Měnová krize: Všichni jsme pokrytci

Kresba: Stephff, Il Sole-24 Ore
Kresba: Stephff, Il Sole-24 Ore
29 duben 2010 – Frankfurter Allgemeine Zeitung (Frankfurt)

Všude slýcháme, že Řecko bude muset prokázat více kredibility. Avšak není jediné, kdo překrucuje realitu, připomíná Frankfurter Allgemeine Zeitung. Je třeba se zbavit životních lží, na kterých spočívá naše společnost.

Všichni Kréťané jsou lháři, říkával Epimenidés z Kréty. V listu svatého apoštola Pavla Titovi tato filozofická parabola evokující pekelný kruh logiky dostává ještě drsnější podobu: „Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: ‚Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha‘“. To, co se nazývá Epimenidův paradox, nachází nicméně své uplatnění i v politice.

Neboť dnes všichni spouštějí povyk, protože Řekové měli údajně lhát. Protože si žili nad poměry. Protože nadělali více dluhů, než kdy mohli splatit a čekali, že zbytek Evropy – anebo přesněji, jedna část zbytku Evropy – jim poslouží jako pokladník. Stejně jako banky, které do svých portfolií nakupovaly řecké tituly s tím, že stát se sice samozřejmě v úpadku ocitnout může, ale jistě však nikoliv členský stát EU.

A přece, tento rozruch je sám o sobě součástí lži. V každém případě jsme Kréťany my všichni, co se týče lži, tak jistě více než v sebeobviňování. Atény musí pokračovat v úsporách, prohlašujeme. Ale neexistuje jediný evropský stát, který by nenechal své obyvatelstvo tápat v daňové oblasti. Ostatně žádný národ by neodmítl schválit šrotovné, přeludy v podobě daňových úlev a eufemismy v podobě refinancování dluhů. Čas od času se sice objeví znepokojení, ale stěží něco víc. Každý politik se ve chvíli, kdy jsou volby za dveřmi – jako nyní v Severním Porýní – Vestfálsku – uchýlí i k těm neiluzornějším trikům, aby daněmi mával voličům před nosem.

U nás dobrý

Atény by měly pokračovat v úsporách, ujišťuje věřitelka [Angela Merkelová]. Veškeré tyto absurdní gestikulace a peskování Řeků slouží především k tomu, aby se všem vystavilo na odiv, že my sami máme rozpočet pevně v rukách. V rukách? V Bruselu, v tom Bruselu, kde se nyní mluví o podrobení Řecka bezprecedentnímu dohledu, nikdy po celou řadu let nebyla vůle se tomu nejhoršímu vyhnout. Znají tamější Kréťané fiskální situaci Portugalců, Bulharů, Maďarů či Italů? Němců? Odpověď nemůže znít jinak než: ano, samozřejmě, že ji znají.

Ale ve chvíli, kdy politika spočívá v integrování států a celých kontinentů díky prosperitě, není vyloučeno, že se přivřely oči nad nemožností tyto vznešené cíle ufinancovat – tento evropský koncept nese jméno „soudržnost“. „Odeberte průměrné společnosti životní lež a zároveň mu tak uzmete politický řád,“ mohli bychom parafrázovat Ibsena.

Dluhy, investicí do budoucna

Ve jménu těchto životních lží citujme všechny tyto rétorické snahy, kterými uvádíme do chodu naše fikce o racionalitě. Jsme nuceni žít ve společnosti neustálého pozorování a sledování, trvalého vyhodnocování a certifikací. Rovněž jsme nuceni žít ve společnosti znalostí. Proč však naše přilnutí k tomuto konceptu nikoho nerozesmívá? I ty nejzvučnější politické katastrofy se nepřiznají, dokud je nemohou popřít i ty nejlenivější břicha.

V určitých ohledech je toho Řecko jen jedním příkladem. Vydáváme certifikáty, o kterých víme, že mají akorát tak hodnotu papíru na kterém jsou vytištěné. Tisíce politiků jsou neustále ve střehu, aby se mohli zúčastnit konference, kde má dojít k dohodě, o které se stále prohlašuje, že je na dobré cestě. Když nám banky lžou a vykořisťují nás, nevěříme jim už ani na zlomek vteřiny, ale pak jedeme dál, jakoby se nic nestalo. To platí pro politiky, televizní komentátory i firemní konzultanty.

Prostřednictvím komplexních úvah dokazujeme, že dluhy jsou investicemi do budoucna, že Evropa je super či, že kerosín, zvyšování výroby automobilů, dotovaný chov nemohou být zodpovědné za globální oteplování. A Řecko se musí stát kredibilnější. Tak kredibilní jako my, jako banky, jako guruové, jako kancléřky, jako Kréťané.

Factual or translation error? Tell us.