Vyberte si jazyk
Ještě před zasedáním G20 v Torontu upozornil americký prezident Barack Obama na to, že nová evropská opatření směřující k rozpočtové úspornosti ohrožují křehké světové hospodářské oživení.
Prezident Obama by si měl dát pohov a přestat poslouchat své americké neokeynesiánské poradce, kteří toho o fungování Evropy mnoho nevědí. Německý balíček rozpočtového ozdravení v hodnotě 80 miliard euro spočívající ve snižování výdajů a zvyšování daní nejenže hospodářskému oživení neublíží, ale tím, že posílí růst německé tuzemské spotřeby, ho ve skutečnosti ještě podpoří.
Američtí ekonomové včetně těch nejuznávanějších se obecně v náhledu na Evropu mýlí, protože se domnívají, že Amerika je svět a svět je Amerika. Vida příběh o novém německém úsporném programu, který americký prezident špatně pochopil – a vida, proč by měl Obama německou kancléřku Angelu Merkelovou spíše obejmout než kárat.
Američtí spotřebitelé se chovají jinak než ti evropští
Němci, a to nejenom ti starší, si v současnosti relativně velkou část svých příjmů ukládají, neboť sledují výši veřejného rozpočtového deficitu a vidí, že inflace je na dohled. Vysoká soukromá hospodárnost v Německu je tak důsledkem slabé, respektive negativní hospodárnosti veřejné. Snížení rozpočtového deficitu by mělo vést k posílení tuzemské spotřeby, což je přesně to, co kritici požadují od německé makroekonomické politiky. V čem je tedy problém?
Američtí ekonomové, jako například Paul Krugman, který má pověst oblíbeného ekonoma Baracka Obamy a který se nedávno objevil v Berlíně, kde kritizoval Merkelové úsporný balíček přímo na jejím kolbišti, se s takovou analýzou neztotožňují, protože mají za to, že se všichni spotřebitelé chovají jako ti američtí.
Ano, dejte americkým spotřebitelům do rukou více peněz a oni je utratí, aniž by si dělali jakékoliv starosti o dlouhodobé důsledky narůstajícího veřejného dluhu, který tyto peníze vyvolají. Naopak němečtí spotřebitelé (a stejně tak nizozemští) si takové starosti dělají a své spotřebitelské chování přizpůsobují situaci. Také více než Američané oceňují kulturu „orientovanou na stabilitu“. Důsledky opatření směřujících k rozpočtové úspornosti tak mohou být v severní Evropě a v Americe velice odlišné.
Evropa má jiná měřítka než Amerika
Analýzy typu „jedna velikost, která padne všem,“ které plodí američtí ekonomové, zkrátka v případě evropských otázek nelze použít. Za novou německou úsporností se skrývá rovněž důležitá otázka ekonomického leadershipu. Popularita Merkelové v průzkumech klesla, protože přepustila evropské vedení v oblasti záchranných a naléhavých plánů Francouzům.
Chce-li ho Německo získat zpět, musí podpořit jižní země, jako Řecko, Španělsko, Portugalsko a Itálii, v tom, aby seškrtaly své rozpočty a aby tak učinily přesvědčivým způsobem. Máte-li být ale hodnověrní, musíte jít sami příkladem. Jak mohou Němci nebo Nizozemci požadovat od chudších členských států radikální škrty, když je sami nedělají?
Tohle by měl Washington chápat. Obama netouží po tom, aby se problémy evropského dluhu rozšířily do Ameriky. Spojené státy a jejich banky jsou stejně tak náchylné k nákaze jako kdokoliv jiný, možná dokonce ještě víc. Americký prezident by tak měl místo kázání o tom, jak mají evropští lídři na cestě k úspornosti zpomalit tempo, spíše držet jazyk za zuby.
