Virtuální výstava "Objevte Francise Bacona" na stránkách britského muzea Tate Britain ©Tate 2008

E-muzea spřádají své sítě

Úspěch portálu britské Tate ukazuje, nakolik může internet přispět k valorizaci sbírek a depozitářů velkých muzeí, jak umí být nápomocný v šíření jejich věhlasu a dokáže přilákat nové návštěvníky.

Zveřejněno dne 29 ledna 2010 v 14:25
Virtuální výstava "Objevte Francise Bacona" na stránkách britského muzea Tate Britain ©Tate 2008

Všichni ti, kterým láska zlomila srdce, mohou najít útěchu na portálu Tate Britain pod odkazem I’ve just split up collection (Sbírka Právě jsem se rozešel/rozešla). Na obrazovce se objeví pět melancholických, romantických a srdce drásajících obrazů, mezi nimiž například jeden od Waterhouse a jeden od Turnera. Lze tu najít i sbírky s obecnější tematikou, jako třeba The Rainy Day Collection (Sbírka pro deštivé dny), nebo můžete hledat klíčová slova: pod výrazem „suffering“ (utrpení) se zobrazí 84 výsledků. „Tate oficiálně zahrnuje čtyři muzea, ale jeho internetový portál je opravdu považován za samostatné páté muzeum,“ vysvětluje Martijn Stevens, odborník na vliv digitalizace na umělecká muzea při Radboud University Nijmegen. V rotterdamském institutu pro média V2 došel k závěru, že digitální umělecké formy se těžko uchovávají – portály z internetu mizí a softwary stárnou. Muzea by mohla dílům nabídnout trvalejší piedestaly.

Nejen digitalizace sbírky

Stevensovy výzkumy ukazují, že umělecké instituce ještě dostatečně nevyužívají technologické možnosti. Většina muzeí na jejich portálech nabízí především praktické informace: o právě probíhajících výstavách, otvíracích hodinách, přístupu. „Webové stránky muzea pouze navnazují ke skutečné návštěvě,“ domnívá se Stevens. „Digitalizace sbírky je často konečným cílem. Přitom je to jen začátek, pokud chce muzeum doopravdy přispět k rozvíjení uměleckého dynamismu ve společnosti.“ Ale vraťme se k Tate coby příkladu hodného následování: je tu třebamožnost najít s pomocí Google Streetview místa vyobrazená na plátnech. ProstřednictvímArt on Demand (Umění na míru) si zase mohou návštěvníci webových stránek zakoupit reprodukce obrazů včetně rámu.

Podle Stevense samozřejmě najdeme umělecká zařízení, která se snaží experimentovat, jako třeba amsterdamské Rijksmuseum nebo Muzeum Kröller-Müllerv Otterlo (blízko Utrechtu). „Když je ale potřeba udělat škrty v rozpočtu, zmizí tyto experimenty ze scény jako první. Sbírka má vždycky přednost.“ To, že se muzea nesnaží jít příkladem, Stevense nepřekvapuje: „Po celá staletí bylo hlavním heslem ukazovat, uchovávat a chránit. Je to tradice, která se těžko mění.“ Aktivity spojené s digitalizací navíc stojí peníze. „V Tate zabírají celé jedno oddělení. V jiných muzeích s nimi prakticky nemají zkušenosti. Je třeba povolat externí programátory a webmastery.“ Navíc tu panují obavy, že v důsledku zveřejnění sbírky na internetu klesne počet návštěvníků muzea. Podle Stevense nemají tyto obavy opodstatnění: „Skutečné tahy štětcem si vždycky najdou publikum.“ Jaké výhody ale přinášejí dynamičtější webové stránky samotnému muzeu? „Umožňují přilákat širší veřejnost. Díky interakci návštěvníci do sbírky lépe proniknou. Lze nabídnout širší kontext, vytvořit celou řadu variací. Uspořádání sbírky podle diktátu dějin umění se každopádně stává překonanou koncepcí.“

Newsletter v češtině

Nahlédnout do depozitářů

Internet také nabízí možnost představit objekty, které jsou natolik křehké a citlivé, že jen zřídkakdy opouštějí depozitář. Jako dobrý příklad cituje Stevens výstavu uveřejněnou na webových stránkách amsterdamského Rijksmuseum s názvem Accessorize!, díky níž si můžete prohlédnout do nejmenších detailů módní doplňky z pštrosích per nebo želví krunýř. „Ve výstavním sále bychom je nikdy nemohli tak přiblížit. Musely by být vystaveny ve vitrínách.“ Kromě eventuálního prodeje reprodukcí Stevens možnosti dalšího přivýdělku pro muzea příliš nevidí. „Placený přístup na webové stránky zkrátka nefunguje.“ Stevens se domnívá, že svou roli by tu měla sehrát státní správa. „Stejně tak, jako přispívá na zachování a údržbu Rembrandta, si lze představit možnosti podpory pro webové aplikace.

Muzea by rovněž mohla využít digitalizaci k umělecké tvorbě. „Pro muzea je stále obtížnější sbírat umělecká díla, která ve veřejných prodejích a na prodejních výstavách bleskově skupují ruští ropní magnáti. Na druhou stranu ale mohou iniciovat umělecké on-line projekty, na nichž by se podílela řada umělců.“ A jak Martijn Stevens dodává: „Muzea si musejí dodat odvahu a opustit tradiční koncepty. Musejí být otevřenější, pružnější. Budou tak lépe odrážet vývoj probíhající ve společnosti.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma