Náměstí Place du Châtelain v bruselské čtvrti Ixelles je jedním z míst, kde se scházejí mladí všech národností.

Brusel, azyl mladých Francouzů

Nejen miliardář Bernard Arnault utíká z Francie do Belgie, aby se tu usadil. Každý rok tam emigrují tisíce mladých francouzských vysokoškoláků. Snáze tam najdou práci a lépe se tam žije.

Zveřejněno dne 18 října 2012 v 11:27
Náměstí Place du Châtelain v bruselské čtvrti Ixelles je jedním z míst, kde se scházejí mladí všech národností.

Bernard Arnault míří do Belgie? Není sám. Jen o něco málo chudší a mladší Francouzi se taky vydávají na trasu Paříž-Brusel. Narozdíl od „nejbohatšího Francouze‟ však tito mladí lidé odjíždějí s vidinou, že budou moci v Belgii platit daně: když najdou práci.

Přibývá Francouzů, které láká odejít do zahraničí, zejména do frankofonní Belgie. Chtějí se zde usadit a začít profesní život,‟ vysvětluje Éric Verhaeghe, publicista a autor knihy Je nutné opustit Francii? [Faut-il quitter la France?]. Ale proč by ji měli opouštět? „Francouzský trh práce je nemá jak motivovat.

Oblíbená adresa

Francouzů, kteří se usazují v okolí Bruselu, přibývá. Podle bruselského statistického úřadujich v roce 2010 žilo v Belgii 50 tisíc, zatímco o deset let dříve jich bylo jen 34 tisíc. Vloni se počet Francouzů registrovaných v Belgii zvýšil o osm procent. To je třetí největší nárůst v západní Evropě po Švýcarsku a Británii. Ti, kdo se do Belgie přestěhovali kvůli daňovému zvýhodnění, jsou v menšině. Představují jen dvě procenta z 250 tisíc belgických Francouzů.

Jakou část tedy tvoří mladí diplomovaní vysokoškoláci? „Statistické údaje odhalí tento fenomén až časem,” říká Éric Verhaeghe. Podstatná pro něj však nejsou čísla, ale samotná migrace francouzských studentů do Belgie. „Logicky stoupala s prohlubováním evropské integrace a rostoucí popularitou studentských výměn typu Erasmus. Svým dílem přispěla i jednotná měna. Počet francouzských studentů v Belgii se od té doby zdvojnásobil, v nejlepších letech jich přicházelo až deset tisíc,” říká. Belgická vláda ostatně chtěla této migraci zabránit, a pokusila se proto proudění Francouzů do Belgie regulovat. Nicméně opatření z roku 2009 nebyla v souladu s legislativou EU a tím pádem se od nich upustilo.

Newsletter v češtině

Únava bez vidiny budoucnosti

Přesun za prací usnadňuje také program profesního začlenění v zahraničí tzv. VIE pro mladé do 28 let. Ten svědčí o vysoké dynamice francouzsko-belgické osy. Pro Francouze se „Belgie stala třetí adresou programu VIE v Evropě (po Británii a Německu) a pátou destinací na světě,” uvádí agentura na podporu vývozu Ubifrance.

Před čím francouzští absolventi vlastně z Francie utíkají? Je to směs únavy a obavy z nejistoty. Touží poznat jinou zemi, která je k nim přívětivější a kde se žije snadněji.

Pro ně to znamená únik z nepřátelského a uzavřeného trhu práce. To platí i pro pětadvacetiletou absolventku politologie Louisu. Nejprve zkusila štěstí v Paříži, kde ji však čekal jen „otřesný zážitek, který by se dal shrnout slovy metro-práce-pyžamo, a velký pracovní nátlak.‟ Pak přišlo rozhodnutí odjet do Bruselu: „stěhování ve čtvrtek, podpis smlouvy v pátek, šlo to velmi rychle.‟

Je belgický trh práce přístupnější? „Co do pracovních příležitostí patří mezi pět nejlepších v Evropě,‟ říká jeden ze zaměstnanců personální agentury Pôle emploi international. Možnost tu dostávají zejména absolventi. Nicméně v některých oblastech se tu práce hledá stejně těžce jako ve Francii.

Není to otročina

Další kritérium: start je pružnější a sociální síť přístupnější. To tvrdí i sedmadvacetiletý Ninon, který vystudoval průmyslový design v Paříži a do Bruselu se přestěhoval vloni. „Zkoušel jsem si najít práci v Paříži, ale byly to opravdové galeje. Chtěl jsem tedy zkusit stáže (často neplacené, pozn. překl.), ale to už jsem nemohl, protože jsem nebyl studentem. Po půl roce jsem se rozhodl odjet do Bruselu, kde je trh svižnější," říká.Stáže (s nízkou mzdou a smlouvou na dobu určitou) jsou v Bruselu skutečně stážemi…, „nikoliv skrytou námezdní prací jako v Paříži", dodává.

Jste tu proto, abyste se něco naučil a pak mohl pracovat na zajímavých projektech. V Paříži musíte čekat jako u řezníka, než na vás dojde řada, než vás pustí k nějakým zajímavým projektům,‟ podotýká Ninon. Poskládat si síť profesních kontaktů je tu taky jednodušší. A jestli vám hledáním práce připomíná hledání svatého grálu, je lepší si nějakou vymyslet. „V tom jsou lidé v Bruselu daleko odvážnější než v Paříži,‟ vysvětluje.

Brusel nejenže nabízí pracovní příležitosti, ale pro některé lidi je i povinnou zastávkou. Jako pro šestadvacetiletou Sophie, čerstvou absolventku vysoké školy EHESP: „Až 80 procent zákonů pro životní prostředí vzniká v Bruselu. Je nutné být u zdroje už kvůli kontaktům,” poznamenává.

Pařížané kazí pověst

Ekonomický tlak v Bruselu lidi méně zatěžuje. Podle mezinárodní srovnávací studie životních nákladů v jednotlivých městech, kterou provedla agentura Mercer v roce 2011, zaujímá Brusel 62. místo a je levnějším místem k životu než Bratislava či Atény. Paříž je 27. nejdražším městem na světě. Rozhodující je také cena bydlení, která vede mnoho Francouzů k odchodu. V žebříčku evropských měst s nejvyššími náklady na bydlení se v roce 2011 Paříž umístila na šestém místě, zatímco Brusel byl až šestadvacátý. „Za 380 eur měsíčně jsem v pronájmu se spolubydlícími v domě se zahradou, kde pěstujeme zeleninu a chováme slepice," říká Ninon. Navíc je to jen pět minut od mladé, moderní a multikulturní čtvrti Flagey. „Za tu cenu nemáte šanci najít v Paříži ani garsonku...

Mladí Francouzi odcházejí do Belgie za prací, levnější bydlením a nižšími životními náklady, zkrátka za lepší kvalitou života. Bydlí tam méně lidí, je tam více zeleně a kultura není tak elitářská a nedostupná jako v Paříži. Belgičané nejsou vůči této emigraci lhostejní. Na Francouze, a zejména pak Pařížany, kteří mají špatnou pověst, si dost stěžují, protože jim kvůli nim vzrůstají ceny.

Finance

Z Belgie mizí kapitál

Někteří do Belgie míří, jiní ji opouštějí. To je i případ některých nadnárodních firem, které „se obávají snížení danových výhod“,píše Le Monde.

Například ocelářský holding Arcelor Mittal „si ze své belgické banky vyzvedl 37 miliard eur“, z nichž valnou část převedl do Lucemburska [kde má společnost hlavní sídlo]. Pro repatriaci kapitálu se rozhodl i nizozemský výrobce elektroniky Philips nebo finská energetická společnost Fortum. Podle deníku Le Monde

by [tyto přesuny] mohly souviset s šetřením zvláštní daňové inspekce. Podle nových ustanovení proti “zneužívání práva”, jež zakazují firmám snižovat si daně čistě finančními operacemi, účetními triky a dalšími kličkami na minimum. [...] Navíc systém tzv. pomyslných úroků [nabízející podnikatelům výhodnější daňový režim] není už od konce roku 2011 pro firmy tak příznivý jako dřív. Tyto změny by mohly vnést nejistotu do finančního světa.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma