Vyberte si jazyk
Juan Manuel Sánchez Gordillo se dostal na titulní stránky novin poté, co v několika supermarketech provedl po boku svých souputníků z odborového svazu SAT (Sindicato Andaluz de Trabajadores) „násilné vyvlastnění“ potravinových výrobků, které pak rozdával potřebným. To svědčí o tom, že se jedná o skutečně výjimečného představitele na španělské politické scéně.
Sánchez Gordillo je zasloužilým členem vedení zemědělského odboru SOC (Sindicato de Obreros del Campo), který je páteří současného odboru SAT. Vedle toho zastává od roku 1979 funkci starosty obce Marinaleda [zhruba 3 000 obyvatel] v sevillském regionu. Tam za spoluúčasti a podpory místního obyvatelstva zahájil originální politicko-ekonomický experiment, díky němuž se z vesnice stal jakýsi socialistický ostrůvek uprostřed andaluského venkova.
Hospodářská krize poskytla Marinaledě příležitost zjistit, zda je její utopie rozložená na 25 kilometrech čtverečních životaschopným řešením, které obstojí vůči trhům. Současná míra nezaměstnanosti se rovná 0 %. Valnou část obyvatel zaměstnává zemědělské družstvo Cooperativa Humar – Marinaleda, které si po letech bojů založili sami zemědělci. Ti dlouhou dobu hospodařili na pozemcích v El Humoso [ve vlastnictví jednoho aristokrata], z nichž je pokaždé vyhnala Civilní garda. „Půda je těch, kdo ji obdělávají,“ bouří se zemědělci. V roce 1992 dosáhli svého cíle a získali pozemky do vlastnictví.
„Pracovat méně, aby měli **práci** všichni“****
Pěstují fazole, artyčoky, papriky a vyrábějí extra panenský olivový olej. Zemědělci sami kontrolují všechny výrobní fáze, půda patří „celému družstvu“. Nachází se zde konzervárna, mlýn na zpracování oleje, skleníky, chovatelská zařízení, obchod. Zaměstnanci si bez ohledu na to, jaký zastávají post, vydělají denně 47 eur. Pracují šest dní v týdnu, a při 35hodinovém pracovním týdnu činí jejich měsíční příjem 1 128 eur [minimální mzda je 641 eur].
V sezóně zaměstnává družstvo kolem 400 lidí, minimálně tak kolem stovky. Jednotlivá pracovní místa ale nejsou přidělována tomu či onomu obyvateli: pracovníci se na postech střídají, aby si všichni vydělali. „Pracovat méně, aby měli **práci** všichni,“ ****tak zní pravidlo. Někteří pak mimo to obdělávají své soukromé pozemky. Zbytek ekonomického života obce připadá na obchody, základní služby a sportovní aktivity. Prakticky všichni obyvatelé vesnice pobírají zhruba tolik co zaměstnanec družstva.****
Vrozhovoru, který poskytl minulý měsíc deníku Público, hovoří Gordillo o projevech krize v Marinaledě: „Obecně postihla krize méně zemědělství a potravinářství,“ zdůrazňuje. „Lidé, kteří z venkova odešli za prací do stavebnictví, se nyní vracejí a hledají zaměstnání. Výsledkem je, že je třeba nejen zachovat stávající pracovní místa, ale vytvářet další, přičemž ekologické zemědělství vytváří větší počet míst než zemědělství tradiční.“
Stavebnictví ve Španělsku, jež se stalo obětí „realitního boomu“, ovládla v posledních desetiletích spekulace. Marinaleda se rozhodla jít rezolutně proti tomuto trendu. Slušný dům o 90 metrech čtverečních s terasou si tu lze pronajmout za 15 eur měsíčně. Pod jednou podmínkou: každý tu musí podle horizontální filozofie, která vládne všem aktivitám v obci, přiložit při stavbě svého domu ruku k dílu. Obec získala pozemky kombinací nákupů a vyvlastňování. Díky tomu může nabízet parcely a poskytovat materiál na stavbu domů. Stavební práce provádějí obyvatelé svépomocí nebo si na ně mohou někoho najmout. Radnice zaměstnává i profesionální zedníky, kteří lidem radí a provádějí nejsložitější úkony. Budoucí nájemníci navíc předem nevědí, který dům jim bude přidělen, což přispívá ke vzájemné pomoci.
Zlepšit se musí jen motivace ke studiu
„Každý, kdo pracuje na stavbě domu, dostává 800 eur měsíčně,“ říká jeden z obyvatel Marinaledy Juan José Sancho. „Polovina platu slouží ke splátce bydlení.“ Ve svých 21 letech je tento mladý muž již členem „operační skupiny“ zřízené obecním úřadem, která prostřednictvím veřejného shromáždění občanů spravuje běžné záležitosti radnice. Toto opatření bylo podle jeho slov přijato proto, „aby se zabránilo spekulacím s nemovitostmi“.
Dříve uměla valná část zemědělců sotva psát. Dnes mají k dispozici mateřskou a základní školu spolu s prvním stupněm střední školy [do 15 let věku]. Obědy ve školní jídelně stojí 15 eur měsíčně. Jak nicméně podotýká Sancho, „studijní neúspěšnost je poměrně vysoká. Lidé mají zajištěné bydlení a práci do té míry, že často nevidí důvod, proč by měli studovat. To je jedna z věcí, kterou musíme zlepšit.“
V Marinaledě není policie a politická rozhodnutí přijímá shromáždění, kterého se smějí účastnit všichni obyvatelé obce. „Operační skupina“ pak „řeší veškeré naléhavé otázky, které se zrovna objeví,“ vysvětluje Sancho. „Není to skupina volených zástupců, jsou to lidé, kteří společně rozhodují o rozdělení úkolů, které je třeba v zájmu obce splnit.“
Co se daní týče, „jsou velice nízké, nejnižší v celém regionu,“ tvrdí Sancho. O rozpočtu rozhoduje shromáždění na plenárním zasedání, na němž schvaluje jednotlivé položky. Poté se postupuje po jednotlivých čtvrtích, protože každá z nich má své vlastní shromáždění občanů. Na této úrovni se pak rozhoduje, kam bude investováno každé euro položky, kterou radnice stanovila.
