Romové: Situace Romů se nezlepšuje

6 duben 2012
MO* Brusel

Romové během svátku Todorovden (Svátek koně), poblíž Sofie (Bulharsko), 3. března 2012.
Romové během svátku Todorovden (Svátek koně), poblíž Sofie (Bulharsko), 3. března 2012.

Přes snahy neziskových organizací a podporu z fondů EU se situace Romů, největší evropské menšiny, nezlepšuje. Na vině je především nedostatek dlouhodobého dohledu z Bruselu, korupce místních úřadů a nezájem členských států.

Na 8. duben připadá Mezinárodní den Romů, avšak velká část z dvanáctimilionové romské populace v Evropě i nadále žije v těžké chudobě. Etnická napětí se zvyšují, jak prokázaly útoky na romské tábory v Itálii v roce 2008 a zastrašování ze strany rasistických polovojenských skupin v Maďarsku. Loni v září se několik tisíc Bulharů vydalo do ulic, kde provolávali slogany jako „z cikánů nadělat mýdlo!

To, jak se k Romům chováme, je prubířským kamenem naší demokracie,“ prorocky prohlásil zesnulý český prezident Václav Havel v roce 1993. Přechod ke kapitalismu měl pro Romy katastrofické následky. Za komunistického režimu měli zaměstnání a byli zdarma ubytováváni i vzděláváni. Dnes mnoho z nich přichází o práci i o bydlení. Rasismus proti nim beztrestně znovu sílí.

Omezená role EU

Určité zlepšení bylo patrné na konci 90. let, díky snaze některých středoevropských a východoevropských zemí o vstup do Evropské unie. „Romové byli tenkrát nadšeni,“ vzpomíná bývalý europoslanec Jan Marinus Wiersma. Kandidátské země tehdy přizpůsobovaly svou legislativu zákonům platným v EU a navrhovaly různé projekty.

Byla to však jen iluze, prohlašují dnes nevládní organizace a aktivisté bránící práva Romů. Například v Bulharsku podle oficiálních statistik davy Romů nalezly práci. „Ve skutečnosti se o několik měsíců později ocitli na dlažbě,“ říká v Sofii bulharská socioložka Ilona Tomová. „My z postkomunistických zemích jsme v takovém manipulování s čísly přeborníci. To si však Unie neuvědomila.“

Nyní, když se z těchto zemí staly členské státy EU, Brusel již nemůže využívat vyhlídek na členství k tomu, aby na ně vyvíjel tlak, soudí Rob Kushen, ředitel Evropského centra pro práva Romů (ERRC) v Budapešti. Evropská komise je též vázána principem subsidiarity: „Co se týče Romů, členské státy hrají klíčovou roli v otázkách vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a zdravotnictví. Naše role se omezuje na koordinaci,“ říká Matthew Newman, mluvčí eurokomisařky pro otázky základních práv a spravedlnosti Viviane Redingové.

Brusel může nicméně politiku ovlivňovat prostřednictvím evropských fondů. Například v období 2007-2014 dostaly Česká republika, Rumunsko a Slovensko po 172 milionech euro, které byly zvlášť určeny pro romskou otázku.

Členské státy, ve kterých Romové žijí, mohou též požádat o podporu v rozsáhlejších sociálních programech. Na ty je určena kulatá suma 17,5 miliard euro. Slovensko tak získalo na nový program 200 milionů euro. Klára Orgovanová pracovala se svým třicetičlenným týmem v zemi od roku 2001 až do roku 2006.

Jak peníze z dotací mizí

V červenci 2006 se však k moci dostala sociálnědemokratická strana (SMER-SD), která vstoupila do koalice se Slovenskou národní stranou (SNS), jejíž lídr Ján Slota prohlašoval, že na Romy je potřeba „malý dvůr a velký bič“. Nakonec se velká část peněz „ztratila“, a putovala na nové semafory, technické vybavení nemocnic, či fotbalové kluby, v nichž žádní Romové nehrají. Klára Orgovanová a její tým byli propuštěni.

V některých případech peníze odtečou do kapes falešných nevládních organizací, do kterých si chodí přilepšit ke svému platu zkorumpovaní státní funkcionáři. To alespoň tvrdí někteří europoslanci, například bývalá poslankyně Els de Groenová, bojovníci za práva Romů a novináři, jako například kolektiv BIRN (Balkan Investigative Reporting Network). S tím, že peníze nejsou vždy zpronevěřeny úmyslně. Žádosti o dotace jsou komplikované a vyžadují solidní znalost slangu EU.

Reakce Komise na rasistické útoky a pokusy registrovat Romy v Itálii v roce 2008 a zejména na vyhošťování Romů z Francie v roce 2010, se tak omezila na kritiku porušování principu volného pohybu osob, nikoliv rovnoprávného přístupu či rasové rovnosti. Podle organizací na obranu občanských práv šlo o zcela nedostatečnou kritiku. Rezervovanost Komise je důsledkem skutečnosti, že „diskriminace a protiromské nálady se staly mnohem ožehavějším politickým tématem,“ myslí si Nele Meyer z organizace Amnesty International.

Komise může hrát pouze roli superpolicisty základních práv,“ říká naopak Matthew Newman. Ten také zdůrazňuje „nízkou míru využití“ unijních dotací, které jsou pro Romy určeny: „Žádosti se vztahují pouze na část fondů. Romové zkrátka nejsou politickou prioritou.“

Podle Valeriu Nicolae, který je sám Romem a ředitelem Centra romských a menšinových politik v Bukurešti, jsou fondy, jež Brusel pro Romy vyčlenil, zoufale nedostačující. „Rumunsko získalo pro období 2007-2013 asi 230 milionů eur. Žije zde milion Romů. To znamená méně než 20 centů na hlavu a den.“

Proč Komise nezavede funkci komisaře pro otázky menšin? „Členské státy mají strach, že se začne zajímat i o Maďary v Rumunsku či o baskickou populaci ve Španělsku,“ podotýká Jan Marinus Wiersma. I maďarská europoslankyně Kinga Gönczová mluví o „pochopitelném“ strachu: „Členské státy by si pak mohly říci: Výborně, vyřeší to Brusel.“

Od dramatických událostí v Itálii a ve Francii se zřejmě v Unii něco hnulo. V dubnu 2011 rozhodla Evropská rada ustavit společný evropský rámec, formou „národních strategií pro romskou integraci.“ Lívia Járóková – jediná europoslankyně romského původu – se považuje za optimistku, jelikož projekt zdůrazňuje především společensko-hospodářský zájem na integraci Romů. „Protože politické špičky jen tak Romům nepomohou.“

Ale i v tomto případě Komise přenechá členským státům konečné rozhodnutí o tom, jaká řešení volit. V Maďarsku v současné době vidíme, co to může v praxi znamenat. „Vláda Viktora Orbána nedávno snížila maximální věkovou hranici povinné školní docházky, takže romské děti mohou ze školy vyjít dříve,“ říká Rob Kushen z organizace ERRC.

To ukazuje, jak těžké je za současné atmosféry zavést jakákoliv pro Romy výhodná opatření. Viktor Orbán čelí v Maďarsku i v dalších evropských zemích opozici ze strany extrémní pravice – otevřeně protiromské strany Jobik. „Demokracie znamená také chránit menšiny. Viktor Orbán tomu, zdá se, nerozumí. Právě před tím nás však Havel v roce 1993 varoval,“ zdůrazňuje Rob Kushen.

Překlad: Kristina Valendinová

Factual or translation error? Tell us.