Ilustrace Alberta Ruggiera

Spása eura přijde z východu

Měnová unie oslabená řeckou krizí musí jít kupředu, aby našla svou ztracenou sílu, domnívá se list Handelsblatt. Podle tohoto hospodářského deníku je načase do svých řad přijmout ty nejdynamičtější hospodářství Unie, tedy země východní Evropy.

Zveřejněno dne 18 února 2010 v 15:53
Ilustrace Alberta Ruggiera

Může se zdát překvapivé, že euro bude za svou stabilitu a dobrou pověst jednou vděčit Polsku, Bulharska či Estonsku. Přesto je to realita. Ovšem, kdysi bylo „polské hospodářství“ synonymem chaosu a špatného hospodaření. Ale po politických změnách, ke kterým došlo před dvaceti lety, se Polsko zcela změnilo. Dnes je náš východní soused jedinou zemí EU, která vykazuje hospodářský růst přímo uprostřed oceánu recese. Co se týče Bulharska, které bylo dlouho považováno za tak zkorumpovanou zemi, že EU musela poprvé ve své historii stornovat dotace vyhrazené pro členský stát, je jedinou zemí, která splňuje Maastrichtská kritéria z hlediska schodku státního rozpočtu, a to uprostřed krize. Oproti tomu Lotyšsko, Rumunsko a Maďarsko, které se krachu vyhnuly jen díky miliardové výpomoci od EU a MMF, se dlouhodobě nachází v situaci, která jim integraci doeurozónyneumožňuje.

Rozpočtová disciplína

Vstup Polska, České republiky, Estonska a Bulharska by společnou evropskou měnu jen posílil. Dokonce už i představitelé německé vlády ve svých sousedech vidí pro euro spíše šanci než riziko. Neboť z hlediska tržního hospodářství by tyto země utužily síly eurozóny, která by se tak stala odolnější vůči etatistům z jihu kontinentu. Na jedné straně jsou státy východní Evropy mnohem více orientované na růst a rozpočtovou disciplínu, než státy jihoevropské. Na druhé straně by pak země jako Polsko, Rumunsko a Bulharsko mohly, na rozdíl od zemí eurozóny v krizi, tedy Španělska, Řecka a Portugalska, počítat s většími finančními prostředky z Bruselu. To by posílilo jejich hospodářství, modernizovalo jejich infrastrukturu a zahrnovalo v sobě i rozpočtové výhody.

Příležitost a povinnost

Newsletter v češtině

Zavedení eura na východě nezáleží jen na vůli těchto států. Ty se k tomu zavázaly při svém vstupu do EU. Ostatně řecká krize vyvolala úvahy o stabilitě nejen v eurozóně. Během hospodářské krize budoucí členské státy eurozóny otevřely debaty o „švédském modelu“: tedy být k přistoupení [do eurozóny] povinován, ale ve skutečnosti pro to nic nedělat. Jestliže před krizí Varšava uvažovala o přechodu na euro v roce 2012 při příležitosti konání evropského šampionátu v kopané, který se bude v daném roce pořádat na jeho území, dnes to vypadá, že se tento termín na dlouho odsunul a to nejen výhradně kvůli rozpočtovým deficitům, které se vyhloubily v důsledku krize. Od té doby se ve Varšavě diskutuje, zda je rozumné vnášet do ústavy potřebné dodatky. A to nemluvíme o bolestných snahách na daňovou reformu, které by zavedení eura doprovázely. Politici a ekonomové spíše poukazují na to, že devalvace národní měny zlotého během krize poskytla zcela jasné výhody. Stejně tak je tomu i v jiných zemích.

Situace je ovšem jiná v pobaltských zemích či Bulharsku, kde je kurz místních měn už dlouho pěvně fixován na euro. Tam odborníci doporučují jeho urychlené přijetí, které by přineslo výhody bez dodatečných obtíží. Zavedení eura na východě je tedy přínosem pro všechny, pro ně i pro nás. Avšak podmínkou sine qua non je, že dotyčné země musí zcela naplňovat kritéria jednotné měny. Musí být jasná i jiná věc: noví potenciální členové eurozóny by neměli platit za chyby Řeků či Španělů.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma