Vyberte si jazyk
Ta otázka visela ve vzduchu. Rozhodne se premiér Mariano Rajoy požádat o druhou záchranu španělské ekonomiky už na tomto evropskému summitu? Otázka za všechny peníze. Sázel jsem na to, že to neudělá. A proč by ne?
Protože Mariano Rajoy není nerozhodný člověk, který se rozhoduje jakoby trhal kopretinu nebo házel mincí, což se o něm často říká. Pravděpodobnějí je, že pochopil, jak se žádost o záchranu podobá pokeru. Hře, v níž jde o to umně skrývat karty, dobře s nimi hrát a donutit soupeře ukázat ty jejich.
Toto není jediná karta
Hodně lidí ve Španělsku - zvlášť mezi finančními elitami - se domnívá, že už žádnou kartou hrát nejde a že nejlepší by bylo opět požádat o pomoc. Nemluvě o tom, že řada z nich hájí žádost o pomoc, protože se hodí k jejich vlastním obchodům a protože za to platit nebudou. Skutečnost je taková, že Španělsko čím hrát má.
Ačkoli důvody ke kritice vlády za to, jak “zvládá” krizi, existují, zvedám kopí na její obranu. Mariano Rajoy pochopil, že jej do hry dostává karta záchrany, ale než ji ukáže, musí donutit ostatní hráče, aby ukázali ty své: evropskou bankovní unii, nový záchranný fond, intervenci ECB či kontrolu národních rozpočtů.
Nová prusko-francouzská válka
Německo nechce hrát s kartou bankovní unie (možná proto, že jeho banky jsou děravé jako ementál) a raději hraje na kontrolu národních rozpočtů evropským superministrem. Proti tomu se staví Francie, protože nechce německou hegemonii, a tak se dožaduje nejprve vzniku bankovní unie. V této nové prusko-francouzské válce schytáváme kopance, které si tyto státy navzájem uštědřují, do našeho pozadí.
Ve skutečnosti za vysokou rizikovou prémií španělských dluhopisů, tedy nákladů, které musí státní pokladna platit navíc, není jen churavějící španělská ekonomika, ale také tato nová válka, která ohrožuje euro. Část těchto nákladů navíc jde na vrub obav investorů, že euro nakonec skončí. Jak jsme měli možnost vidět poté, co Mario Draghi prohlásil, že ECB udělá pro záchranu eura vše potřebné, šla španělská riziková prémie dolů. Jasný důkaz efektu nákazy eura.
Nemocnice, co čeká, až ji pacient požádá
Ale i když ECB prohlašuje, že je připravena k intervenci, chce, aby o ní dotyční požádali. Jako kdyby veřejná nemocnice, jejíž úlohou je samostatně zasáhnout při nakažlivé infekci, měla podmínku, že zasáhne, až ji o poprosí sami nakažení. Nesmysl. Na druhou stranu nikdo neví jak bude nový evropský záchranný fond fungovat a jakou bude mít palebnou sílu.
Stojíme před složitou pokerovou hrou. Španělsko nesmí ukázat svou kartu, dokud tak neučiní ostatní.
Komentář
Záchranný plán v moci Paříže a Berlína
„Případný záchranný plán pro Španělsko vyostřil mocenský boj mezi Německem a Francií,“ píše deník El País:
záchranný plán je tady, v podstatě za rohem, legislativně je víceméně hotov, a záleží pouze na volebním kalendáři několika zemí [...] Španělsko však stále váhá, jelikož premiér Rajoy má i nadále velký strach z Berlína. Německá vláda chce mít poslední slovo co se týče podmínek plánu, jejich zpřísnění nebo naopak uvolnění, na které naléhá Madrid.
Plán tak představuje zatím poslední důvod ke střetu mezi Francií a Německem, píše deník, a dodává, že francouzský prezident Francois Hollande obvinil kancléřku Angelu Merkelovou, že kvůli „zájmu voličů“ odsouvá vznik bankovní unie na rok 2014, tedy až po německých parlamentních volbách na podzim 2013.
Berlín a Paříž se názorově rozcházejí téměř ve všech podstatných otázkách. Francie chce, aby Španělsko získalo záchranný plán okamžitě, zatímco Německo by raději vyčkalo. Francie chce, aby obsah i tón červnové dohody o bankovní unii byly respektovány, zatímco Německu se podařilo prosadit jeho vlastní interpretaci. A tak dále. Ačkoliv Hollandův příchod měl přinést jisté vyrovnání mocenských vztahů v Evropě, euro je hospodářskou soutěží, ve které Německo zcela jasně vyhrává.
