Politika členské státy

Rumunsko: Fraška a tragédie v Bukurešti

27 srpen 2012
La Repubblica Řím

Pádivá korupce a politická krize vyvolaná střetem mezi prezidentem Băsescem a premiérem Pontou v posledních měsících svědčí o tom, že kýžený přechod k demokracii stále nepřichází. Rumuni jsou zahořklí a rezignovaní, i když někteří jsou přesvědčeni, že země má před sebou zářnou budoucnost, píše z Bukurešti spisovatel Adriano Sofri.

V Rumunsku praskají banky a kostely ve švech stejně jako v Itálii. Všude najdeme zastavárny, lichváře a každých pár metrů lékárnu, jednu vedle druhé: a to není dobrý signál. Průměrná délka dožití Rumunů (74,2 let) je o osm let nižší než v případě Italů. Lidé se tu totiž o sebe nestarají a snaží se své  neduhy zažehnat léky. Předpisy jsou platné tři měsíce: mezi datem předepsání a nákupem léku je třeba si trochu utáhnout opasek. Mnoho lékařů a zdravotních sester emigruje. Ve zdravotnictví je na všech úrovních všudypřítomná korupce. Platy jsou směšně nízké a důchody ubohé.

Pacienti nastupují do nemocnice vždy s několika svazky bankovek, které rozdělují všude: na příjmu, sestřičce, lapiduchovi i anesteziologovi, na něhož pacient čeká nahý na nosítkách žmoulaje v ruce nezbytná lei, aby jej lékař před operací vůbec uspal.  

Korupce je všude: ve škole, na policii, v obchodě, výběrových řízeních a především u politiků. Ti na popud Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu privatizovali jako na běžícím pásu a příliš se neohlíželi na detaily, což vedlo k slepé likvidaci národních zdrojů.

Ústavní (ne)pořádek

Institucionální situace je jeden velký barvitý nepořádek: Sociálně-demokratická strana (nenechme se mýlit, jedná se o nástupkyni Komunistické strany), kterou dnes vede čtyřicátník Victor Ponta, získala parlamentní většinu díky spojenectví s Národně-liberální stranou. Ponta využil vládu k sérii nátlakových akcí na soudní orgány s cílem odstranit z funkce prezidenta republiky Traiana Băsesca. Tento 61letý někdejší člen Demokratické strany je dnes obviňován ze zapojení do sítí nechvalně proslulé tajné komunistické policie Securitate. Jako ostatně většina představitelů jeho generace, kteří vykonávali nějakou funkci za režimu Nicolae Ceauşesca (1965-1989).

Sesazení Băsesca se stalo 29. června předmětem referenda, stejně jako v roce 2007, kdy šlo o jeho velké vítězství. Od té doby se jeho popularita propadla kvůli úsporným opatřením předepsaných MMF a EU, neúspěchu boje proti korupci, jeho přístupu označovaného za arogantní a stranický a neschopnosti vést dialog s politickými stranami.

Cíl Victora Ponty a jeho spojence Crina Antonesca, který byl mezitím jmenován na místo Traiana Băsesca, nicméně skončil krachem. K referendu přišlo pouze 46 % voličů (zatímco bylo třeba, aby se dostavilo více než 50 % oprávněných voličů). Ovšem více než 90 % těch, kteří odvolili, hlasovalo proti Băsescovi, jenž na podání demise přesto nepomýšlí.

Funkce pouze s posvěcením hlavounů

Tlaky a manévry proti obyčejným soudcům kvůli aférám kolem volebních podvodů všeho druhu, a dokonce i proti Nejvyššímu soudu jsou v zemi, kde je těžké najít sebeobyčejnější post, sebemenší funkci, které by nebyly obsazovány přímo či nepřímo šéfem nějaké skupiny, na denním pořádku. Je velice pravděpodobné, že Ponta a jeho věrní se spokojí s „kohabitací“ až do podzimních prezidentských voleb, které by měly potvrdit úspěch z červnových komunálek. Ti nejbystřejší mají za to, že se vlastně jedná o nabídku čestného odchodu, tj. propustku pro Traiana Băsesca, aby se mohl vrátit ke svým soukromým záležitostem a nikoliv do vězení.

