Vyberte si jazyk
Ústředí řeckých geeků se nachází ve světlé, prosluněné budově nedaleko hlavní aténské nákupní ulice. Je vybaveno lacinými pracovními stoly a židlemi z Ikey a drahým – a hojně využívaným - kávovarem. Nikdo tu nevypadá sklíčeně. V coLabu, jak se toto coworkingové centrum nazývá, dostanete za 10 euro na den či 140 euro měsíčně stůl, připojení k vysokorychlostnímu internetu a kávy, co hrdlo ráčí.
Hned několik z tuctu malých startupů, které odsud fungují, patří ke světovým lídrům v oboru. Například práci sotva před rokem založené společnosti BugSense využívá na 4 500 vývojářů aplikací do mobilních telefonů ke sledování a vyhodnocování chybových hlášení svých programů. Společnost nedávno dosáhla obratu ve výši milionu liber [32 milionů korun]. Některé další firmy už z coLabu odrostly.
TaxiBeat, mobilní aplikace, která umožňuje taxikářům informovat o své aktuální poloze a zákazníkům je přivolat, každé dva měsíce zdvojnásobuje své obchodní výsledky a již expandovala do Latinské Ameriky a Skandinávie.
Jsou to řecké nápady realizované mladými řeckými podnikateli v oblasti, které se poeticky říká trojúhelník internet-mobil-software. Většina z nich má v kapse doktorský či magisterský titul.
Veřejný sektor už tolik netáhne
„Je to celkem nový fenomén,“ říká Andreas Constantinou ze společnosti VisionMobile, která se zabývá analýzou telekomunikačního sektoru. „Řecko vždy mělo dost chytrých hlav, ale jediným cílem několika generací bylo získat práci ve veřejném sektoru. Slušný plat, doživotní jistota zaměstnání, časný odchod do důchodu. Dnes už to tak není. A nové technologie – aplikace – znamenají, že lidé mohou dát určitou podobu svým nápadům."
Hospodářská krize „zhoršila perspektivu lidí, že se nějak dostanou k práci ve státní správě,“ prohlašuje suše Gieorgios Kasselakis. Je partnerem ve fondu Open Fund, který vkládá peníze soukromých investorů – až 50 000 euro, což stačí k tomu, aby dva až čtyři lidi dostali svůj produkt na trh – do pracovních týmů, které mají „potenciál uspět v globálním měřítku a obrátit trh vzhůru nohama“.
Skutečnost, že došlo ke snížení platů ve státní sféře zhruba o 40 % a penze státních zaměstnanců jsou dost nejisté, zapůsobila jako „silný demotivační faktor“ ke kariéře ve státním sektoru, uvádí Kasselakis.
Rychlému a všeobecnému rozkvětu podnikání v Řecku však stojí v cestě řada překážek. Hodně se mluví o „protikapitalistickém klimatu“, kocovině z posttotalitních 70. let, kdy byl byznys sprosté slovo.
Firmy sužuje byrokracie
Podle některých názorů kvůli následkům firemního bankrotu – nejčastěji vězení – na sebe Řekové nechtějí brát riziko. Všichni si stěžují na byrokracii. Dimitris Michalakos ze společnosti RuleMotion, která ze své kanceláře v aténském coLabu ovládá digitální LCD obrazovky na technologicky vyšperkovaných londýnských recyklačních odpadkových koších nejnovější generace, mi ukazuje tlustou fakturační knihu, jejíž každá stránka a několik jejích kopií přes průklepový papír je pečlivě označena daňovým identifikačním číslem společnosti.
„Když ji zaplním, musím si dojít na finanční úřad pro novou, natištěnou přímo pro mě,“ říká. „Příjmové doklady jsou v řečtině, takže mým klientům jsou k ničemu. Skoro každý stát na světě má jakž takž efektivní daňový systém, ale my ne.“
Právě z důvodu nadměrné byrokracie je několik startupů sídlících v coLabu oficiálně registrováno v USA či Británii, a nejde tedy o řecké firmy. Skoro všechny dělají většinu byznysu mimo Řecko.
Open Fund nedávno řecké vládě poskytoval poradenské služby k novému zákonu, díky němuž je mnohem snadnější, rychlejší a o něco méně děsivé založit a registrovat novou společnost, říká Kasselakis. „Minimální požadavky jsou už mnohem méně složité. Teď už jen zbývá přesvědčit lidi, že tomu tak skutečně je.“
Krizi přežijí nejsilnější a nejkvalitnější
Messinis ve snaze tento proces podpořit nabízí hodiny poradenství zdarma, hackathony [setkání developerů], a přednášky úspěšných „startupperů” (žádný startup z coLabu ještě nezkrachoval). Vzájemná podpora a spolupráce je podle něj klíčem k úspěchu.
Pokud má Řecko vůbec někdy postavit na nohy svou zničenou ekonomiku, budou muset inovativní a optimističtí mladí podnikatelé, kteří se rozhodnou v zemi zůstat – oproti 76 % mladých lidí, kteří by podle nedávno provedeného průzkumu veřejného mínění raději zkusili štěstí v zahraničí – sehrát významnou roli.
Irene Daskalakisová má kanadský i řecký pas, a mohla si tedy založit svou firmu na výzkum a poradenství v oblasti udržitelnosti s názvem Close the Loop – jednoduše za oceánem.
„Řecko si sáhlo na dno,“ uvádí. „Klientelistický systém, všecky ty firmy, které spoléhaly na sponzorování politických stran, se dnes musejí postarat samy o sebe – nikde nejsou žádné peníze. Přežije jen ten nejsilnější a ukáže se kvalita. Vlastně teď není tak špatná doba pro založení firmy.“
Průmysl
Kam zmizely továrny?
**Řecko „přišlo o továrny“. Namísto nich tu existují „služby spojené s rozvojem cestovního ruchu a liberalizací financí a telekomunikací,“ konstatuje Le Monde.
V průběhu deseti let narostl terciární sektor o… 83 %. Ale „služby jsou tu od toho, aby průmysl doplňovaly, ne, aby ho nahradily!“, připomíná ekonom Michalis Vasileiadis z Nadace pro hospodářský a průmyslový výzkum (IOBE). [...] Strukturálně deficitní obchodní bilance donutila zemi kompenzovat tuto nerovnováhu zadlužeností. To částečně vysvětluje postupný finanční úpadek země.
Jak jsme dospěli až sem?, ptá se deník a nabízí dvě odpovědi:**
Evropa, tvrdí jedni, Řecko, odpovídají druzí. Pravda je nejspíš někde uprostřed. Země musela při své vstupu do Evropské unie a později do eurozóny otevřít hranice, respektovat stanovené kvóty v zemědělství, v textilním průmyslu… Ještě velice zemědělské a nepříliš inovativní Řecko zkrátka nebylo na takové převratné změny připraveno.
