Vyberte si jazyk
Pitomé předpisy, které firmám pouze zbytečně komplikují život. Stížností je tolik, že Evropská komise spustilazvláštní webovou stránku, kde se snaží rozptýlit téměř sedmdesát „euromýtů“, které šíří zejména britský tisk. Příkladů je spousta. Jak dlouhý smí být malířský žebřík? Jak velké má být čokoládové vajíčko „Kinder Surprise“? Jak zakřivený může být banán? Je opravdu nutné, aby měl Brusel na tohle všechno předpisy?Chcete-li však volný vnitřní trh, odpověď zní ano. Podle profesora Ramsese Wessela z nizozemské Univerzity v Twente jde o paradox – „čím volnější trh chcete, tím více pravidel potřebujete“. Je to skutečně poněkud ironické, souhlasí politolog Hendrik Vos z Gentské univerzity, avšak „existují důvody, proč EU reguluje věci, které se na první pohled zdají být titěrnostmi“.
Vezměme si vajíčko „Kinder Surprise“, které musí vyhovovat velmi přesným nařízením. Velikost vnitřního vejce je pevně stanovena a obě poloviny musí být k sobě připevněny malým pantem. Proč? „Před pár lety se malé dítě v jednom z členských států udusilo hračkou z vajíčka Kinder Surprise,“ vysvětluje Vos. „Některé ze zemí pak začaly volat po jejich zákazu, zatímco jiné zákaz nechtěly. Pak máte na evropském trhu problém.“
Všechny výrobky musí odpovídat stejným nařízením, jinak existuje nekalá soutěž. Velmi přísné podmínky existují zejména v zemědělství. Pěstování každé plodiny je přesně popsáno, od způsobu rozhazování hnoje až po vlastnosti dobré okurky (nemá být příliš zakřivená).
Pim van Ballekom, někdejší šéf kabinetu [bývalého eurokomisaře pro vnitřní trh] Fritse Bolkensteina, který se podobnými předpisy dlouhé roky zabýval, přiznává, že na první pohled se často mohou zdát hloupé, v boji proti hospodářskému protekcionismu jednotlivých států jsou však skutečně nezbytné. Například bruselské požadavky ohledně západek na bojlerech. Van Ballekom vysvětluje: „Napřed jsem si říkal, je to úplný nesmysl. Ale bez těchto pravidel jsou některé země schopné uzavřít trh zahraničním výrobkům. Itálie například bude vyžadovat, aby se prodávaly pouze bojlery s italskými západkami.“ Předpisy proto chrání otevřenost trhu a podle profesora evropské hospodářské politiky Nica Groenendijka jsou nakonec pro spotřebitele užitečné.
Bernard Steunenberg, který se zabývá studiem veřejné správy, říká: „Přirozeně se občas najde nějaká bizarní směrnice nebo ustanovení, jde však o výjimky. Jejich kritici se zabývají zbytečnostmi.“ To, že pravidel existuje opravdu mnoho, žádný mýtus není. Například počet evropských rozhodnutí se za posledních třicet let zvýšil z 1 300 na více než 17 000 a počet platných směrnic se ztrojnásobil. Avšak myšlenka, že tato rozhodnutí jsou zbytečná, je mylná.