Podle jejich názoru to byl jeden z cílů nedávné bukurešťské návštěvy Phillipa Gordona, vrchního ředitele evropské a euroasijské sekce ministerstva zahraničních věcí Spojených států. Američané se s Băsescem přátelili a snaží se vyvážit vazby jeho odpůrců na Rusko. Právě na to se ve skutečnosti redukuje alternativa mezi pravicí a levicí, která je – především v Rumunsku – ostatně prodloužením  jednoho smutného nedorozumění: za Pontou a jeho souputníky stále stojí 82letý Ion Iliescu, „druhý nůž“ Nicolae Ceauşesca, který pokud přímo netahal v roce 1989 z povzdálí za drátky „revoluce“ – o čemž je hodně lidí v Bukurešti přesvědčeno – povedlo se mu ji zmanipulovat a udělat z ní nedotaženou a krvavou revoluci.

Iliescu se poté stal mužem, který v roce 1990 poslal tisíce horníků do krve zmlátit bukurešťské studenty a který vedl v duchu kontinuity rumunskou „transformaci“. O stylu mocenských her v Rumunsku svědčí úděl Adriana Nastaseho, bývalého sociálně-demokratického premiéra a Băsescova rivala z roku 2004. Za nelegální nakládání s prostředky na volební kampaň své strany byl odsouzen na dva roky odnětí svobody a od června je ve vězení. Obvinění se možná zakládá na pravdě, ale je jisté, že Băsescovi posloužilo jako záminka pro další ukázku síly. Mísí se zde fraška a tragédie. Například Victor Ponta, u něhož bylo zjištěno, že opsal celou třetinu své doktorské práce zareagoval rozpuštěním výboru zodpovědného za validaci vysokoškolských titulů a prohlášením, že v roce 2003 – kdy svou dizertační práci odevzdal – nebylo ještě nutné používat uvozovky ohraničující citace...

Zastavárny nonstop

Není tedy nic překvapivého na tom, že v takovém politickém kontextu jsou názory rumunských občanů extrémní a zaměnitelné zároveň. Slýcháme stejné argumenty pronášené se stejnou zatrpklostí i důrazem na podporu či naopak proti Băsescovi a Pontovi (či Iliescovi) a velice často obou zároveň. Podle některých názorů je třeba počkat až se kormidla chopí mladí a vše vyčistí. Další – a těch je víc – tvrdí, že ti mladí už nastoupili, ale nic nezměnili. Navíc zemi opouštějí, nebo se nemohou dočkat, až ji opustí. Většina se omezuje na opakování: „Co s tím chcete dělat, my Rumuni už jsme takoví.“

Zbývají ty nekonečné řady „Case de amanet“, zastaváren. Říká se, že se objevily po pádu Ceauşesca, když přijeli Turci nakupovat zlato, po nich Arabové a bohatí Romové. Zastavujeme tu všechno možné. Zastavárny jsou stejně jako lékárny, banky a kostely stálými institucemi v chudém Rumunsku, které je vskutku velice chudé. Nad některými „Case de amanet“ visí nápis: „Otevřeno 24 hodin denně“. Lidé mohou mít potřebu zastavit ve tři hodiny ráno svůj snubní prsten a vzápětí zaklepat na dveře lékárny.  Ovšem Sergiu Shlomo Stapler, 65letý obchodník, který vydělal spoustu peněz mě vybízí, abych nedal na první dojem. Podle jeho názoru bude do dvaceti let z Rumunska Švýcarsko Balkánu: země má inteligentní mládež, která studuje na dobrých školách, zdroje, které se naučí využívat – počínaje ropou, jež je však v této chvíli v rukách Rakušanů, Kazachů, Rusů, Francouzů, Italů a Američanů, zatímco Rumuni se musejí spokojit s drobky jako za koloniálních časů.

Překlad: Pavel Bartůšek

Factual or translation error? Tell us.