Česká kuchyně s konopnou příchutí

Před deseti lety mě překvapilo, když jsem v nejluxusnějším lahůdkářství v Praze narazil na marihuanovou vodku. Ve 40% alkoholickém nápoji olejnatého složení a barvy slámy plavala zrnka konopí. Překvapilo mě, když jsem v sousedním knihkupectví viděl prodávat kuchařku s názvem Vaříme s konopím. Překvapilo mě, že dilema „jíst či kouřit“ autor rozsekl zcela jasně: jíst. Protože při kouření rostlina účinkuje okamžitě či maximálně do pěti minut a její účinky trvají dvě hodiny, zatímco když je obsažená v jakémkoliv jídle, tak se její účinek dostaví sice až za půl hodiny, dokonce až hodinu a půl, ale působí osm hodin.

Překvapilo mě to, protože se mi knihkupkyně svěřila, že vaření s konopím je v České republice teprve v počátcích. Lidé s ním zacházejí různými způsoby, rostlinu míchají v náhodných množstvích s nejrůznějšími pokrmy, zatímco pro marihuanu je třeba připravit zvláštní chody. Proto je tedy ona kuchařka nezbytná. Překvapilo mě, že po několikaletém soudním procesu zbavil Olomoucký soud nakladatelství obvinění a distribuci knihy povolil.

Překvapilo mě, když jsem se dozvěděl, že první volání po legalizaci konopí se v Československu objevilo jen několik týdnů po pádu komunismu ve studentském časopise Zrcadlo. Překvapilo mě, když v roce 2000 prezident Václav Havel omilostnil devatenáctiletého mladíka, který nabízel trávu čtyřem mladším chlapcům, za což byl podmíněně odsouzen na čtyři roky.

Překvapilo mě, že na psychiatrické léčebně lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze byla vytvořena katedra adiktologie, která ihned zahájila vědecké studie o marihuaně a její konzumaci.

Překvapilo mě zjištění, že v konzumaci marihuany obsadili Češi první místo v Evropě před Nizozemci. V roce 2004 kouřili marihuanu jeden Evropan z deseti a jeden Čech z pěti. Překvapilo mě, že od té doby, co úřady nad konzumací konopí přivírají oči, byl v České republice zaznamenán podstatný pokles spotřeby tvrdých drog. Překvapilo mě, že stejně je tomu u pití piva. Zdá se, že čím víc Češi vypijí piva, tím méně holdují tvrdému alkoholu.

Překvapilo mě, že o formálně zakázané droze, kterou marihuana v České republice je, vychází dva oficiální časopisy: Konoptikum a Soft Secrets. Překvapilo mě, že první poznatky o domácím pěstování marihuany pod umělým světlem se objevily na začátku 90. let ve velice seriózním časopise Reflex v podobě průvodce pro pacienty trpící Parkinsonovou chorobou, kteří se mohou pomocí této rostliny léčit.

Překvapilo mě, že ten samý časopis organizuje od roku 2004 výroční soutěž o nejlepší fotografii marihuany vypěstované čtenáři, Reflex Cannabis Cup. Fotografie soutěží v následujících kategoriích: Indoor, Outdoor, Krása, Ikebana. Překvapilo mě, že se každým rokem na soutěži shromáždí tisícovka fotografií a že jejich autoři zůstávají v anonymitě i v případě výhry. Zveřejněna je pouze polovina členů poroty. A v ní sedí známé osobnosti, které toho o marihuaně moc neví i neznámí, kteří o domácím pěstování vědí úplně vše.

Překvapilo mě, že první výběr fotografií dělá osobně šéfredaktor týdeníku (který mi po zhlédnutí filmu „Katyň“ [Andrzeje Wajdy] v české televizi do emailu napsal: „Češi mají krásnou kulturu, ale Poláci mají krásnou duši.“). Překvapilo mě, že tento časopis zvlášť upozorňuje na to, že požívání této drogy osobami mladšími 16 let má negativní účinky, u dospívajících může vést k psychóze a v jídle může být snadno požita v příliš silných dávkách, že kouření je nebezpečné a stejně jako inhalování jakékoliv jiné organické látky, rakovinotvorné. Překvapilo mě, že redakce radí „NEKOUŘIT!“ Doporučuje raději používat marihuanový inhalátor, který by měl chránit před velmi škodlivými dehtovými složkami.

Když jsem se pak dozvěděl, že od 1. ledna už pěstování konopí pro osobní užití (maximálně pět rostlin) a držení malého množství drogy (maximálně 15 gramů konopí) nebude zákony České republiky stíháno, tak mě to vůbec nepřekvapilo.

PS: Na otázku, která jistě ihned padne na internetovém fóru, „zda kouřím trávu,“ odpovídám předem: nikoli, nikdy jsem ji nekouřil, vystačím si sám.

Tendance

Narkoturismu se daří

Od té doby co Češi dekriminalizovali držení malého množství drogy „vzala polská mládež útokem pohraniční hospody a bary,“ informuje list Polska. „V České republice je možno beztrestně držet 15 gramů marihuany, 1,5 g heroinu, 1 g kokainu, 2 g amfetaminů, čtyři pilulky extáze a 5 papírků namočených do kyseliny LCD,“ vysvětluje deník. „Problém spočívá v tom, že v Evropě bez hranic se dění v jedné zemi automaticky týká i všech ostatních. Nová česká legislativa tak nedává spát polským místním úřadům, policii a osobám, kteří v pohraničních městech bojují proti závislosti.“

Polska připomíná, že „liberalizace legislativy týkající se drog je v Evropě stále rozšířenější tendencí.“ Země, které mezi lety 1999 a 2004 postihy zpřísnily, jako Velká Británie, Řecko, Slovensko, Litva a Německo je dnes zmírňují. Španělsko, Belgie, Rakousko, Nizozemí, některé švýcarské kantony a dokonce i Ukrajina přijala opatření, která se těm českým podobají.