání.“ Zdá se, že fiestě ve Valencii skutečně odzvonilo.

Deficit rozpočtu

Rajoyova povinná a nebezpečná volba

V pátek 2. března, v den, kdy 25 z 27 členských států EU podepsalo v Bruselurozpočtovou dohodu, oznámil španělský premiér Mariano Rajoy svým politickým protějškům, že jeho země očekává v roce 2012 schodek státního rozpočtu ve výši 5,8 % HDP namísto 4,4 %, k nimž se zavázala evropským orgánům. Podle listuEl Periódico

„se z Rajoye stal nakonec pragmatik […], vzhledem ke škrtům, daním, změnám v důchodech a reformě trhu práce se pouští do rizika. Jedná se o kontroverzní rozhodnutí, ale je jisté, že [premiér] věří tomu, že budou pozitivní. [...] Rajoy má před sebou čtyři roky.

Barcelonský deník se domnívá, že premiér přijal „nevyhnutelné, a tedy rozumné rozhodnutí“, které ale pro Španělsko nastoluje ve vztahu k EU „problém důvěryhodnosti“:

„S EU je to jinak. [...] Tady čtyřletá marže chybí. Je pravda, že politika ECB napomáhající přílivu likvidity do bank přispívá k financování deficitu. Mohou se ale strhnout bouřky. Bundesbank útočí na Draghiho. Znovu nás může zaskočit řecká krize, na niž se ještě nepodařilo najít řešení, a dobře to nevypadá ani s Portugalskem. [...] Tyto změny škodí reputaci Španělska. [...] Proto také došlo u španělské rizikové prémie, která si od začátku krize loni v srpnu stála lépe než riziková prémie italská, ke zvratu [Španělsko 344 bazických bodů, Itálie 334 bazických bodů – údaj ze 7. března]. Rajoy udělal, co bylo správné a nevyhnutelné… ale také nebezpečné.“