Somálský přistěhovalec na pláži v řeckém městě Patras, 11. května 2009.

Další řecká krize

Krizí a drakonickými úspornými opatřeními sužované Řecko stojí před dalším problémem. Do země proudí tisíce přistěhovalců z Blízkého východu a indického subkontinentu. Jak ale zvládnout další krizi, když chybějí peníze a evropští partneři se v této oblasti ukazují jako nepříliš solidární.

Zveřejněno dne 19 září 2012 v 14:00
Somálský přistěhovalec na pláži v řeckém městě Patras, 11. května 2009.

Je krátce po poledni a ve velkém řeckém přístavu ležícím 200km od Atén jsou dva důstojníci řeckého námořnictva na obhlídce přístavních doků. Každý v ruce třímá hůlku zakončenou zrcátkem, pomocí kterých nahlížejí pod kola kamionů. Zatím nic neviděli.

Najednou z pozadí velkého kontejneru vystřelí tři mladí muži a uhánějí skrze přístaviště pryč. Důstojníci je začnou honit, ale drama skončí, ještě než začalo. Za minutu se třem mužům, kteří jsou podstatně rychlejší, podaří uniknout v opuštěném průmyslovém komplexu.

Jsou to ilegální přistěhovalci, vysvětluje jeden ze strážníků, kteří zřejmě v přístavišti strávili noc v naději, že se jim podaří dostat se na trajekt do Itálie. Jsou součástí přívalové vlny nedokumentovaných pracovníků, kteří se snaží přes Řecko dostat do Evropy a musejí proklouznout bez povštimnutí úřadů. „Každý den je to stejné,“ naříká jeden ze strážníků, zatímco se snaží popadnout dech.

Země se tak potichoučku stala první zastávkou pro vlnu dělníků z Blízkého východu a jižní Asie, kteří se snaží uniknout trhům zdevastovaným mnoho let trvajícím vládním chaosem. Podle údajů agentury Frontex, která kontroluje hranice EU, bylo v roce 2011, který byl význačný díky povstáním v Severní Africe, zadrženo při pokusu dostat se ilegálně do EU 140 980 lidí, tedy o 35 % více než v předešlém roce. Z toho 40 % se o to pokusilo přes Řecko. V první půli letošního roku bylo při podobném pokusu zadrženo 23 000 lidí, tedy asi 30 % více, než tomu bylo ve stejném období loni.

Newsletter v češtině

Další krize olympijských rozměrů

Kontrola řeckých hranic nepředstavuje nový problém. Avšak hospodářské nesnáze země a rozpočtové škrty maří snahu snížit příliv ilegálních přistěhovalců. Evropská komise se pokusila přijít Řecku na pomoc – za poslední dva roky do pohraničních kontrol napumpovala 255 milionů euro. To je však stále méně, než dává zemím, které mají se správou hranic podstatně méně problémů. A ať už dává kolik chce, dlouhodobě předimenzovaná státní správa a nová omezení týkající se zaměstnávání nových státních úředníků přivedly nadějné plány k neúspěchu. Podle důvěrné zprávy EU Řecko zaměstnalo pouze 11 pracovníků, kteří mají pomáhat zpracovávat žádosti o azyl, ačkoliv v minulém roce získalo fondy na 700 těchto pozic.

Přidejme k tomu naprosto zoufalé podmínky, které podle představitelů EU i organizací na ochranu lidských práv panují ve sběrných táborech a imigračních centrech, jakož i sílící domácí nepokoje v reakci na cizí pracovníky, jenž do země proudí, a Řecko má před sebou další krizi olympijských rozměrů. V reakci na ni vláda tvrdí, že za současných složitých podmínek dělá, co může. Nový ministr pro veřejný pořádek Nikos Dendias říká, že Řecko bere ochranu hranic vážně, ale že příliv ze zahraničí dosahuje kritických mezí. O Řecku mluví jako o „nárazníkové zóně Evropy“, která na sobě nese „neúměrné břemeno“.

Rakouská ministryně vnitra Johanna Mikl-Leitnerová označila řecko-tureckou hranici za „otevřená vrata od stodoly“ a její vláda trvá na tom, že vyloučení Řecka z schengenského prostoru by mělo zůstat jednou z možností na jednacím stole. Také Německo, Finsko a Nizozemsko – země, které během krize zaujaly k Řecku nejtvrdší postoj – opakovaně vyslovily své obavy ohledně otázky řeckých hranic. Podle diplomatů tak pravděpodobně podpoří návrh na znovuzavedení pasů pro cestující z Řecka, což zemi prakticky izoluje od zbytku schengenského prostoru.

Velká část problémů se týká řecké severovýchodní hranice s Tureckem. Sto třicet kilometrů dlouhá zlomová linie, které dominuje řeka Evros, se stala nejprostupnější a politicky nejvýbušnější hranicí Evropy. Přístavy jako Patras jsou navíc oblíbenou branou ilegálních přistěhovalců z Řecka do zbytku Evropy. Odsud se plaví přes Iónské a Jaderské moře do Itálie, kde zůstávají nebo pokračují dál. V schengenském prostoru nejsou cestující nuceni ukazovat úřadům své dokumenty, některé ze zemí však zvyšují četnost náhodných kontrol a snaží se tak nelegální imigranty zadržovat při přechodu hranic.

Řecko je Asie a Afrika

V Patrasu, třetím největším řeckém přístavu, několik stovek metrů od kotvících trajektů, zdejší squattery prozrazuje pach moči schnoucí na pálícím slunci. Podél starých železničních kolejí vede stezka do opuštěného průmyslového areálu. Bývalá továrna firmy Piraiki Patraiki, kdysi známého výrobce textilu. Podle hraniční stráže se tu měsíce ukrývalo několika tuctů nelegálních přistěhovalců. Spolu s uprchlíky z Afghánistánu a Pákistánu tu přebývali i Súdánci, Maročané, Somálci a několik obyvatel Pobřeží slonoviny. Ač před časem kolonii vysídlila policie, v polorozbořených místnostech, kde se kdysi tkala bavlna určená k exportu, spalo a jedlo dohromady asi 80 mužů.

„Řecko není Evropa. Je to Asie, je to Afrika, ale ne Evropa,” říká 23letý Mohammed Ashar v opuštěné továrně. Tento rodák z Maroka zaplatil kurdskému převadečovi v Turecku 1 500 euro [37 000 korun] za převedení přes řeku Evros, ale na řecké straně hranic byl zadržen a poslán do nedalekého detenčního centra Fylakio. Tam mu byly sejmuty otisky prstů a byl zanesen do unijní pohraniční databáze. V dokumentu figuruje jeho datum narození: Nový rok 1989. Stejně jako množství lidí, kteří se dostanou do Řecka, nezná přesné datum svých narozenin, a tak je řada z nich zaregistrována s datem narození 1. ledna.

Na základě stejného dokumentu se má Ashar do měsíce vrátit domů - což poukazuje na další imigrační problém pro Řecko a jeho partnery v EU. Po celé Evropě mohou být v detenčních centrech drženi ilegální přistěhovalci několik hodin i řadu týdnů, poté dostanou papíry, podle nichž mají do měsíce odcestovat. Má to ušetřit náklady na repatriaci nelegálních přistěhovalců do zemí původu, jelikož většina deportací se tím omezuje na osoby zadržené po překročení 30denní lhůty.

Stejně jako mnoho lidí před ním se Ashar domů nevrátil. Místo toho se vydal do Alexandrupoli a Atén, než dorazil do Patrasu, kde o vlásek unikl zatčení při vyklízení opuštěné továrny. Na konci července, po devíti měsících v Řecku, se Asharovi podařilo na trajektu proklouznout do Itálie, kde hodlá zůstat. „Není tam žádná práce ani pro Řeky, jak bychom ji tedy mohli najít my?” klade si otázku v angličtině s francouzským přízvukem.

Kromě toho, že Řecko musí snášet břímě politických tlaků, země se potýká s největším imigračním problémem v Evropě. Podle agentury Frontex v loňském roce se setrvalo v EU i po vypršení víz zhruba 351 000 lidí, tedy dvakrát více než počet osob, které do Evropy vstoupily bez dokumentů. Ochrana státních hranic je otázkou národní suverenity, kterou většina evropských vlád není s to postoupit Bruselu. Evropská komise se snaží jako hlavní rozhodčí zachovat bezpasovou zónu, ale podle Cecilie Malmströmové, eurokomisařky pro vnitřní záležitosti, jsou diskuze o imigraci vzhledem ke stávající politické náladě v členských státech dost náročné.

Chybí systém k vyřizování žádostí o azyl

V červnu se ministři vlád členských států shodli na tom, že národní úřady by měly dostat znovu pravomoc zavést pasové kontroly v délce trvání až dva roky a mohly tak izolovat členský stát schengenského prostoru, v případě že vykazuje „závažné nedostatky” v ostraze hranic. Jejich hlasování vedlo k ostrému a stále ještě nevyřešenému bruselskému střetu s Komisí a Evropským parlamentem - jedinou lidem zvolenou institucí bojující s tímto rozhodnutím.

Způsob, kterým se EU rozhodla rozdělit své rezervní prostředky na ochranu hranic, je něco jako politický fotbal a výpověď o hodnocení využívání veřejných prostředků ze strany Řecka. Představitelé EU připustili, že jsou handikepování víceletým unijním rozpočtem, a uvedli, že Španělsko a Itálie dostávají více peněz, protože jsou lepší při zvládání žádostí o azyl. Celý řecký stát má jednu centrální kancelář v Aténách, která je otevřena jen jednou týdně na několik hodin. „Z hlediska azylu nemá Řecko žádný systém, o kterém by se dalo hovořit,” uvedl jeden unijní představitel, který si přál zůstat v anonymitě.

Evropská komise ve své dubnové interní zprávě vládě vytkla přímo legendární, „přílišnou” byrokracii, která „brání rychlému vyplácení” unijních prostředků. Řečtí vládní představitelé uvedli, že se snaží provést reformu, ale údajně jim v tom brání zákaz nabírání nových zaměstnanců, který prosadili mezinárodní věřitelé ve snaze pokusit se snížit veřejné výdaje země. Podle svých slov se snaží vytvořit integrovanější systém zpracovávání žádostí o azyl.

V nádražní kavárně v Alexandrupoli popisuje muž, který se představil jako převadeč z Alžírska, třídní systém nelegální imigrace. Nejbohatší jsou Syřané, kteří jsou ochotni zaplatit 10 000 euro [téměř 250 000 korun] za cestu za azylem do Norska, Finska či Švédska. Podle svých slov si účtuje 5 000 euro [124 000 korun] za falešný řecký pas a 1 500 za přeplutí řeky.

„Bangladéšanům převaděči o vyhlídkách v Řecku lžou,” přiznává.. „Říkají jim, že se budou mít v Aténách jako králové. Ale, když se sem dostanou, vidí, že tu žádné království není.” Muž, který si nechává říkat Nassim, žije podle svých slov v Řecku už pět let a do země se propašoval sám.

Podle eurokomisařky pro vnitřní věci Malmströmové představuje tento druh obchodu s lidmi byznys, v němž se ročně protočí 25 miliard euro, a je tak lukrativní, že je těžké s ním bojovat. Kromě dalších kroků si podle jejích slov členské státy navzájem vyměňují mnoho zpravodajských informací, zatímco Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex) je neustále přítomna na řecko-tureckých hranicích, kde se v měsíčních turnusech na pozorovatelských misích střídají pohraničníci ze států EU.

Problémy se však hromadí. Jmenovitě slabá spolupráce EU s Tureckem v otázkách migrace. Řecké úřady nemohou vracet ilegální imigranty do Turecka, protože EU a Turecko nemají žádnou smlouvu o předávání a přebírání osob. V červnu se ministři členských států dohodli na tom, že o dohodě zahájí jednání. Ovšem vzhledem k tomu, že Ankara požaduje, aby Turci mohli cestovat do schengenského prostoru bez víz, nebylo stanoveno žádné datum pro finální řešení. Ani v EU není solidarita normou.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma