Soud, který by mohl pohřbít euro

Německý ústavní soud v Karlsruhe právě zasedá, aby posoudil soulad kontroverzního fiskálního paktu s německým právem. Berlín se obává, že výrok soudu může zmařit celý plán záchranných opatření pro eurozónu. Jak však píše Der Spiegel, verdikt se netýká je

Zveřejněno dne 10 července 2012 v 15:22

Nestává se často, aby německá kancléřka Angela Merkelová dávala najevo nelibost. Jednou z jejích silných stránek je, že své emoce dokáže držet na uzdě. Proto byli její straničtí kolegové tak překvapeni, když na zasedání výkonného výboru středově pravicové Křesťanskodemokratické unie (CDU) před dvěma týdny přišla na přetřes i otázka německého ústavního soudu. Soudci totiž právě napomenuli Merkelovou, že ve snaze zachránit euro nedbá na práva parlamentu. Letos to byl již druhý podobný soudní výrok. Tentokrát toho ale kancléřka už měla právě tak dost.

Jak, tázala se, má vést nějakou rozumnou politiku, když je před každým setkáním s jakýmkoli evropským čelným představitelem nucena odkrýt svoji vyjednávací taktiku? „Už toho mám dost,“ postěžovala si Merkelová. Straničtí kolegové si rychle uvědomili, že kancléřka vnímá soudce jako nerealistické profesory práva, kteří absolutně nechápou problémy, které přináší každodenní politika.

Vztahy mezi Berlínem a soudem v Karlsruhe nikdy nebyly jednoduché. Federální ústavní soud byl založen v roce 1951. Jeho úkolem bylo zajistit, aby státní instituce byly v souladu s ústavou nově vzniklé Spolkové republiky Německo. Od té doby ale vládní politici soud často vnímají jako otravný úřad, který může pouhým šmahem pera prohlásit nějaký zákon za neplatný. Věta, připisovaná už zemřelému sociálně demokratickému politikovi Herbertu Wehnerovi, se stala legendární: „Nedovolíme, aby nám ti pitomci v Karlsruhe ničili naši koncepci.“

Euroskeptický soudní dvůr?

Je v povaze věci, že mezi soudem a světem politiky občas panují neshody. Úkolem soudního dvora je zajistit, aby vláda dodržovala ustanovení zakotvená v německé ústavě. Politikům se na druhé straně zase příliš nezamlouvá, že je soud líčí jako ničemy, kteří se podvodně snaží ústavu ohnout tak, aby vyhovovala jejich zákulisním kšeftům. Příliš nepomáhá ani to, že soudci dvora se většinou těší popularitě, o které si může mnoho politiků pouze nechat zdát.

Newsletter v češtině

Od vypuknutí krize eura je však v sázce víc než jen ješitnost. Rozhodnutí z Karlsruhe spíše připomínají obžalobu. Podle názoru soudců totiž kancléřčina politika řešení krize ignoruje základní pravidla demokracie.

Je samozřejmé, že úkolem soudců je v případě potřeby kontrolovat výkonnou moc. Ale v Berlíně stále více lidí podezírá soudní dvůr z toho, že se spolčil s populisty a euroskeptiky, kteří jsou zásadně proti projektu evropské integrace.

K boji o moc dochází právě v okamžiku, kdy na bedrech soudců spočinula historická odpovědnost. Jestliže zastaví snahy o záchranu eura, je možné, že nejen zatáhnou Německo a Evropu do hluboké recese, ale mohou také zasadit smrtelnou ránu celému sjednocování kontinentu. Nyní už slavná poznámka Merkelové, že „pokud padne euro, selže i Evropa“, tak byla míněna i jako varování určené soudu v Karlsruhe.

Tento boj o moc tento týden vstupuje do dalšího kola. V úterý bude soud posuzovat žádosti o dočasné pozastavení stálého fondu na záchranu eura, tzv. Evropského stabilizačního mechanizmu (ESM) a fiskálního paktu, který má signatářské země přinutit k praktikování přísnější rozpočtové disciplíny.

V roce 2009 soud dospěl k rozhodnutí ohledně Lisabonské smlouvy, které politici těžce nesli. Mnozí verdikt interpretovali jako znamení, že německá ústava se vyčerpala a že další evropská integrace je možná pouze tehdy, pokud Němci přijmou ústavu novou.

Spolupracovníci Merkelové se už ale v každém případě připravují i na alternativu, že soud v Karlsruhe další přesun moci do Bruselu zastaví. Jednou z možností by pak bylo svolat ústavodárné shromáždění, které by pro stát nastolilo zcela nový právní základ.

Hluboká neznalost soudu

To je v teorii dobrý nápad. V praxi by však takové shromáždění v příštích letech politiky zcela vytížilo, a to právě v době, kdy se společná měna hroutí. Není divu, že klíčoví členové koalice podobný scénář vylučují.

Další možností by bylo pozměnit německou ústavu a vložit do ní nový článek o Evropě. To by otevřelo dveře integračnímu procesu, který by vyústil v evropský federální stát.

Ministr financí Wolfgang Schäuble prohlásil, že k referendu o ústavě by mohlo „dojít rychleji, než bych před několika měsíci očekával.“ Schäubleho slova na první pohled vypadají jako poklonkování vůli ústavního soudu.

Ve vládě se ale šíří jiný úhel pohledu. Podle vládních zdrojů Wolfgang Schäuble soudu naopak jemně pohrozil. Jestliže bude ústava včleněna do evropského federálního státu, pak by to také znamenalo ztrátu moci pro ústavní soud. Už z tohoto důvodu, tak zní argument, že by se soud v Karlsruhe neměl evropské politice Angely Merkelové stavět do cesty.

Proevropané Schäubleho v jeho boji s ústavním soudem podporují. „Některé jeho verdikty „se vyznačují hlubokou neznalostí,“ říká Martin Schulz, sociálnědemokratický předseda Evropského parlamentu.

Poslanci parlamentu by pravděpodobně byli méně citliví, pokud by soudci dodržovali stejná pravidla, která stanovují ostatním. Ale když dojde na volbu soudců samých, o transparentnost už tak moc nestojí. V posledních šedesáti letech byli soudci ústavního soudu vybíráni výhradně v kuloárech.

Minulý čtvrtek soud v Karlsruhe rozhodl, zda je takové vybírání soudců ústavního soudu v souladu s ústavou. Podle jeho verdiktu jsou rozhodnutí učiněná mimo dohled veřejnosti naprosto přijatelná.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma