Portugalsko: Emigrace, příliš krásný přelud

19 březen 2012
Público Lisabon

Na lisabonské ulici.
Na lisabonské ulici.

Po mladých lidech donutila krize hledat si práci jinde v Evropě také otce od rodin. Ti jsou ale na novou situaci špatně připraveni, nemají jazykové znalosti ani finanční prostředky, a často končí na ulici.

K popisu nové vlny přistěhovalců, kteří přicházejí do této země uprostřed Evropy, používá zástupce Conselho das Comunidades Portuguesas (CCP, Rada portugalských komunit) v Lucembursku Eduardo Dias výraz „hloupá emigrace“. Jsou to páry mezi 35 a 50 lety, které sem přicházejí s nezletilými dětmi, bez jistoty zaměstnání a jazykových znalostí a jejichž jediným zavazadlem je představa (mylná), že na ně práce čeká za prvním rohem.

Portrét této nové a stále sílící vlny portugalské emigrace, která se připojila k mladým kvalifikovaným lidem, kteří rovněž pokoušejí štěstěnu za hranicemi země, lze zahlédnout i v jiných koutech Evropy: Anglii, Francii, Nizozemí, Belgii, Německu, a zvlášť ve Švýcarsku. Právě odtud také zazněl první poplach, když se tu začali objevovat Portugalci přespávající v mrazech na ulicích. A nikdo nevěří, že se situace v brzké době zlepší.

Statistik je mnoho a všechny ukazují stejným směrem: počet Portugalců opouštějících zemi je čím dál vyšší. Státní tajemník pro portugalské komunity José Cesário na konci roku 2011 přiznal, že jen tento rok opustilo zemi 100-120 000 Portugalců. Na evropském portálu pracovní mobility Eures vzrostl v letech 2008-2011 počet portugalských žádostí o práci o více než dvojnásobek. O rostoucím počtu Portugalců žijících za hranicemi země vypovídají i registrace na konzulátech: za dva roky, mezi lety 2008 a 2010, vzrostl jejich počet o 324 000.

Předseda Komise pro migrační toky Rady portugalských komunit a Poradců portugalské komunity ve Švýcarsku Manuel Beja sleduje, jak do Curychu, kde žije, směřují celé autobusy plné Portugalců. Situace se podle jeho slov začala zhoršovat už v roce 2008 a v roce 2010 vyslal do země první varovné signály. „Vláda Josého Sócratese reagovala velice špatně, a dokonce mě nařkla z nezodpovědnosti. Je to škoda, situaci lze pravda těžko udělat přítrž, ale dalo se to řešit jinak,“ říká Beja.

„Začali klepat na dveře misií"

Co se týká sociologie Portugalců nově přicházejících do velkých švýcarských měst, za posledního půl roku došlo k „převratné změně“. Začaly přicházet celé rodiny. Už ne úplně nejmladší páry s nízkou kvalifikací a finančními závazky v Portugalsku, které odešly „ze zoufalství“. Někteří s telefonním číslem v kapse, které se nakonec ukázalo jako neexistující, jiní ani s tím. „Po skandálu s Portugalci přespávajícími na vlakových stanicích a v ubytovnách pro bezdomovce se situace trochu zklidnila, ale se zlepšujícím se počasím znovu začalo přijíždět víc lidí,“ vysvětluje Beja.

Jsou tu ale i vážnější případy jedinců, kteří se s žádostí o pomoc museli obrátit na katolické mise působící v různých evropských zemích, protože se ocitli bez peněz na jídlo, nájem, nebo dokonce i zpáteční lístek do Portugalska. „Začali klepat na dveře misií ve Švýcarsku. Nebyli jsme na to zvyklí, nebyli jsme připraveni, protože to je záležitost teprve nedávné doby. Snažili jsme se těmto lidem podat pomocnou ruku,“ vysvětluje bratr Francisco Sales z katolické organizace pro migraci Obra Católica das Migrações. Ve Švýcarsku se jedná o „ještě křiklavější příklad“ emigrace, která se vymyká běžným schématům.

Podle Francisca Salese by se měli Portugalci, kteří stále věří v Evropu plnou příležitostí, před odjezdem lépe informovat o tom, co je čeká. Tento vzkaz, jak ujišťuje, zazní i z kostelních kazatelen.

Nejnovější případ Portugalců, kteří se po frustrujícím pokusu o emigraci ocitli bez finančních prostředků na návrat do vlasti, přišel minulý týden z Anglie. Čtyřiapadesátiletému stavbyvedoucímu se v Londýně, kam odjel v lednu se svou ženou, nepodařilo navzdory veškerým snahám najít práci, a oba nakonec museli přespávat v autě. Předseda Portugalského centra na podporu portugalsky hovořící komunity (Centro Português de Apoio à Comunidade Lusófona) Luís Ventura tvrdí, že i zde „začala být situace alarmující“.

Nejproblematičtější je nedostatečná příprava

„Vysoký a trvalý nárůst počtu lidí“ přicházejících do Anglie podle něj započal už před dvěma roky. Domingos Cabeças z londýnské pracovní agentury Neto má k dispozici údaje, která jeho slova potvrzují: „Dříve jsme dostávali 20-30 žádostí o práci denně, dnes tu máme 80-90 lidí, kteří nemluví anglicky, nemají žádné zkušenosti a jsou bez peněz. Najít jim práce je obtížné. Jsem přesvědčen o tom, že mnoho z nich tu dělá na koleně nějakou práci jen proto, aby našetřili dost peněz na cestu domů.“

Za nejproblematičtější věc považuje Luís Ventura nedostatečnou přípravu na situaci (v kombinaci se zhoršující se krizí v zemi). „Máme tu kvalifikovanou emigraci, ale také mnoho lidí bez jazykových znalostí, kteří odcházejí bez jakýchkoliv jistot a kvalifikace a rychle se ocitají v nouzi. Zhruba před měsícem jsme tu měli případ muže, který přistál na letišti s padesáti eury a neexistujícím telefonním číslem. Ocitl se sám v Londýně, neuměl jazyk a v kapse měl padesát eur.“

Badatel Jorge Malheiros z Centra geografických studií na univerzitě v Lisabonu tvrdí, že „nikdo nedokáže s určitostí říct“, kolik portugalských emigrantů odešlo v posledním roce do jiné evropské země, nicméně statistiky nadále ukazují, že se jedná o „kvalifikovanější a mladší portugalskou emigraci“.

Překlad: Lenka Grafnetterová

Factual or translation error? Tell us.