Hlavní hrdinka ságy Lisbeth Salanderová ztvárněná na stříbrném plátně Noomi Rapaceovou.

Křivé zrcadlo zvané Milénium

Existuje ještě vůbec švédská sociální demokracie, nebo ji definitivně pohřbila sága Milénium, která popisuje zkorumpovanou a temnou společnost plnou násilí? Autor životopisu Stiega Larssona položil tuto otázku dvěma dalším autorům severského detektivního románu.

Zveřejněno dne 6 července 2010 v 10:26
Hlavní hrdinka ságy Lisbeth Salanderová ztvárněná na stříbrném plátně Noomi Rapaceovou.

Že by byla představa průměrného Brita o Švédsku přežitá a stereotypní? Bohužel musím přiznat, že ano. Přišel jsem na to, když jsem psal knihu o člověku, s nímž jsem se nikdy nesetkal. Stieg Larsson ještě předtím, než v roce 2004 ve věku 50 let příliš brzy odešel, sepsal mimořádnou kriminální trilogii [Milénium], jejíž první díl nese název Muži, kteří nenávidí ženy. Trilogii, která po celém světě ve všech možných překladech neustále láme prodejní rekordy.

Když jsem při psaní knihy mluvil o Larssonově životě a práci s britskými autory, pravidelně jsem se setkával se stejnou image Švédska: země IKEA, fotbalových trenérů, skupiny Abba a absolutní sexuální svobody, přičemž tuto poslední evokaci vždy doprovázel závistivý úsměv. Z úst dalších ne-Švédů jsem zaslechl i klišé na intelektuálně vyšší úrovni – Švédsko jako země uznávaná díky Ingmaru Bergmanovi a jeho sociální demokracii.

Paranoidní vize Švédska

Nedávno jsem byl pozván na kolokvium s názvem „Stieg Larsson a švédská kriminální literatura“. Z význačných kolegů tam byl i jeden z největších velikánů severského detektivního románu Håkan Nesser, autor postavy komisaře Van Veeterena, a Johan Theorin, kterému loni Crime Writers Association udělila prestižní cenu Gold Dagger Award za tísnivé dílo Skummtimmen [Kalná hodina], a také vydavatelka Larsonnova díla Eva Gedinová.

Na scéně panovalo dusné horko, ale teplota se vyšplhala ještě o několik stupňů nahoru, když se ukázalo, že temný obraz Švédska (kde korupce nešetří žádnou mocenskou vrstvu od justice přes psychiatrická centra po policii a tajné služby), tak jak ho ve svých dílech líčí Larsson, je široce zpochybňován.

Newsletter v češtině

Pohledem Stiega Larssona odhaluje zahraniční čtenář negativní a neznámý obraz Švédska. „Larssonovo Švédsko nemá nic společného se Švédskem, tak jak ho znám já,“ říká důrazně Håkan Nesser. „Když ale začnete rýt trochu hlouběji, začne se to dříve nebo později zatemňovat. Bez ohledu na to, v které půdě nebo zemi ryjete.“

Nehlásí se tak Nesser k Larssonově paranoické vizi Švédska? „Ne, takhle to není. Já bych řekl, že Stieg při psaní knih využíval určitou uměleckou svobodu. Na jednu stranu znal víc než já i ta nejtajnější zákoutí švédské společnosti, kde ti nejváženější a nejmocnější jedinci bývají zároveň těmi největšími lotry.“ Usmívá se. „A samozřejmě je zábavné číst příběhy o teorii spiknutí, je to taková obrana chudých. Člověk rád přihlíží úpadku bohatého souseda, ne?“

Stieg Larsson se zaměřil na drobné nepravosti

Johan Theorin je flegmatičtější než Nesser a ke Švédsku Stiega Larssona se staví blahosklonněji. „Charakter hlavních protagonistů, sexualita a násilí jsou samozřejmě přehnané. Už jsem měl možnost setkat se s lidmi, kteří mi připomínali Mikaela Blomkvista [novinář, hrdina trilogie], ale nikdy jsem ve Švédsku neslyšel o nikom tak strašném, jako je Lisbeth Salanderová [další z hlavních postav, mladá geniální autistka s mimořádně násilnickými sklony].“

Autor se usměje a pokračuje: „Spisovatel Anthony Burgess tvrdil, že Skandinávci jsou národem, který ze všech národů na světě nejvíce vyžaduje, aby se respektovala pravidla. A jezdil všude možně, takže ví, o čem mluví. Určitým způsobem to přisuzoval skutečnosti, že Skandinávci nevěří v Boha.“

„Švédové se rádi obracejí s důvěrou na druhé a druzí jim stejně tak rádi důvěřují. Larsson ale pracoval pro ten druh tisku, který neustále pozorně sleduje, jaké čachry provozuje stát, takže se možná soustředil na drobné politické nepravosti a neviděl, že v úhrnu všechno šlape celkem dobře.“

Dovolím si ještě jinou otázku: sociálně demokratický model vyznívá v Larssonově díle možná dutě, ale existuje ještě vůbec v reálném světě? Theorin váhá. „Ve volebním roce, jako je ten letošní, kdy budeme na podzim volit novou vládu, se sociálně demokratický model opět objevuje, i když je třeba říct, že Švédsko je obecně vzato velice spravedlivé, co se týče přístupu k lékařské péči nebo vyššímu vzdělání. Zároveň je jasné, že se země stala evropskou kapitalistickou zemí, jako jsou ostatní.“

Když se Nessera a Theorina zeptám, zda jsou Švédové na Larssona hrdí, odpoví mi Nesser se svým typicky nuceným úsměvem: „Ano, ale lidem se vždycky bude líbit levicový autor detektivek, jako je Stieg. A pak, lidé jsou stejně tak hrdí na skupinu Abba, což je horší.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma