Evropa nemá na demokracii monopol

Evropa nepotřebuje dostávat lekce z demokracie, prohlásil na zasedání skupiny G20 v mexickém Los Cabos předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Nicméně je třeba si přiznat, že evropský projekt je méně demokratický, než si myslíme, a současná krize na tom nic k lepšímu nemění.

Zveřejněno dne 20 června 2012 v 15:29

José Manuel Barroso nebyl vždy mužem stojícím v čele Evropské komise, která nedokáže dostat finanční krizi pod kontrolu. V době jeho mládí muselo jeho rodné Portugalsko snášet útlak diktatury. Jeho politická angažovanost je zakořeněna ve skutečných demokratických názorech. Když Barroso na zasedání G20 v Los Cabos prohlásil, že Evropě nemá kdo poučovat, a zejména ne země, které samy nejsou demokratické, nebyla jeho slova výrazem chvilkové špatné nálady. Souvisela s otázkou, která v jeho případě vyrůstá z hlubokého přesvědčení.

Mezi občany a vedoucími představiteli EU zeje propast

Jeho postoj nicméně nastoluje dva problémy. Předně je Evropa méně demokratickým projektem, než za jaký ho Barroso považuje. Mezi jejím obyvatelstvem a vedením zeje propast. Částečně je to zapříčiněno zvrhlým návykem představitelů členských států přisuzovat systematicky vinu za veškeré funkční závady „Bruselu“, čili Evropě. Evropa se ale neomezuje jen na to. Je vznešenou a hrdinskou reakcí politické elity na druhou světovou válku. V tomto smyslu se jedná o nejdůležitější projekt naší doby. Postupně ale přestaly být důvody, které byly u zrodu Evropy klíčové, pro legitimizaci procesu trvalého sjednocení dostačující.

Dohodnout se na rozšiřování nebo prohlubování evropského projektu se jevilo jako čím dál složitější ještě předtím, než na sebe strhla veškerou pozornost krize eura. Dokud Unie představovala hnací sílu prosperity, bezpečnosti a větších svobod, moc jsme si toho nevšímali. To nás přivádí k druhému problému, který Barrosova slova v Mexiku vyvolávají.

Model růstu je překonaný

I když Evropu považujeme za demokracii, byť na různých stupních, a tudíž nedokonalou, nemůžeme nekonstatovat, že její model růstu je zcela překonán. Regiony, kde náš rýnský model [sociálně-ekonomický systém založený mimo jiné na partnerství mezi odbory a zaměstnavateli] neexistuje, jsou očividně vystaveny markantnější sociální konfrontaci a nespravedlnosti. Jsou méně stabilní a čelí větším šokům mezi euforií a depresí. V nejlepším případě jsme vyšším modelem společnosti, jež má více než kterákoliv jiná blízko k myšlence „co největšího blaha pro co nejvíce lidí“. Občas ale jiné systémy, jako třeba americký díky své pružnosti nebo čínský díky své dynamičnosti, vytvářejí hospodářskou a politickou konkurenci, jíž stará a vyzrálá Evropa zdá se nemá sílu vzdorovat.

Newsletter v češtině

Tyto dva zásadní problémy Evropy se vzájemně posilují. Nyní, když Evropa projevila neschopnost zachránit z pekelné spirály euro, základní kámen evropského sjednocení, nedůvěra obyvatel vůči neprůhlednému mechanismu přijímání politických rozhodnutí rychle roste. Máme tedy důvod se obávat, že selhání eura bude znamenat pro evropskou integraci fatální ránu. Barroso se těmito slovy dotýká – možná nevědomky – skutečné rány: může se stát Evropa demokratičtější a zároveň efektivnější, silnější jak na poli politickém, tak ekonomickém? Nebo jsou tyto dva cíle neslučitelné?

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma