Vyberte si jazyk
Kosovo si připomíná druhé výročí vyhlášení nezávislosti, rozdělení EU v otázce statutu Kosova se i tak nadále prohlubuje. Takzvaný Kvintet po kontroverzi, kterou vyvolala špatně pojatá strategie pro sever, vykonává na Srbsko ještě vehementnější diplomatický tlak, aby nezávislosti Kosova nebránilo. Oproti tomu Španělsko, které od ledna EU předsedá, hájí obnovení vyjednávání a hledání oboustranně přijatelného výsledku. Uprostřed těchto sporů jeden klíčový kosovský představitel varoval, že Albánci v jihovýchodním Srbsku jsou připraveni se ke Kosovu připojit, pokud budou Srbové na severu i nadále odmítat se integrovat. Ačkoliv je postoj Španělska v rámci EU menšinový, představuje nejkonstruktivnější cestu k vyřešení bezvýchodného statutu Kosova a nastolení dlouhodobého míru v regionu.
Čí je vlastně agresivní rétorika?
Kvintet – složený z Británie, Německa, Francie, Itálie a USA – nedávno srbskému ministerstvu zahraničních věcí zaslal ostře znějící komuniké, ve kterém se psalo následující: „až doposud jsme srbskou agresivní rétoriku vůči Kosovu tolerovali, jelikož jsme věřili, že s postupem času z agendy vymizí.“ Srbsko též dostalo varování, aby se vyvarovalo „ukvapeného jednání“ po vynešení verdiktu Mezinárodního soudního dvora (MSD) o legalitě vyhlášení nezávislosti Kosova. Zůstává nejasné, co si Kvintet pod pojmy „agresivní rétorika“ a „ukvapené jednání“ představoval. Vuk Jeremić, srbský ministr zahraničí navrhl po vyhlášení verdiktu MSD uspořádat zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN s cílem zajistit podporu pro nové vyjednávání o statutu Kosova. Tyto iniciativy jsou v souladu se slibem Srbska bojovat proti nezávislosti Kosova mírovými, diplomatickými a právními prostředky.
Srbsko v rozpacích
Španělsko je spolu s Řeckem, Kyprem, Slovenskem a Rumunskem jedním z pěti členských států EU, které nezávislost Kosova odmítají uznat. Dlouho podporovalo postoj Srbska, jelikož si dobře uvědomovalo potenciál zamrzlého konfliktu na Balkáně, který bude jen komplikovat a opožďovat směřování regionu do EU. Jako kdyby Iñigo de Palacio España, španělský velvyslanec v Bělehradu, předpovídal budoucí podmínky, kterým bude Srbsko čelit, když tvrdil „že by bylo skutečně paradoxní, aby Srbsko, které se snaží najít řešení prostřednictvím dialogu a jednání, bylo potrestáno a zastaveno na své cestě směrem k evropské integraci.“ Hlavní pákou proti Srbsku ze strany protagonistů nezávislosti Kosova se tak brzy stanou dvě podmínky na vstup do EU: „dobré sousedské vztahy“ a konstruktivní regionální spolupráce.
Ve chvíli, kdy nejistota okolo statutu Kosova roste, si předseda kosovského parlamentu Jakup Krasniqi, dopřál další dávku secesionistické a „agresivní rétoriky“ varováním, že „etničtí Albánci v jižním Srbsku jsou připraveni se připojit ke Kosovu,“ pokud Srbové na severu Kosova budou i nadále vzdorovat integraci do prištinských institucí. V reakci na to, srbský ministr pro záležitosti Kosova a Metohije Oliver Ivanović vyzval mezinárodní společenství k odsouzení tohoto „válečného štvaní“. Tento požadavek však zůstal bez odezvy a to navzdory vážnosti a dopadu Krasniquiho poznámek. Ve světle takových výhrůžek se tvrzení, že nezávislost Kosova přispívá k regionální stabilitě a míru zdá stale více nevěřícné a neupřímné.
Příležitost pro „měkkou sílu“ EU
Podle lady Ashtonové, nové vysoké představitelky EU, která má navštívit Bělehrad 18. února, představuje západní Balkán jeden z nejnáročnějších aspektů jejího portfolia; takový, který by mohl dále podkopat nárok EU být významným aktérem na světové úrovni. Vzhledem k tomu, že verdikt Mezinárodního soudního dvora může přijít každou chvílí, stojí za to španělskému postoji ve věci Kosova věnovat pozornost. EU by to poskytlo příležitost zajistit dlouhodobě udržitelné řešení otázky statutu. Takové, které by se zakládalo na „měkké síle“ EU a demonstrovalo její váhu. Setrvání ve stávajícím kurzu riskuje zkompromitování celé strategie vůči regionu, zejména pak Bosně a Hercegovině, a podkopání rozvoje efektivní a soudržné společné zahraniční a bezpečností politiky obecně.
Rozšiřování
Rumuni a Bulhaři vděčí za vstup do Evropy válce v Kosovu
Spolupráce Bukurešti a Sofie s NATO během války v Kosovu (v roce 1999) urychlila jejich vstup do Evropské unie (v roce 2007), ačkoliv v té době nesplňovaly všechna potřebná kritéria. „Rumunsko a Bulharsko byly do EU přijaty ze strategických důvodů,“ řekl v rozhovoru s listem România liberă bývalý komisař pro rozšiřování Günter Verheugen. „Ti, kdo se domnívají, že vstup těchto dvou zemí do Unie byla chyba, se mýlí. V Kosovu probíhala naplno válka a naší hlavní starostí byla stabilita regionu,“ dodává Verheugen. Rumunsko a Bulharsko se podle jeho slov v té době zavázaly k tomu, že neumožní případným ruským letadlům, které by chtěly poskytnout vojenskou pomoc Srbům, přelet nad svým územím. „Obě země dostály všem slibům,“ uzavírá Verheugen. „Neodvažuji se domyslet, k čemu by mohlo v regionu dojít, kdyby před sebou Rumunsko a Bulharsko neměly jasnou perspektivu vstupu do EU.“
