Tajemství pevnosti Evropa

„Nic jiného neexistuje,“ prohlásil před čtyřmi roky v Evropském parlamentu eurokomisař pro soudnictví, svobodu a bezpečnost Franco Frattini. Představil tehdy dva projekty na ostrahu evropských hranic, které počítaly s tím, že zločinci měli údajně lepší technologie.

První projekt počítal s nepřetržitou ostrahou vnějších hranic včetně použití bezpilotních letounů, které měly vyhledávat běžence připlouvající po moři. Druhý projekt „inteligentních hranic“ měl pomocí biometrie rozpoznávat, kdo přijíždí do EU.

První projektEurosur (evropský systém ostrahy hranic), který má být spuštěn 1. října 2013, nyní projednává Evropský parlament. „Všechny členské státy budou muset vytvořit centrum. To bude koordinovat veškerou ostrahu hranic od policie přes celní správu po pobřežní stráž,“ vysvětlil Erik Berglund, ředitel pověřený posilováním kapacit Frontexu, Evropské agentury pro ochranu vnějších hranic EU, která sídlí ve Varšavě. „Dosud si sdíleli informací na bázi dobrovolnosti,“ dodal.

Berglund zdůrazňuje, že Eurosur má trojí cíl: „Odhalovat nelegální přistěhovalce, bojovat proti mezinárodní kriminalitě a zachraňovat uprchlíky na lodích.“ Podle nevládních organizací je to poslední spíše reklamní tahák. „Eurosur možná přispěje k vyhledávání lodí,“ říká Stephan Kessler z Jezuitské služby pro uprchlíky v Bruselu. „Ale chybí postup, který by určil, kdo musí ty lidi zachránit a kde mají žádat o status uprchlíka. Malta a Itálie se loni pět dní dohadovaly kvůli jediné loďce na moři.“

Kontrola chybí

Nadace Heinrich-Böll-Stiftung si nechala vypracovat studii Borderline o smyslu projektu Eurosur. Studie naznala, že projekt nemá dobrou organizaci.

„O to, jestli bude systém fungovat, se zajímal pouze Frontex a dodavatelé technologií,“ upozorňuje Mathias Vermeulen, spoluautor zprávy a expert přes ústavní právo na Evropském univerzitním institutu ve Florencii. „Není nad ním žádný kontrolní orgán a podle odhadů Komise by tento projekt měl stát do roku 2020 jen 340 milionů eur. My jsme však dospěli k dvoj- až trojnásobku této částky.“

V této chvíli je nemožné rozjetý vlak zastavit, domnívá se Mathias Vermeulen. To však ještě neplatí v případě „inteligentních hranic“, kterými se teď zabývá Komise. Mluvčí k tomu nechce ještě nic prozradit. My ale už víme, že se počítá se systémem, který pokryje vstup a výstup a s programem odbavování, který by měl na hranicích snáze ověřit totožnost pravidelných cestujících. Rovněž se mají ukládat osobní data všech pasažérů ze třetích zemí, tedy datum a místo příjezdu, adresa případného kontaktu v Unii a biometrické údaje jako otisky prstů a digitální fotografie. Skenování při odjezdu z EU umožní poznat, kdo tady pobýval ilegálně.

Všichni jsou možní zločinci

Ročně do Evropské unie přijede zvenčí na 100 až 150 milionů návštěvníků. Odborník na biometrii Max Snijder je proto skeptický: „S takovými megasystémy nemáme žádnou zkušenost. Co když návštěvník umře? A co když včas neodcestuje? Všechna ty letadla a pobřežní hlídky budou k ničemu. A kdo bude mít přístup k datům?“

Termín „inteligentní hranice“ je z taktický, domnívá se Mathias Vermeulen. „Navozuje totiž dojem, že je na výběr mezi inteligentními a hloupými hranicemi. V tomto případě budeme samozřejmě volit inteligentní.“

Zásadní problém však podle něj bude s ochranou osobních údajů: „Podle evropské legislativy je třeba mít k uchovávání fyzických dat legitimní důvod. Tento projekt tudíž považuje všechny pasažéry za potenciální zločince. Přitom ti, kdo území [EU] neopustí včas, mohou být třeba v nemocnici.“

Drahá statistika

Podle Komise se nový systém zavádí jen kvůli statistice o migraci. V tom případě však jde o příliš nákladnou statistickou operaci: zavedení inteligentních hranic vychází na 450 milionů eur a roční provoz na 190 milionů. Schengenský informační systém, další velký informační projekt EU, nakonec převýšil původní odhady pětinásobně.

I ze zkušenosti ze Spojených států vyplývá, že obavy o smysluplnost projektu jsou namístě. Podle studie z roku 2008 přispěly vstupní biometrické kontroly k odhalení 1 300 nechtěných návštěvníků USA. Náklady však dosáhly 1,5 miliardy dolarů. Je systém, který stojí ročně miliardu dolarů, efektivní?

V případě programu Secure Border Initiative, na stálou kontrolu hranic s Mexikem a Kanadou, bylo vyčleněno 3,7 miliardy dolarů. Ovšem v roce 2010 se vše stoplo. Government Accountability Office [orgán amerického Kongresu, který audituje veřejné výdaje] dospěl k závěru, že je technicky příliš složitý a málo efektivní. EU naneštěstí takový kontrolní orgán pro IT projekty nemá.

Slídilská společnost

Evropský parlament je v tuto chvíli postaven před hotovou věc. Má se sice 10. října vyjádřit k určitému počtu dodatků, ale nemá možnost měnit něco zásadnějšího. Směr udává technologie. Frontex či Komise, stejně jako členské státy a poslanci si často zjednodušeně myslí, že více vždy znamená lépe.

„Kontrola hranic je všudypřítomná neuchopitelná mašinérie, která neustále dělí lidi na vítané a nežádoucí,“ píše Huub Dijstelbloem, autor knihy The Migration Machine. „Ale nevypovídá o samotném cíli. V nynější době stojí sledovací technologická logika z demokratického hlediska na vratkých základechm protože cíle jsou nejasné, zato dopad obrovský. V této chvíli přecházíme z modelu Pevnost Evropa na slídilskou společnost.“

Diskuze

Imigrace je taky byznys

„Hranice dnes slouží k finančním a ideologickým ziskům,“prohlašuje Claire Rodierová v rozhovoru pro deník Libération. Tato právnička z Gisti, francouzské neziskové organizace na pomoc imigrantům, vydala nedávno knihuXénophobie business [Obchod s xenofobií] o migračních tocích v jednotlivých zemích. Podle jejího názoru

má každé nové kontrolní opatření [zřejmě] akorát sloužit k odhalení nedostatků těch předchozích a jeho jediným účelem býváospravedlnění těch budoucích. Evropská pohraniční agentura Frontex je ukázkou tohoto paradoxu. Během pěti let se její rozpočet znásobil patnáctkrát. […] Bylo by zajímavé dát dohromady globální studii o finančních dopadech zavírání cizinců, které představuje nezanedbatelnou součást „bezpečnostní ekonomiky“. Kromě nákladů na infrastrukturu a administrativu je nutné zahrnout náklady na soudní, lékařskou a psychosociální asistenci a eskorty, které vyhoštěnce doprovázejí. To je další velmi lukrativní trh pro některé bezpečnostní společnosti. Veřejnost by měla znát tato čísla.