Jsou Evropané lenoši?

„Jsou Evropané líní? Nebo jsou Američané blázni?“ Tak zní titulek článku, který v roce 2006 otiskla anglická centrální banka a který dobře vystihuje myšlenku, že Evropané obecně pracují méně než Američané, mají delší dovolenou, častěji jsou na nemocenské a odcházejí dříve do důchodu.

K tomu, abychom si mohli říct, kdo je doopravdy lenoch nebo blázen, si musíme nejprve zodpovědět jinou otázku: proč pracujeme? Ekonom Thorstein Veblen na ni odpověděl v roce 1899 ve svém sarkastickém díle „Teorie zahálčivé třídy“ [The Theory of the Leisure Class]. Lidé nepracují pouze proto, aby přežili, ale také proto, aby se mohli oddat „okázalé spotřebě“ [*conspicuous consu*mption] sociálně význačného majetku, jako je oblečení či domy, a stoupat tak po sociálním žebříčku. Na obou stranách oceánu panuje přesvědčení, že Evropa na tento iracionalismus rezignovala: v Evropě se lenoší, zatímco ve Spojených státech lidé pracují na plné obrátky. Tuto tezi podporují mnohé statistické údaje. Podle OECD pracuje Američan v průměru 25 hodin týdně, zatímco Belgičan, Francouz nebo Ital něco málo přes 17 hodin. Nizozemci, Italové a Němci mají ročně dvakrát více prázdnin než Američané. 43 % Američanů ve věku 60-65 let pracuje, zatímco v Belgii, ve Francii a v Itálii je to jen 12 %, a tak bychom mohli pokračovat dál. To samozřejmě vyvolává na obou stranách oceánu úsměšky a kritiky. Evropskou lenost pak samozřejmě nemůže nikdo kritizovat vehementněji než Brit, který se usadil ve Spojených státech, jako je historik Niall Ferguson, autor „Ateistické etiky lenosti aneb Proč Evropané nevěří v práci“.[The Atheist Sloth Ethic, Or Why Europeans Don’t Believe in Work].

Jen málo seriozních analytiků užívá výraz „lenost“

Překvapivé je to, jak málo seriozních analytiků používá výraz „lenost“. Důvod je jednoduchý. Evropská lenost nabízí svůdné vysvětlení sledovaných rozdílů, ale statistiky říkají něco jiného. „To, že Evropané pracují méně, nesouvisí s leností, ale s dobrovolnou výměnou,“ tvrdí profesor politologie na Princeton University a spolupracovník *Newsweek*u Andrew Moravcsik. Míra pracovní aktivity v USA nabourává statistiky. Spojené státy měly v posledních deseti letech v porovnání s Evropou nižší nezaměstnanost a nižší počet hospodářsky neaktivních občanů. Je tudíž logické, že „průměrný Evropan“ pracuje méně hodin.

Podle Moravcsika „jsou Evropané schopni pracovat daleko více, ale dávají přednost volnému času výměnou za peníze. Ekonomové tvrdí, že k této výměně dochází častěji v dobách, když lidé bohatnou. Američané jsou výjimkou z pravidla. Spojené státy jsou jedinou rozvinutou průmyslovou zemí, kde se výrazně zvýšila pracovní doba.“

Líný Evropan je fiktivní postava

Obraz líného Evropana přežívá pouze v našich představách, ve skutečnosti je to fiktivní postava. To stejné bychom mohli říct o jízlivém a demagogickém obrazu líného jihoevropana, který v poslední době neustále vytahují na světlo média a západoevropští politikové. Američané vytýkají západoevropanům totéž, co západoevropané jihoevropanům. K tomu ale není žádný důvod: Španělé, Italové a Portugalci odpracují daleko více hodin než Nizozemci. Problémem jižní Evropy nejsou ekonomicky aktivní občané, ale vysoký počet těch neaktivních. „V Evropě je mnoho lidí, kteří nechávají za svůj volný čas platit ty druhé. Například tím, že jménem sociální spravedlnosti požadují předčasný odchod do důchodu, na který si nepřispívali. To je absurdní,“ domnívá se ekonom Simon Tilford z think tanku Centrum pro evropskou reformu.

„Z dlouhodobého hlediska je evropský model, v němž se vyměňují peníze za volný čas, nebezpečný,“ dodává Tilford. „Tato výměna musí být podporována stabilním zdrojem hospodářského růstu, který tu dnes chybí. Evropská produktivita po dlouhá léta rostla. Když se tato etapa začala postupně chýlit ke konci, financovaly některé země svůj růst pomocí půjček, jiné tím, že zvýšily export. Těmito způsoby se ale růst vytváří na úkor jiných osob a pro Evropu to nepředstavuje skutečné řešení. Stejně tak vlády nestimulují růst – všechny teď šetří. Řešení je tedy v produktivitě. Pokud Evropané dokážou zvýšit produktivitu, budou si moci nadále hýčkat svůj volný čas.“

Německo

Diskrétní šarm nezaměstnanosti

Němci se v poslední době zaměřují na kategorii takzvaně „věčně nezaměstnaných", tedy lidí, kteří žijí na státní podpoře třeba několik desítek let,píše polský deník Gazeta Wyborcza. Někteří z nich, všímá si list, dostávají až 1085 euro měsíčně, z čehož jim kromě jídla a ubytování stačí trochu i na volný čas a na zábavu, či dokonce na krátkou dovolenou u Baltu. Pětapadesátiletý Arno Dübel tak naposledy pracoval před sedmadvaceti lety. Každý měsíc obdrží šek na 359 euro, stát mu též platí nájem za dvoupokojový byt v Hamburku. Nezaměstnanost má podle něj jenom výhody: nemusí nikoho poslouchat, nemá žádný stres a nemusí ráno brzy vstávat. Co tedy celý den dělá? Nakupuje v Lidlu, chodí na procházku se psem, dívá se trochu na televizi. „Práce je krásná, když ji dělají jiní. Já na to nejsem,“ říká pan Dübel s odzbrojující upřímností. Není divu, že ho bulvární list Bild nazval „nejdrzejším” nezaměstnaným v Německu. Tam však zdaleka není jediný, upozorňuje varšavský deník.