Zpráva Evropská integrace
Britský ministerský předseda David Cameron

Čím dál vzdálenější Britské ostrovy

Snad téměř šichni evropští představitelé považují hlubší integraci za jedinou cestu z krize. Jen Británie i nadále stojí stranou a propast mezi ní a zbytkem EU se prohlubuje, píše komentátor listu The Guardian.

Zveřejněno dne 20 září 2012 v 11:27
Britský ministerský předseda David Cameron

Nikdo neví jak a kdy to skončí. Je však jasné, že s každým dalším týdnem nejhlubší krize Evropy se Británie a zbytek EU od sebe vzdalují. Berlín, jehož pozice se vyostřila téměř třemi lety trvající krizí eura, už několik měsíců volá po znovuotevření evropských smluv. Sdílením národní suverenity – nebo naopak jejím nuceným odevzdáním, to záleží na úhlu pohledu – by tak v podstatě byla utvořena federalizovaná eurozóna s ústřední evropskou vládou, která by nad 17 a více zeměmi měla výsadní rozhodovací práva v otázkách zdanění a veřejných financí. S tím Británie nechce mít nic společného.

Minulý týden s německým plánem souhlasila Evropská komise, která zároveň představila kontroverzní legislativní návrh, kterým by Evropská centrální banka získala dozorčí práva nad bankovním sektorem celé eurozóny. Ani toho se Británie nehodlá účastnit.

V úterý rozšířil německý ministr zahraničí sféru, která by spadala do federálních kompetencí, z ekonomiky i na zahraniční a obrannou politiku. Učinil tak společně se sborem dalších 10 ministrů zahraničí EU, pečlivě vybraných tak, aby zastupovali hlavní nebritský proud EU – velké i malé země, členy eurozóny i země stojící mimo ni, největší západní státy i novější východoevropské členy. Je pravděpodobné, že konsenzus dosažený těmito 11 zeměmi, se brzy rozšíří na většinu států evropské sedmadvacítky. Británie bude opět stát stranou. Mezi současnými jedenácti státy jsou ty nejtěžší váhy, Německo a Francie, a navíc Itálie, Španělsko a Polsko, které jsou po Británii největšími zeměmi EU.

Propast mezi břehy La Manche

Stručně řečeno, z britské izolace se pomalu stává trvalý stav a propast mezi oběma břehy kanálu La Manche bude už brzy nemožné překlenout. Ne ze zloby, spíše kvůli pocitům smutku. V Evropě existuje pro Británii nemálo sympatií a podpory – je oceňován její přínos v oblastech zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky, její pragmatický liberalismus, její podíl na prosazování svobod jednotného trhu, její instinktivní nevraživost vůči protekcionismu a také relativní kvalita její zmenšující se armády eurokratů. Panuje zde však i podrážděnost nad britskou negativitou, nedostatkem týmového ducha a očividným odhodláním využívat největší krize Evropy k národním či dokonce stranickým politickým cílům.

Newsletter v češtině

Londýnu se stále méně daří vytvářet v Evropě spojenectví, která by nebyla pouze náhodná, jednorázová a omezená na konkrétní témata. Například Polsko bylo jednou z hnacích sil úterních radikálních návrhů v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Ještě před několika málo lety přitom bylo pro Británii v evropských soubojích přirozeným spojencem. Francii nebylo nic dlužno, jelikož Paříž správně pochopila, že rozšiřování EU na východ může francouzský vliv v ní pouze oslabit. Dějiny pak Polsku nakazovaly, aby se mělo před Berlínem na pozoru. Od té doby však Polsko nad Británií zlomilo hůl a rozhodlo se, že jeho národní zájmy závisí na možnosti nacházet s Německem společnou řeč.

Na řadu brzy přijde referendum

Mezi hlavními státy EU stále panují velké rozdíly. Zejména v otázkách eura, budoucí otevřené politické federace v eurozóně či přenesení současných národních pravomocí na evropské instituce. Neshody jsou hlavně mezi Německem a Francií. To ale neznamená jejich vzájemné odcizení - pouze hádky o tom, jak nejlépe stanovit podmínky dalšího vzájemného sbližování. Jde o politický proces, ve kterém Británie stává více figuruje pouze jako vnější pozorovatel.

Všechny důkazy, argumenty a logika naznačují, že do roka dojde k znovuotevření evropských smluv, které by umožnily přesun dalších suverénních pravomocí na bruselské instituce. V sázce je příliš mnoho, než aby se problémy Davida Camerona mohly brát v potaz. Buď se mu podaří vyjednat nové podmínky pro členství Británie v EU – mnoho přátel si k tomu ale nenašel – nebo musí vyhlásit referendum. Při pohledu z Bruselu není otázkou, zda se takové referendum bude konat, ale jaká otázka bude přesně stát na hlasovacím lístku.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma