Vyberte si jazyk
Hovořit ve španělském kontextu o zábavních parcích znamená do velké míry podávat výčet pracovněprávních předpisů, pozdržených plateb, urbanistických kšeftů, obrovských investicí s nejasnou návratností a neustálých změn v managementu. A také neúspěšných politických dobrodružství na popud vlád autonomních společenství, ať už jako přímých investorů, nebo využívajícich spořitelny. Snad jen Port Aventura (zábavní park nedaleko Tarragony) může být po finanční záchraně v roce 2004 díky vstupu banky La Caixa, která v roce 2009 byznys restrukturalizovala, na své výsledky hrdý.
Navzdory nedobrým zkušenostem ve Španělsku i jinde v Evropě spočívala reakce [katalánské regionální vlády] Generalitat catalana na rozhodnutí amerického magnáta Sheldona Adelsona postavit megakasíno Eurovegas (v tomto případě herní megarezort) v Madridu v poskytnutí podpory nikoli jednomu, ale hned šesti tématickým parkům v lokalitách kolem města Vila-Seca y Salou vedle Port Aventura, které plánují společně vybudovat La Caixa a společnost Veremont valencijského podnikatele Enriqueho Bañuelose, jedné z ikon cihelného boomu.
Superkomplex ponese jméno Barcelona World a podle autorů projektu se počítá s vytvořením 20 000 přímých pracovních míst (a stejným počtem nepřímých), na stavbě se má proinvestovat 4,8 miliard euro a ročně přilákat 10 milionů turistů. Nejznámnější zábavní park v Evropě, pařížský Disneyland, přitom ročně navštíví 15 milionů návštěvníků.
„Projekt nemá žádný obsah, je nerealistický a nerozumný,” soudí José Miguel Iribas, sociolog specializující se na územní diagnostiku, urbanismus a cestovní ruch. „Zábavní parky ve Španělsku měly vždy špatné výsledky. I jinde v Evropě. Propadákem byl i pařížský Disneyland,” upozorňuje. „Na celém kontinentě fungují dobře pouze úzce tématicky vymezené menší parky,” vysvětluje Luis María Huete, profesor na IESE Business School a autor první studie o parku Port Aventura. Jedním z nich je holandský zábavní park Efteling, který je věnován elfům a pohádkovým bytostem. Ročně jej navštíví 1,5 milionu návštěvníků. „Nemá přílišné ambice a má rodinný charakter.” Dalším je větší Europa Park v Německu, který ročně přivítá zhruba čtyři miliony osob.
Až na několik výjimek, jako jsou tyto dvě, je tematický park „modelem, který jako takový v Evropě nefunguje”, trvá na svém Huete. Vznikat začaly v šedesátých a sedmdesátých letech, tedy v době, kdy měla zábava úplně jinou podobu než dnes.
Tento model se rozvinul ve Spojených státech, kde nabízel možnost uniknout z nudného prostředí rezidenčních čtvrtí, v nichž se příležitosti k zábavě prakticky omezují na obchodní centra, a poskytoval rodinám příjemné a bezpečné prostředí. Panovalo přesvědčení, že mechanické přenesení tohoto modelu turistických návyků a amerického způsobu trávení volného času bude fungovat i v Evropě,” vypravuje Iribas. „Ale nestalo se tak.”
Podle sociologa existuje jednoduchý důvod, proč model zábavních parků v Evropě selhal. „Tématické parky ve Spojených státech nahrazují města,” tvrdí. „A jestli má Evropa nějakou silnou stránku, tak je to její síť měst,” pokračuje Iribas. Na dokreslení svého argumentu dodává: „Konkurenceschopnost Mickey Mouse je ve srovnáním s kdejakým pařížským zákoutím dost omezená.”
Proti zábavě spojované s indoorovými aktivitami v tématických parcích (Las Vegas je jejich herní variantou) či podobným modelům, jako jsou námořní plavby či rezorty s režimem all-inclusive, stojí městská zábava, která je „mnohem spontánnější a její nabídka mnohem otevřenější” vyjmenovává Iribas. „Evropa má velkou tradici v otevřených městech,” které se svými obchody, bary a katedrálami „přizpůsobují svou nabídku podle poptávky”. „Intenzitu a diverzitu města nelze reprodukovat či vyrobit, či přinejmenším za velmi vysokou cenu,” dodává odborník na urbanismus a cestovní ruch.
Ale neúspěch tématických parků nelze vysvětlit jen přesvědčením, že evropské způsoby zábavy nezapadají do šablony amerického trávení volného času.. „V Orlandu mají parky jako Disney, Sea World či Universal Studios každý den prakticky stejnou návštěvnost a málokdy dochází k větším výkyvům,” vysvětluje Juan José de Torres, bývalý generální ředitel madridského Warner Parku a benidormské Terry Míticy, dvou největších španělských tématických parků. Nicméně ve Španělsku je to jiné. „Jeden den můžete mít 30 000 návštěvníků a další 500,” uvádí. „Není snadné se takovéto fluktuaci přizpůsobit, aniž bychom omezovali služby, které nabízíme.” Kromě toho jsou některé z těchto center, jako Terra Mítica, značně naddimenzované.
„Bylo by neodpustitelnou chybou trvat na klasickém modelu tematického parku,” domnívá se Huete. „Předpokládám, že se budou omezovat atrakce a naopak klást důraz na hotely, restaurace, kasína, bary... Bude zajímavé sledovat, co se stane, bude-li se v projektech pokračovat. Opravdu nevím. Ani v případě Barcelona World, ani Eurovegas.” Je to otázka času.
Kontext
Kontroverzní projekt Eurovegas
Město Las Vegas ve spojených státech by mělo mít dvojče… Madrid. Americká společnost Las Vegas Sands 8. září oznámila, že postaví v Alcorónu - sídlištním městě se 170 000 obyvateli nedaleko Madridu - Eurovegas, realitní megakomplex, v němž bude sídlit evropský „herní ráj”. S otevřením se počítá v roce 2016. Až do poslední chvíle město a autonomní společenství Madrid soupeřili s Barcelonou a společenstvím Katalánsko. O co jde? O investici ve výši 17 miliard euro zahrnující výstavbu kasín, hotelů, obchodních domů a kongresových center. Las Vegas Sands se blýská příslibem 250 000 pracovních míst. Pro zemi, kde míra nezaměstnanosti dosahuje 24 % to zní jako nebeská mana.
Ovšem místní sdružení, ekologové a levice kritizují rozvojový plán, který byl pro tuto investici zvolen: reality, příčina hospodářské krize ve Španělsku. Také se obávají, aby Eurovegas nepřilákal mafie a prostituci, které jsou s hráčským průmyslem často propojeny. Developer Sheldon Adelson navíc požaduje zmírnění zákoníku práce, odvolání zákazu kouření na veřejných prostranstvích a zapojení bank do projektu ve výši třetiny investice. A v neposlední řadě problémem je samotný profil Sheldona Adelsona. Třetí nejbohatší Američan je v současné době vyšetřován federálními orgány kvůli praní špinavých peněz a uplácení v Číně. Adelson je také jednou z hlavních finančních opor republikánského kandidáta v listopadových volbách Mitta Romneyho.
