Zpráva Kam Unie směřuje? / 1
Kam se poděly ty zlaté dobré časy?

Evropa se trhá

Angela Merkelová se izoluje, Nicolas Sarkozy vytváří koalici jihoevropských států a EU neví, kam kráčí. Na pozadí krize eura a způsobu jejího řešení mizí důvěra a chuť pracovat společně, konstatuje deník Die Presse.

Zveřejněno dne 21 května 2010 v 13:26
Kam se poděly ty zlaté dobré časy?

Navenek se množí projevy jednoty. Vlády členských států EU se rozhodly přijmout opatření na záchranu Řecka, vytvořit záchranný fond pro společnou měnu ve výši 750 miliard euro, přijmout nová omezení pro spekulativní fondy a dokonce byli ochotné se dotknout tak palčivé otázky, jakou je zdanění finančních transakcí. Avšak tato soudržnost není ničím víc než pouhou fasádou. V zákulisí se zničujícími následky pracují odstředivé síly. Místo toho, abychom se ve chvíli této historické krize semkli, zvolili jsme brutální boj o moc, obcházíme instituce EU, prosazujeme jednostranná řešení, ignorujeme partnery. Mezi hlavními aktéry, Německem a Francií, se hloubí nový příkop.

První veřejný důkaz této roztržky jsme dostali tento týden, když německá vláda bez předchozího varování ohlásila svůj záměr zakázat tzv. krátký prodej aktiv. V Berlíně – daleko od EU - se též 20. května uskutečnila konference o regulaci finančních trhů. „Německo se otáčí k EU zády,“ reptá jeden vysoce postavený vládní představitel v Evropské radě. „Tato opatření by byla daleko účinnější, kdyby byla koordinována na evropské úrovni,“ upozorňuje Michel Barnier, evropský komisař pro vnitřní trh. Oběťmi střetu zájmů mezi Berlínem a Paříží jsou pak instituce EU.

Až se zpožděním jsme dostali možnost se dozvědět, co se odehrálo v zákulisí nouzového summitu, který byl v panice svolán na 7. května. Ještě před samotným summitem proběhlo setkání mezi německou kancléřkou Angelou Merkelovou a francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, kvůli němuž byl summit zahájen s dvouhodinovým zpožděním. Zatímco ostatní šéfové vlád čekali, diskuze se zvrhla ve vzájemné napadání.

Newsletter v češtině

Podle členů delegace nebyly předmětem diskuze jen opatření na záchranu eura, ale rovněž i měnová politika Evropské centrální banky (ECB), hospodářská koordinace a Pakt stability a růstu. Oba z jednacího sálu odešli s uzavřeným výrazem ve tváři. Ve svém sporu pak dále pokračovali v kruhu všech 27 šéfů států a vlád. Sarkozy bouchal pěstí do stolu a dokonce pohrozil odchodem z eurozóny, jak později prozradil španělský předseda vlády José Luis Zapatero.

Vnitřní i vnější krize EU

Francouzský prezident vytvořil s podporou Itálie, Španělska a Portugalska společnou frontu proti Merkelové, které především vyčítal její váhání během řecké krize. „To nás stálo miliardy,“ uvedl jeden vládní představitel. Proti německým zájmům získal Sarkozy podřízení ECB, která doposud jednala nezávisle.Tato propast je „ideologická a motivovaná národními zájmy,“ komentují záležitost pozorovatelé.

Na jedné straně stojí Paříž a její partneři ze Středozemí, kteří během krize vyvíjí úsilí prosadit jejich dlouho toužený cíl v podobě většího vlivu na politiku ECB a zmírnění politiky měnových sazeb a hodnot. A volají po evropské hospodářské koordinaci, která by podkopala německou konkurenceschopnost.

Na druhé straně je pak Německo, které odmítá jakoukoliv koordinaci, byť logickou. A místo toho je jednou zemí, která s cílem udržet stabilitu eura, vyžaduje přitvrzení sankcí. Varování, které Angela Merkelová vyslovila před poslanci, je pro tento postoj příznačné: „Euro je v nebezpečí,“ uhodila minulou středu v parlamentu. Všechny členské státy EU vyzvala k silnější „kultuře úspor“. Christine Lagardeová, francouzská ministryně hospodářství vzápětí vyjádřila svůj rezolutní nesouhlas se slovy „Naprosto si nemyslím, že by euro bylo v nebezpečí.“

EU prožívá vnitřní i vnější krizi,“ konstatuje politolog Paul Luif. Vnitřní, protože jednostranná rozhodnutí neutralizovala instituce EU a ve své kontrolní funkci selhala i Evropská komise. A vnější, protože toto mezinárodní společenství států nevytváří obraz stability. Pád eura je toho ukázkou. Na místo toho, abychom vyvinuli úsilí vyřešit tyto problémy a strukturální rozdíly mezi sebou, „hledáme viníky u jiných, jako třeba u spekulativních fondů a spekulantů.“

Spolupráce

Motoru EU hrozí zadření

Francouzsko-německé přátelství, které v poválečné době pohánělo evropské společenství, se přeměnilo v „alianci chladných srdcí“, ve „funkční společenství“, kde převládá mocenská vypočítavost, konstatuje Die Welt. Dnes je podle deníku „francouzsko-německé přátelství nuceno se znovu hledat v rozšířené Unii poznamenané horami dluhů, rozpočtovou úsporností, silnou konkurencí, lítým bojem o zaměstnání a neo-protekcionářskými tendencemi“. Konzervativní deník soudí, že Angela Merkelová udělala chybu, když hájila tvrdé sankce proti zadluženým zemím, ale v zásadě měla pravdu. „V době krize je Německo osamoceno tak, jako v dějinách EU nikdy dřív nebylo. A Paříž k tomu značně přispěla. To je to evropské drama.“ Merkelová a Nicolas Sarkozy, „brandenburská evangelička a agilní Francouz, kteří si nemají co říct,“ hájí odlišné koncepce. Paříž volá po voluntaristické ekonomické politice, která ponechává široký manévrovací prostor politickým představitelům a buduje Unii transferu, v níž silnější pomáhají slabším. Berlín se naproti tomu staví proti jakékoliv evropeizaci a hájí myšlenku striktních pravidel, v jejichž rámci každý mobilizuje své vlastní síly a zachovává si suverenitu. Páku vyhrává – zatím – Sarkozy, který EU vede k ekonomické vládě, uzavírá Die Welt.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma