Vyberte si jazyk
Francouzský ministr vnitra Manuel Valls prohlásil [v předvečer své návštěvy Rumunska z 12. září], že jeho země už nemůže být útočištěm pro všechny „psance této země" a „obyvatelstvo pronásledované ve svých zemích", čímž narážel na Romy, kteří plní autobusové linky z Rumunska do Francie. To, co v této rovnici chybí, je názor zainteresovaných. Nikdo z představitelů se jich nezeptal, co si o tom myslí a jak na repatriaci sami nahlížejí. Romové se nepochybně vrátí do Rumunska a poté se nechají repatriovat znovu a znovu, dokud jim budou Francouzi tuto možnost dávat.
V Bukurešti během návštěvy ministra Vallse protestovali Romové před vládní budovou, aby tím dali najevo svou nespokojenost se skutečností, že jsou jen pouhým míčkem v pingpongovém utkání mezi rumunskými úřady a zbytkem Evropy. Mezitím než se někdo rozhodne vyřešit jejich problémy volí stále a ještě emigraci. Stovky Romů „eurodeportovaných" z Francie si z tohoto návratu udělaly etapu nutnou „na dobití baterek" a získání kapesného ve výší 300 euro, které dostane každý za to, že zemi opustí „dobrovolně a ze své svobodné vůle". Po několikatýdenním pobytu v Rumunsku se většina z nich vrací do země, odkud odjeli, ale kterou ve skutečnosti nikdy neopustili. Nejde o emigranty, odjeli jen dočasně.
Sarkozyho peníze
Gheorghe Victor je starosta obce Cojasca v kraji Dâmboviţ, spravuje komunitu čítající více než 7 000 duší, z nichž je 90 % Romů, kteří jsou koncentrováni především ve vesnici Fântânele. Hodně z nich odjelo různě po Evropě. „Nemyslím, že bychom mohli hovořit o emigrantech. Podle mého názoru se jedná jen o větší počet občanů EU, kteří odjedou na měsíc dva do zemí jako Francie, Itálii či Anglie, aby se měli lépe. Jsou to občané, kteří tradičně vykonávají povolání pouličních hudebníků. Starosta si je počestností svých spoluobčanů jist a dal by ruku do ohně za to, že se v zahraničí nedopouštějí žádné trestné činnosti. „Z 99 % to jsou stoupenci letničního hnutí. Nepijí, nekouří, nedopouštějí se násilí, jejich víra jim to nedovoluje."
Například rodina Dana, přezdívaného „Francouz" se má dobře díky „Sarkozyho penězům" [narážka na příspěvky na humanitární návrat, který Francie za prezidentského mandátu Nicolase Sarkozyho rozdávala během první vlny vyhošťování v srpnu 2010]. Je to ukázkový příklad Roma, který pendluje na lince Paříž-Fântânele. Jeho dům nelze přehlédnout, jelikož má více dětí, než všichni ostatní sousedé v ulici dohromady. Zevlují před domem kolem plotu z nesourodých latěk.
Princip jeden rok, jedno dítě
Když se někam vydají společně rodiče s dětmi, dělá to celkem 13 osob! Člověku rychle dojde, že se řídili principem „jeden rok, jedno dítě". Dan ke své přezdívce „Francouz" či „Bonjour" přišel kvůli tomu, že v poslední době se pohyboval spíše po březích Seiny, kde prodával na semaforech deodoranty s názvem Magický strom. A jestli měl oplétačky s pořádkovými silami? „Samozřejmě, že ano, kdo by je neměl? Ale záleží na tom, kdo má zrovna hlídku a na náladě poldů. Někteří dělali, že nás nevidí, a jiní nám zabavili zboží i peníze, ale nikdy nám nevystavili potvrzení."
„Francouz" Dan říká, že je na pendlování zvyklý, i když „návrat" je často „na doporučení" francouzských úřadů. Děkuje Pánu, že je zdráv a že může dělat „tu Francii", protože bez ní by všichni žili v bídě. „Potřebujeme minimálně 20 chlebů denně" [chléb vážený na kila je u Romů tradičním měřítkem blahobytu] naříká jeho žena chovající v náručí nejmladšího potomka. „Chlapi se vrátili domů, viděli, že tady se peníze vydělat nedají, a zase odjeli,” dodává jeho paní. Dan „Bonjour" se tentokrát vrátil domů, protože jeho děti byly nemocné a musel přijet pomáhat s jejich léčbou. Když byl v posledních týdnech v Paříži, musel spát v autě zaparkovaném v [luxusním] 16. městském obvodě. „Taková pařížská ubytovna..." Teď čeká, až mu jeho děti, které zůstali ve Francii, pošlou peníze na zpáteční lístek na autobus. To se samozřejmě stane, bude-li Pán chtít. Dosud Bůh jeho modlitby vždy vyslyšel.
Viděno z Francie
Kde končí evropská pomoc?
Během své nedávné návštěvy Bukurešti, kam přijeli diskutovat o životních podmínkách a deportaci tisíců rumunských Romů, kteří žijí ve Francii, „byli ministři vnitra a evropských záležitostí Manuel Valls a Bernard Cazeneuve přijati poněkud chladně,“ píše list Le Monde. Rumunské úřady totiž odmítají obvinění Paříže, že Romové jsou doma obětmi perzekucí. Podle francouzského deníku
bylo cílem návštěvy ministrů Vallse a Cazeneuva najít řešení, které by tyto populace „udrželo“ v jejich domovských zemích, zejména pomocí rozvojových programů. A pochopit důvody, proč neuspěla celá řada integračních plánů, jež Evropská unie vytvořila a financovala.
Podle představitelů romské komunity leží základní problém v neefektivnosti – a též korupci – rumunských úřadů. Šéf romské komunity v rumunském Târgu Jiu Mihai Ion listu řekl, že
„ačkoliv evropské fondy určené na řešení sociálních problémů procházejí bukurešťskou vládou, my z nich nikdy nic nevidíme. Řešení je jednoduché – vyřaďte z procesu rumunský stát a nechte nás, ať si s penězi zacházíme sami.“
Počítáme-li pouze rozpočet Evropského sociálního fondu, který byl Rumunsku vyhrazen v letech 2007 až 2013, představuje evropská pomoc 3,7 miliard euro. Z toho Rumunsko za sedm let utratilo pouze 7 %. Romové, kteří mají v parlamentu jediného zástupce, jehož sami obviňují z nečinnosti, tak mají jen málo prostředků, jak o sobě dát vědět.
Rumunská socialistická vláda, kterou nyní zaměstnávají volby plánované na 9. prosince, tak nemá čas na Romy myslet, uzavírá deník.
