Vyberte si jazyk
Centrum, které Iana Mateiová vybudovala před dvanácti lety pro oběti mezinárodní sítě prostituce, bylo v Rumunsku první. Od té doby díky němu uniklo peklu nucené prostituce a vrátilo se k normálnímu životu 420 žen.
Rolety ve velké společenské místnosti jsou zataženy. Ticho přerušují jen repliky amerického filmu, který běží v televizi. Sleduje jej několik mladých dívek, pohroužených do vlastních myšlenek. Vtom se otevírají dveře a do místnosti vchází světlovlasá žena s širokým úsměvem ve tváři. Iana Mateiová na padesátku nevypadá. Středisko pro bývalé prostitutky vede spolu se dvěma sociálními pracovníky od roku 1998, kdy se vrátila zpět do Rumunska. Ze země odešla v roce 1989, protože po ní pátrala policie. Nejprve se ukryla v Jugoslávii, kde pracovala jako tlumočnice pro Organizaci OSN na pomoc uprchlíkům, a poté emigrovala do Austrálie, kde se živila jako účetní v jednom dopravním podniku. Vystudovaná psycholožka narozená v Transylvánii se brzy po návratu do Bukurešti začala zapojovat do různých projektů na pomoc dětem žijícím na ulici. Jednou jí zavolal jeden policista: „Nevíme, co máme dělat se třemi žábami, které jsme sebrali na ulici.“ „Byly to tři dívky ve věku 13-14 let, celé promrzlé, nedostatečně oblečené a hladové. Řekly mi, že je prodával jeden cikán, pak si je od něho někdo koupil a poslal na ulici ‚šlapat‘,“ vzpomíná Iana. „Nevěděla jsem, co si s nimi mám počít, kam je odvést. U mě doma nebylo místo. Noc strávily v nemocnici a já jsem zatím hledala řešení.“
Tu noc se zrodila Reaching Out, první asociace v Rumunsku nabízející zázemí obětemobchodu s lidmi. Nazítří si Iana pronajala byt v Pitesti a nastěhovala se tam spolu s dívkami. A začala připravoval projekty, protože potřebovala finance. Pak se jí ozvala Mezinárodní organizace pro migraci (OIM) s tím, že má další dívky, které by potřebovaly střechu nad hlavou, alespoň do té doby, než se zase postaví na vlastní nohy. Pocházely z Bosny, Makedonie a Albánie, kde byly týrány a sexuálně zneužívány. Tak si Iana pronajala další byt. Dívky, které do svého zařízení přijímá, obvykle přicházejí z Itálie nebo ze Španělska, což jsou podle zprávy amerického ministerstva zahraničí o obchodování s lidmi za rok 2009 hlavní cílové země, v nichž se ocitají mladé Rumunky, které se staly obětí nucené prostituce. Následuje Řecko, Česká republika a Německo, kde se k sexuálnímu zneužívání přidává nucená žebrota či nucená práce v zemědělství.
Ve většině případů potřebují dívky lékařskou péči, protože mají na těle stopy po břitvě, popáleniny od cigaret, jsou těhotné nebo zažívají post-traumatický stres. Na řadu přicházejí psychologická sezení a pak už se dny odvíjejí téměř rutinně, naplněny každodenními úkoly, které je učí zodpovědnosti. Iana pro tyto ženy představuje víc než jen rodinu – ta je totiž většinou zavrhuje: „Rodiče jim vyčítají prostituci, to, že se nechaly napálit a že jim udělaly před sousedy ostudu. Jsme nemocná společnost, kde se děti ještě vychovávají pod heslem‚ já jsem si tě udělal, tak tě také můžu zabít‘. Rodiče, kteří jsou otroky sociálních předsudků, mlčky snášejí, že se dívky zkompromitovaly, zejména když se vrátí těhotné. Někteří překupníci se pak s dívkami dokonce ožení, aby si tak zajistili, že proti nim nepodají žalobu. Ty z nich, které se přece jen rozhodnou pohnat je před soud, narážejí na advokáty, kteří dostávají od překupníků dobře zaplaceno a kteří dívky vystavují nátlaku a výhrůžkám, aby žalobu stáhly.“ A ony občas podlehnou. I v této oblasti je Iana podporuje. Říká jim, že musí bojovat, aby viníci za svá provinění zaplatili. Po diskuzi a obědě s dívkami opouští Iana centrum. V autě jí zvoní telefon. Úsměv jí mizí z tváře, rysy v obličeji tuhnou: „Ano. Samozřejmě že můžeš přijít bydlet do centra. Kde jsi? Hlavu vzhůru! Čekáme na tebe!“
Ocenění
Iana Mateiová sklízí vyznamenání
Od roku 1996 volí šéfredaktoři 21 evropských vydání Reader‘s Digest „Evropana roku“, kterého vybírají mezi osobnostmi nejlépe ztělesňujícími evropské tradice a hodnoty. Iana Mateiová je patnáctým člověkem, který získal toto ocenění. Čestné vyznamenání, poprvé udělené osobnosti rumunského původu, bylo Mateiové spolu s odměnou 5 000 amerických dolarů oficiálně předáno 20. ledna v Bukurešti, uvádí Reader's Digest Schweiz, který průkopnický počin Mateiové označil za „nyní jasně uznaný i za hranicemi její země". Iana Mateiová spolupracuje s mezinárodními orgány, jako je například Úřad pro boj proti drogám a zločinu při OSN, o situaci v Rumunsku informuje americkou vládu a je poradkyní NATO v oblasti boje proti nucené prostituci. Vzhledem k její činnosti ji americké ministerstvo zahraničí jmenovalo v roce 2006 ‚Hrdinkou roku‘. O rok později jí britská Sněmovna lordů udělila ocenění ‚Abolitionist Award‘.
