Jaderné elektrárny jsou přežitek. Vypněme je

Kdyby jaderné elektrárny měl potkat osud lidového vozítka VW Brouk, byly by už ve šrotu. Podle zátěžových testů evropských jaderných elektráren by se pro jejich vypnutí našlo dost důvodů, míní deník Frankfurter Rundschau, zaměřený proti jaderné energii. Ale Evropská komise sází na drahou modernizaci. Chybí jí německá odvaha jadernou energii opustit.

Zveřejněno dne 5 října 2012 v 14:49

Chybí airbagy, funkce ABS, katalyzátor, halogenová dálková světla, parkovací senzory, elektrické stahování oken. Nikoho by ani nenapadlo modernizovat 40 let starý Volkswagen Brouk tak, aby byl vhodný do moderního silničního provozu, který je dvakrát hustší a mnohem rychlejší proti dnu, kdy tento model poprvé vyjel na silnici. Jen málo lidí by dnes s tímto vozítkem rádo dennodenně jezdilo do práce. Brouk ze začátku 70. let se moc nehodí ani jako veterán na krátké nedělní výlety – na to zase není dostatečně starý ani výjimečný.

Jaderná elektrárna samozřejmě není žádné auto. Je mnohem složitější, stavěná na 40 let provozu a pořád se vylepšuje, co to jde a za předpokladu, aby plnila bezpečnostní podmínky. Přesto mají atomové elektrárny první generace, které vznikly v EU v 60. letech a v 70. letech byly připojeny do sítě, s takovým Broukem mnoho společného.

Není možné je modernizovat natolik, aby odpovídaly posledním standardům a dnešním nárokům na provozu a přitom se tyto náklady daly ospravedlnit. Staré elektrárny by se měly odstavit, stejně jako Brouk již dávno skončil ve šrotu.

Zdá se však, že Komise chce zachovat velký jaderný park Evropské unie za cenu velké modernizace a nikoliv postupně vypínat.

Newsletter v češtině

Pozoruhodné závěry, které komisař Günther Oettinger činí ze zátěžových testů jaderných elektráren, které byly provedeny po havárii ve Fukušimě, zní následovně: bezpečnost je „obecně vysoká“, a s 30 až 200 miliony eur vynaloženými na každý reaktor by se nedostatky daly odstranit.

Unie v jádro dál věří

To odpovídá dobře známé strategii EU. Ta od svého vzniku vehementně podporuje jadernou energii a ani v reakci na katastrofy jako Harrisburg, Černobyl nebo Fukušima neztrácí svou víru.

Oettingera interpretace výsledků zátěžových testů zaměřených na 134 reaktorů, které provedli jeho odborníci, je takto vysvětlitelná, ale ne pochopitelná. Odborníci našli v prakticky každé elektrárně bezpečnostní nedostatky – a to přesto, že nová nebezpečí jako teroristický nebo kybernetický útok ještě vůbec neprozkoumali a některé státy EU přístup ke svým elektrárnám a jejich datům poskytovaly jen velmi váhavě. Byl to jen „lehký zátěžový test“ – a i v něm už vyplulo na povrch mnoho nedostatků.

Vyplývá z nich, že s tím vychvalovaným důrazem na bezpečnost to u provozovatelů jaderných elektráren není tak žhavé. Neobvykle zřetelně odsuzují experti hlavně to, že v několika zemích se ani nedodržují hlavní principy, které byly stanoveny po událostech v Harrisburgu v roce 1979 a v Černobylu v roce 1986 – to mimochodem platí i pro Německo.

Neopravuje se, je to drahé

K tomu začíná být jasné, že mnoho energetických koncernů se vyhýbá vylepšování, které „leze do peněz“, jak jen to jde. Unijní experti odhadují potřebné náklady až na 25 miliard eur. Ne nadarmo poukazují zátěžové testy na to, že 111 ze 134 reaktorů stojí v aglomeračních oblastech, kde v okruhu 30 kilometrů žije více než sto tisíc lidí.

Německo po Fukušimě správně rozhodlo, že staré jaderné elektrárny modernizovat nebude. Elektrárny byly odstaveny, a odstavené i zůstaly. A i pro nová zařízení platí pevný časový plán.

Nemá to nic společného s pojmem „German Angst“ – typicky německou váhavostí, je to prostě prozíravé. A v Evropě to není žádná výjimka. Belgie a Švýcarsko chtějí do roku 2025 atom opustit, Italové návrat k jádru zrušili, plán polské vlády otevřít novou jadernou elektrárnu naráží na velký odpor a dokonce i Francií se šíří atomová skepse. Tolik vychvalovaná renesance jádra se vleče. U dvou právě budovaných reaktorů ve Finsku a ve Franci se neustále objevují problémy a stavba se již prodražila na dvojnásobek.

Brusel sice nemá kompetence k tomu, aby odstávku předepsal, o jaderné energii si stále ještě rozhodují státy samy, ale odvahu přemýšlet tímto směrem, by měl mít právě německý komisař. Předepsat konečně energetickým koncernům přiměřené ručení za jaderné nehody je dobrým rozhodnutím. Snížit riziko nehod tak rychle, jak to jen půjde, je ještě lepší.

Pohled z Bruselu

Zátěžové testy povedou ke zdražení elektřiny

Většinu ze 134 jaderných reaktorů v EU bude třeba modernizovat, aby byla zajištěna jejich bezpečnost při katastrofách, oznámila Evropská komise, která 4.října v Bruselu zveřejnila závěry prověrky jaderné bezpečnosti v Unii.

Cena těchto úprav by se mohla pohybovat mezi 10 až 25 miliardami eur. Podle deníku Daily Telegraph

„účet za ně pravděpodobně zaplatí spotřebitelé formou zvýšení cen za elektřinu“.

Londýnský deník informuje, že Evropská komise se v revizi řídila parametry zemětřesení a tsunami, které v březnu 2011 v Japonsku způsobily smrt 16 000 lidí a zapříčinily havárii v jaderné elektrárně Fukušima:

Eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger označil havárii ve Fukušimě sporným výrazem ,apokalypsa’, ačkoliv si nevyžádala žádný lidský život. Bezpečnostní standardy v Evropě jsou ale podle jeho názoru ,celkově vysoké’.

Komisař nicméně oznámil, že plánuje připravit návrh směrnice, která by jadernému průmyslu ukládala povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu na základě převážně teoretického rizika jaderné katastrofy. Jak Oettinger řekl,

tato pojišťovací povinnost bude představovat náklady, které se odrazí v ceně, jež spotřebitelé zaplatí za elektřinu. To zcela jistě nepřispěje ke zvýšení konkurenceschopnosti jaderné energetiky.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma