Zpráva Spojené Království
A náhle věděl, že to je správné rozhodnutí. Tony Blair roku 2006 (AFP)

Zaslepující osvícení Tonyho Blaira

Tony Blair svého rozhodnutí připojit se k tažení do Iráku před Chilcotovou komisí nelitoval. Bruce Anderson se v listu Independent domnívá, že ho do války přivedl typický sebeklam osvícenského myšlení, podle kterého je možné lidskou přirozenost i celý svět změnit k obrazu Západu.

Zveřejněno dne 1 února 2010 v 16:29
A náhle věděl, že to je správné rozhodnutí. Tony Blair roku 2006 (AFP)

Tony Blair má téměř shakespearovskou schopnost zachytit velký svět na malém jevišti. Během svého slyšení o válce v Iráku nás vyzval k tomu, abychom jeho činy interpretovali v širším kontextu, přestali se dívat pod lupou na nedostatky a jeho dobrý úmysl soudili jeho globálními ambicemi. Ale i kdybychom toto jeho pozvání přijali, tak by to z něj žádného veleúspěšného Jindřicha V. neudělalo. Byla by to Tragédie Tonyho Blaira, část dějství, které začíná Tragédií Západu na Blízkém východě a kterou by mohla završit „Tragédie lidského pokolení“.

Velké moderní státy mohou mít k dispozici ohromnou vojenskou sílu. Avšak růst válečných schopností nedoprovodilo zlepšení rozvážnosti při válečném plánování. Je jednoduché války začínat, ale mnohem těžší je dovést do uspokojivého závěru. Když jste tak silní jako Západ, tak je možné měnit osud jiných národů i celých kontinentů. Než se tak však učiní, je třeba přemýšlet o následcích. Selhání v tomto ohledu pak bylo pravou příčinou selhání v Iráku.

Dejme jim demokracii a hned bude líp

Každý, kdo studoval dějiny 20. století, by si to měl uvědomovat lépe. První světová válka s sebou odnesla tureckou říši, čímž se na Blízkém východě vytvořilo strategické vakuum. V té době to však nebylo na první pohled patrné, většina regionu byla ponořena do závěrečného dějství evropského imperialismu. S ním skoncovala Druhá světová válka. Ale nikdo neuspěl s novým rozdělením sil. Existovalo hojně rozšířené přesvědčení, že Blízký východ můžeme řídit skrze síť spřátelených režimů. Jen kdyby tehdy nějaký geniální západní státník došel k radikálně odlišnému závěru a přeorientoval naši diplomacii na podporu zdánlivě méně přátelských sil. Násirovci, baasisté, arabští nacionalisté různého druhu: ačkoliv většina z nich byla podvědomě protizápadní, žádný z jejich plánů pro vlastní země nebyla v zásadě v rozporu s praktickými zájmy Západu. Kdekoliv chtěli Arabové modernizovat, tam jsme měli podpořit ten správný druh modernizace. To se však nestalo.

Newsletter v češtině

Pak přišlo 11. září, které vedlo k přesvědčení, že se nacházíme ve střetu civilizací. George Bush se tázal, proč nás nenávidí. Odpověď poskytli neokonzervativci: je to kvůli tomu, že mnoho z nich žije v rozvrácených zemích a dusí je útlak. Nabídněme jim demokracii a svobodu a bude dobře. Intelektuály už od osvícenství hojně přitahovala myšlenka, že je možné předělat lidskou přirozenost a že politická věda může vyřešit problémy se stejnou matematickou přesností jako přírodní vědy. Tou nejvytrvalejší fantazií byl marxismus, i když fašismus a apartheid si ostudnou zmínku zaslouží rovněž. Fungoval pouze jeden osvícenský projekt: Spojené státy. Měl výhodu v tom, že od samého začátku nebyli jeho teoretici nikdy šest tisíc stop mimo časoprostor. Muži, kteří sepsali [americkou] ústavu se museli potýkat se skutečnostmi vládnutí.

Tragický hrdina v nesnázích

V Iráku se na tyto skutečnosti nehledělo. A pak si tam dosaďte Tonyho Blaira, tragického hrdinu, kterého tam uvrhly jeho dobré vlastnosti. Do Iráku ho přivedl idealismus a ušlechtilost. Přesvědčen vyšší mravní pravdou, se cítil oprávněn malicherné otázky ignorovat. Především se však cítil oprávněn vést válku ze své lenošky a vyhýbat se rozhovoru s někým, kdo by mu býval mohl dát nahlédnout do analýzy toho nejhoršího možného scénáře. Poté co přesvědčil sám sebe, se vystříhal všeho, co by mohlo jeho jistotu ohrozit.

Irák může fungovat, ale mnohem pomaleji než měl a ne dost rychle na to, aby se zastavil přísun rozzlobených mladých mužů z islámské ulice, pro které je Palestina bolavým zubem, či režimů, které představují hrozbu. Hrozba roste, zatímco sebedůvěra Západu klesá. Saddám možná žádné zbraně hromadného ničení neměl, ale jak dlouho potrvá teroristům, než je získají oni? Právě ve chvíli, kdy potřebujeme mít silnou vládu, Tony Blair podkopal důvěru veřejnosti. Jen doufejme, že se nebude muset obhajovat před tak nádherně rozmanitou Komisí archanděla Gabriela, kde se sejde s ostatními členy jako Bismarck, Saladin, Talleyrand a Lady Thatcherovou a která bude zkoumat mylné úsudky, které vedly k Třetí světové válce.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma