Jednoho dne by všechno tohle mohlo být tvoje. David Cameron navštivil Angelu Merkelovou v Berlíně, 21. května 2010

Cameron miluje Evropu

Nový britský premiér už není díky koalici s liberálními demokraty zajatcem euroskeptických kruhů v rámci jeho vlastní strany. Je to příležitost využít současné nejednoty uvnitř EU a učinit Británii hnací silou Evropy.

Zveřejněno dne 27 května 2010 v 14:40
Jednoho dne by všechno tohle mohlo být tvoje. David Cameron navštivil Angelu Merkelovou v Berlíně, 21. května 2010

Je to hlavolam. Tony Blair slíbil, že bude nejproevropštějším ministerským předsedou od dob Edwarda Heatha. Británii pak v rámci Evropské unie zanechal marginalizovanou a bez důvěry. (Důsledkem války v Zálivu; pokusu rozštěpit Evropu na starou a novou podle rumsfeldovských měřítek; realpolitických lží o francouzské politice v Iráku.)

David Cameron vede otevřeně nejantibruselštější stranu od doby, kdy Británie vstoupila do EU. Mohl by se však stát premiérem, který britský národ s Evropou usmíří a poprvé Británii umožní hrát v Bruselu odpovídající pozitivní vedoucí roli. Mohl by, ale to ovšem neznamená, že tomu tak i bude.

V této karetní partii britské a evropské politiky Cameron dostal docela zajímavou kartu. Ještě před měsícem řada lidí předpovídala, že Cameronova konzervativní vláda se pokusí toho v Evropě dělat, co nejméně – pronásledovaná novou ostře euroskeptickou parlamentní stranou – bude zatlačena do série ubíjejících sporů mezi unijními partnery.

Mezi východoevropskými podivíny

Cameron se nyní nachází v pozici lídra koaliční vlády spolu se silně proevropskými liberálními demokraty. Jeho místopředseda vlády Nick Clegg v minulosti působil jako úředník Evropské komise a europoslanec. Cameronova první zahraniční cesta na postu premiéra vedla do Evropy, kde mu lichotil prezident Nicolas Sarkozy a kancléřka Angela Merkelová tykala a oslovovala jako „Davida“ (ovšem ještě nikoliv „Davea“).

Newsletter v češtině

Cameron prohlásil, že Británie sice nenastoupí na palubu ostřelovaného korábu společné měny, která se ostatně snaží přežít nejhorší bouři v její krátké historii. To však není žádným překvapením. Nicméně se nechal slyšet, že silné a úspěšné euro je v britském zájmu. Hurá, zareagovali na to mnozí Evropané. Představuje to vítanou změnu tradičního britského přístupu k čemukoliv novému, co z Evropy za posledních 60 let přišlo, od Evropského společenství uhlí a oceli až po Ligu mistrů. „Teď se k vám nepřidáme. Zatím budeme doufat a spoléhat na to, že selžete.“

Celé to vytváří dojem, že se Cameron cítí lépe jako premiér koalice konzervativců s liberálními demokraty, než by se cítil v čele čistě konzervativní exekutivy. Dává mu to manévrovací prostor. Lépe to vyhovuje jeho smířlivé povaze. To může zvlášť platit o Evropě. Jeho modernizující a moderující strategie opozičního lídra spočívala v odstranění thatcheristických dogmat a přitom vůči Evropské unii navenek vystupovat jako thatcherovštější než Thatcherová. Konzervativní europoslance vyvedl z mainstreamové, lehce federalistické Evropské lidové strany (kam patří i Sarkozy a Merkelová) do aliance se směsicí povětšinou východoevropských podivínů.

Nový přístup k Evropě

Cameronovi dnes spojenectví s liberálními demokraty nabízí příležitost vybudovat nový pragmatický a kooperativní britský přístup k Evropě ať už si ortodoxní toryovští euroskeptici budou myslet cokoli. Volební manifest konzervativců mluvil o znovuzískání pravomocí a ambici omezit nadnárodní EU na pouhé „sdružení států“. Koaliční smlouva mezi konzervativci a liberály je svým tónem jak europozitivní, tak euroskeptická, ale o návratu pravomocí ani zmínka. Podle něj by nová legislativa EU o společné trestněprávní politice mohla být v zájmu Británie.

Osud Cameronovi přihrál do ruky i další užitečnou kartu. V důsledku krize státního dluhu představuje evropská politika pořádné vzrušení. Či chcete-li pořádný zmatek. Zdá se, že Německo přišlo o své euro-federalistické náboženství, ale zároveň chce změnit smlouvy, které by EU daly nové pravomoci ke kontrole národních financí.

Otevřená brána do centra dění

Německé vztahy s Francii jsou poněkud svárlivé. Itálie pod Silviem Berlusconim má malý vliv. Španělsko zápasí, aby zachránilo samo sebe. Belgie se rozpadá. Nové bruselské vedení vzešlé z Lisabonské smlouvy zahájilo své úřadování ústupem do pozadí. Částečně je to kvůli tomu, že na vedoucích pozicích jsou bezmocné osobnosti. Ale proč jsou tak bezmocné? Když došlo na výběr, většina evropských vlád dala přednost tomu, aby byli slabí.

Cameronismus ve spojení s cleggismem by mohl mít při hledání nové podoby umírněného, ale efektivního europragmatismu až překvapivě blízko k sarkozyismu a merkelismu. V několika příštích letech bude pro spory mezi Británií a zbytkem EU dost šťavnatých příležitostí: o britské rozpočtové slevy či budoucí financování společné zemědělské politiky. Avšak vakuum panující ve vedení EU a napětí mezi Berlínem a Paříží dávají Cameronovi, Cleggovi a dokonce i euroskeptickému Williamu Hagueovi skvělou příležitost.

Hospodářská krize

Jak euroskeptici zachrání euro

Konzervativní poslanec John Redwood, který byl hvězdou za vlády výrazně euroskeptické Margaret Thatcherové a který si získal přízvisko „Pol Pot privatizace“, na stránkách listu The Times tvrdí, že Velká Británie by měla pomoci posílit jednotnou měnu. Cože? „Dobrou krizí byste nikdy neměli plýtvat,“ zní odpověď. „Pro Británii by to mohla být příležitost získat zpět své pravomoci výměnou za pomoc zemím eurozóny k pevnější unii.“ Redwood se nejprve zabýval případem britského šterlinku. „Londýn a valná část jihovýchodu země jsou silné a mají konkurenceschopnou ekonomiku, ale Liverpool či Wales nemohou dosáhnout vyšší konkurenceschopnosti devalvací. Místo toho posílá centrální vláda značné finanční prostředky do těch částí Spojeného království, které vykazují vyšší nezaměstnanost a nižší platy, aby tak byla unie přijatelná. Všichni to vnímáme jako cenu za to, že jsme součástí společné měnové zóny.“

Redwood zdůrazňuje, že úspěšné euro je důležité pro Británii. Řecko potřebuje větší disciplínu, ale rovněž „Německo musí akceptovat větší zodpovědnost, co se týče financování ostatních států měnové unie.“ Velká Británie by tak měla pomoci členským zemím eurozóny vytvořit rámec pro jejich finanční stabilitu. „Výměnou za souhlas s vytvořením ekonomické vlády Eurolandu bychom mohli požádat o navrácení pravomocí,“ jmenovitě v oblasti sociální politiky a zaměstnání.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma