Vyberte si jazyk
Bohatá aténská předměstí sužuje sériový vrah, který si své oběti vybírá podle osobitého klíče. Jde o bohaté Řeky, kteří neplatili daně. Jejich mrtvoly končí mezi zříceninami antického města. Zemřely na otravu bolehlavem, což byl způsob Sókratovy popravy.
Řecko toho v dnešní době sice zakouší dost - včetně znatelného nárůstu kriminality - ale tento hrůzostrašný příběh je přece jen fikcí. Jedná se o zápletku nejnovějšího bestsellerového románu Petrose Markarise, který zkombinoval role spisovatele thrillerů a komentátora společenského dení v Řecku natolik úspěšně, že se stal jedním z nejcitovanějších hlasů současné krize.
Vraždy v Markarisově nové knize s názvem I Pairaiosi, který by se dal přeložit jako Vyrovnání, nacházejí velký ohlas mezi početnou čtenářskou základnou, která je rozezlená na daně neplatící elitu, jejíž lehkovážnost pomohla dostat Řecko na kolena.
Stejně jako hrdina-vypravěč, inspektor Kostas Haritos, je i řada čtenářů vnitřně rozpolcena mezi znechucením a podvědomým obdivem k vrahovi, který si říká Národní výběrčí daní a který požaduje peníze nikoliv pro sebe samého, ale pro státní pokladnu. Sympatie veřejnosti k zabijákovi byly tak silné, že Markaris dospěl k názoru, že bude rozumné na zadní stranu knihy připojit větu: „Upozornění: tento příběh nemá být napodobován.“
Skutečný příběh o krizi
„Chtěl jsem vyprávět skutečný příběh, jak se tato krize vyvíjela a jak zasáhne obyčejné lidi,“ prohlásil Markaris v jednom rozhovoru ve svém aténském bytě. Podle jeho názoru nabízí detektivní žánr ten nejlepší dostupný způsob sociálního a politického komentáře, protože značná část toho, co se v Řecku odehrává má kriminální povahu.
„Název knihy ve starořečtině znamená konec života, skládání životních účtů,“ vypráví 75letý autor. „Ale ve svém moderním významu jde o metodu výběru daní. Výměnou za platbu daňovému úřadu – vyrovnání – dá stát amnestii lidem, kteří své daně nezaplatili.“
Markaris, který se narodil v Istanbulu řecko-arménským rodičům, se do Atén přestěhoval až po třicítce, a je proto stále schopen na typicky řecké problémy nahlížet pohledem zvenčí. „Jedná se o systém, který byl na každodenní bázi budován od začátku [20.] století a v posledních 30 letech se jen zrychloval,“ prohlašuje.
Dotyčný systém se obecně označuje za klientelistický. Patří do něj řecká elita – rejdaři, lékaři, právníci a špičkoví novináři – financující obě hlavní politické strany a získávající na oplátku za své investice pracovní místa ve státní správě pro své syny a dcery a kromě toho i celoživotní daňové prázdniny. Jednalo se o dlouhodobě neudržitelný obchod který vyplul spektakulárním způsobem na povrch ve chvíli, kdy si země už nebyla schopna půjčovat na pokrytích těchto svých návyků na mezinárodních trzích.
Když odstupující vláda šla za aténskými lékaři v poněkud opožděné snaze vybrat nějaké daně, zjistila, že většina z nich žádné daně neplatila, jelikož uvedla příjem nižší než minimální hranici pro placení daní ve výši 12 000 euro [306 000 korun], zatímco v jejich vozovém parku se často nacházely automobily, jež tuto hranici svou cenou několikanásobně převyšovaly.
Systém je mrtvý
V tomto souboji vůlí mezi reformisty ve vládě a elitou reformisté prohráli. Vláda padla a volby z minulého týdne přinesly jen patovou situaci a vyhlídku dalších voleb. Boháči mezitím i nadále plní nejluxusnější bary a restaurace ve městě k prasknutí, zatímco pracující a velká část střední třídy čelí bídě. Sám Markaris žije ve skromném bytě v budově v centru Atén, v níž se dříve zcela evidentně žilo lépe. Z její zdí prýští zloba v podobě grafitti hrozících přistěhovalcům vyhnáním či ještě něčím horším.
Svými postřehy k rozvíjející krizi plní své knihy. Vyrovnání uvozuje výrok bývalého prezidenta země Konstantinose Karamanlise, který Řecko nazývá „nekonečným blázincem“. V první kapitole spáchají sebevraždu čtyři staré dámy, které po sobě shodně zanechají vzkaz, že si kvůli snížení penzí si nemohou dovolit platit své léky či návštěvu lékaře, a proto se rozhodly nebýt společnosti na obtíž. Za poslední dva roky byly zdokumentovány dva podobné případy. Podle oficiálních statistik stoupla míra sebevražd o 22 %, skutečné číslo je však pravděpodobně vyšší. Zbožné pravoslavné rodiny často sebevraždy ze strachu z hanby tutlají.
Detektiv Haritos po odhalení motivů samozvaného Národního výběrčího daní suše poznamená, že kdyby měli být zavražděni všichni neplatiči daní, z celého obyvatelstva by zůstalo jen pár „nádeníků, nezaměstnaní a matky v domácnosti“.
„Systém, kterým se tato země po pádu junty řídila, je mrtvý,“ uvádí Markaris. „Úsporná opatření zničila politickou scénu. Je otázkou, zda se Řecku podaří projít úspornými opatřeními a přežít a zda může Evropa přežít kolaps Řecka. Odpovědi na tyto otázky sám neznám.“
