Krize eurozóny: Federalismus, nebo smrt!

28 září 2012
Le Point Paříž

Podle francouzského filozofa Bernarda-Henri Lévyho nemá Evropa jinou volbu než směřovat k jednomu prostému cíli: politické unii. Jinak je euro odsouzeno k zániku.

Pokud nevznikne politická Evropa, euro zanikne. Tento zánik může nabýt mnoha různých forem a mít řadu odboček. Může mít podobu exploze, imploze, agónie, rozpadu či rozdělení. Může trvat dva, tři roky nebo také pět či deset let a předcházet mu mohou četná období dočasné úlevy vyvolávající pokaždé dojem, že nejhorší je za námi.

Spouštěčem se může stát bankrot Řecka, jehož obyvatele ochromují drastické škrty, nebo náhlé rozhodnutí ústavního soudu v Karlsruhe, který odmítá vystavit Německo riziku bankrotu některého členského státu.

Euro ale každopádně zanikne. Ať tak či onak, pokud se něco nestane, zanikne. Už to není jen hypotéza, neurčitá obava, červený hadr před očima vzpurných Evropanů. Je to jistota. A tato jistota vyplývá nejen z logiky, ale rovněž z historie. Společnou měnu musí podpořit společná ekonomika, zdroje a daňový systém, jinak se změní v chiméru.

Několikátý pokus

Euro není prvním pokusem Západu o jednotnou měnu. Bylo jich přinejmenším šest a jejich kronika je bohatá na ponaučení, i když jednotlivé kapitoly nejsou vždy srovnatelné.

Dva z těchto pokusů evidentně selhaly kvůli národnímu egoismu v zemích, které se vyvíjely každá jinak, a tudíž nemohly, pokud nebyly sjednocené, mít stejnou měnu. Klíčovou epizodou byla platební neschopnost Řecka! Ať už šlo o Latinskou unii (1865-1927), nebo Skandinávskou unii (1873-1914), dnes už dávno zapomenuté pokusy.

Dva pokusy byly úspěšné, a byl to úspěch rychlý a zjevný, protože proces měnového sjednocení provázelo sjednocení politické. Tak se zrodil švýcarský frank, který nahradil měnu jednotlivých měst, kantonů a teritorií. Tomu však předcházelo padesát let tápání způsobené nechutí platit politickou cenu za hospodářskou unii. Frank vznikl v roce 1848, kdy byla ústavou vytvořena Švýcarská konfederace. A tak zvítězila i italská lira, která se v okamžiku italského sjednocení prosadila proti myriádě měn fixovaných buď na měnu německých zemí, nebo na frank nebo na bývalé dóžecí či republikánské tradice.

Poslední dva pokusy byly tápavé, ustupovalo se od nich, málem selhaly, až byly nakonec korunovány úspěchem. Ano, tyto dva pokusy přinesly skutečně společnou měnu, ale za cenu bezpočtu krizí, couvání, dočasného opouštění projektu a jen díky odvaze představitelů. Ti pochopili, že měna existuje pouze tehdy, je-li podepřena rozpočtem, daňovým systémem a systémem přidělování finančních zdrojů, pracovním právem, pravidly sociálního soužití, zkrátka a dobře skutečně sdílenou politikou. To je příběh nové marky, která se takřka čtyřicet let po vzniku Celní unie [Zollverein] v roce 1834 prosadila proti guldenu, tolaru, křížovému tolaru a dalším markám hanzovních měst. A také příběh dolaru, o kterém se příliš neví, že mu trvalo sto dvacet let, než se prosadil, a že se mu to v podstatě podařilo až poté, co byla odsouhlasena federalizace dluhů členských států unie.

Odklad smrti

Poučka zní jasně. Bez federace společná měna nebude. Bez politického sjednocení přežije pár desetiletí a poté se v důsledku války nebo krize zhroutí. Jinými slovy, euro zanikne, nedojde-li k pokroku v politické integraci. Její nezbytnost je vepsána do všech evropských smluv, kterou však žádný představitel od Francie po Německo zřejmě nechce brát vážně. Zanikne, pokud se národní státy nevzdají svých pravomocí a pokud „suverenisté“, kteří tlačí lid k debaklu a k tomu, aby se uzavřel sám do sebe, nezaznamenají skutečnou porážku. Rozpadne se, jako by se býval rozpadl dolar, pokud by Jižané vyhráli občanskou válku.

Dříve se tvrdilo: socialismus, nebo barbarství. Dnes je třeba říct: politická unie, nebo barbarství.

Ještě jinak: federalismus, nebo rozklad a spolu s ním sociální regrese, prudký nárůst nezaměstnanosti a bída. Anebo ještě lépe: buď udělá Evropa krok navíc a překoná určitou mez na cestě k politické integraci, bez níž žádná společná měna nikdy neobstála, anebo vystoupí z dějin a utone v chaosu.

Už nemáme jinou volbu: politická unie, nebo smrt. Vše ostatní – zaklínání jedněch, drobná dohoda s druhými, tuhle nějaký fond solidarity, támhle nějaká stabilizační banka – jen oddaluje termín smrti a udržuje umírajícího v iluzi, že se ještě vzchopí.

Překlad: Lenka Grafnetterová

Factual or translation error? Tell us.