Zpráva Humor v Evropě (1/10)
Plakát „Kampfzone Bundestag‟ uveden v Kabarettu Distel v Berlíně roku 2012

Německá satira „politickou hygienou“

Kdo řekl, že Němci nemají smysl pro humor? Francouzský deník le Monde v první části seriálu o humoru vypráví o kabarettu, svatyni politické satiry, která má v Německu dlouholetou tradici a udržela se i v době NDR.

Zveřejněno dne 20 srpna 2012 v 14:37
Distel  | Plakát „Kampfzone Bundestag‟ uveden v Kabarettu Distel v Berlíně roku 2012

Mluvit o německém humoru, věc nemožná? Klišé o Němcích, jimž chybí smysl pro humor, houževnatě přežívá. Dostalo se mu dokonce i literární pocty. Nenapsal snad slavný německý novinář a spisovatel Kurt Tucholsky v roce 1919: „Když udělá Němec dobrý politický vtip, tak polovina země nadskakuje pohoršením na pohovce“? Vězte, že dobrý německý humor existuje. A zdá-li se cizinci občas méně přístupný, tak je to proto, že je... dobře organizovaný.

Německý humor má svůj chrám: Kabarett. Tato tradice sahající do počátků dvacátého století souvisí s francouzským kabaretem, který mu propůjčil jméno, jen velmi vzdáleně. Kabarett neznamenal obnažené dívky a tanec, ale spoře vybavenou divadelní scénu zasvěcenou politické satiře. Během představení předvádí jeden nebo více herců skeče, často za písňového doprovodu. Rozdíl oproti ryze humoristickým představením je ten, že v Kabarettu je vždy řeč o politice nebo společenských problémech. V každém velkém městě existuje jedno nebo více divadel zasvěcených tomuto typu představení, která se rovněž často objevují v televizi.

„Společně se zasmát“

Tradice byla natolik silná, že přežila obě německé diktatury dvacátého století. Ve dvacátých letech velice populární Kabarett byl za nacismu zakázán a v plné síle se objevil opět až po válce, kdy se mu podařilo udržet se pod východoněmeckým režimem. „Nenajdeme žádný jiný příklad diktatury, která by hercům platila za to, že se vysmívají režimu,“ říká Dirk Neldner, ředitel nejslavnějšího východoberlínského kabaretu „Distel“ („bodlák“). Jeho první představení v roce 1953 neslo název „Hurá! Humor je konečně plánovaný!“

Přestože se autoři tohoto humoru vyjadřovali vůči komunistickéhmu režimu většinu velice břitce, stát je nadále dotoval. Důvod? Velmi silná zakotvenost satiry v německé kultuře, stará to forma „politické hygieny“. Podobně jako karneval v Kolíně nad Rýnem, kde si alegorické vozy tropí už dvě století posměch z církve a politiků, je Kabarett místem, kde je možné vyjádřit nebo sdílet kritický názor vůči mocným.

Newsletter v češtině

Dirk Neldner vyvozuje z této tradice charakteristiku německého humoru. „Němci potřebují zajít někam, kde se zasmějí společně,“ říká. Werner Doyé, autor politicko-satirického pořadu „Toll!“ („super!“), který vysílá každý týden televizní stanice ZDF, s ním tuto teorii nesdílí. „Dokud tu existovala diktatura, měl v sobě Kabarett něco ubezpečujícího, ale to neznamená, že by lidé přestali dělat vtipy, jakmile se za nimi zavřou dveře,“ soudí.

„Stereotyp vážného Němce vychází ze skutečnosti, že humoristická scéna dlouhou dobu narážela na respekt k autoritě. Na rozdíl například od Anglie bylo v Německu mnoho témat zakázaných. To už dnes neplatí.“ Důkaz? Co dělá Angela Merkelová se starým oblečením? Nosí ho.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma