Až Německo opustí eurozónu, zchudne

Představme si to: co by se dělo, kdyby Německo opustilo eurozónu, jak to například požaduje americký investorGeorge Soros?

Německý Bundestag dvoutřetinovou většinou rozhoduje, že Německo opustí eurozónu, je opět zavedena německá marka. Proti jsou jen Zelení. Kurz je jedna ku jedné.Prezident Bundesbanky opouští radu Evropské centrální banky s okamžitou platností.

Finanční a devizové trhy na tuto změnu reagují jako první. Likvidita se ze zbytku měnové unie přesouvá do Německa. Nová měna oproti euru prudce posiluje o 50 procent. Jedna marka teď stojí 1,50 eura. Kapitál uložený v Německu tím (převedeno na eura) značně ztrácí na hodnotě. Zároveň prudce klesá hodnota státních záruk evropského záchranného fondu. Rizika veřejných rozpočtů zprvu klesají.

Na 200 německých ekonomů oslavuje znovunabytou svobodu. Thilo Sarrazin vysvětluje v oblíbené televizní politické talk show moderátoru Jauchovi, že Německo euro nepotřebuje.

Ve zbytku eurozóny se finanční trhy zmítají v nejistotě. Evropská centrální banka, která hned po výstupu Německa z eurozóny přesídlila do Paříže, ohlašuje neomezené nákupy dluhopisů. Tím se bankéřům ECB podaří bleskurychle uklidnit kurzy. Zároveň ECB vyplácí v tištěných eurobankovkách německé vládě její vklady doEvropského stabilizačního mechanismu. Ale ty již mezitím, počítáno v markách, ztratily třetinu své původní hodnoty. Německá Bundesbank tak zaznamenává velké ztráty. V návaznosti na to se zvyšuje německé zadlužení.

První týdny

Po několika týdnech úlevy, kdy všichni věří, že se krizi podařilo zažehnat, oznamují velké německé automobilky propad odbytu ve zbytku eurozóny. Německá auta jsou pro ostatní Evropany příliš drahá. Automobilky nařizují zkrácenou pracovní dobu a ruší pracovní místa.

O něco později oznamuje Spolkové sdružení zaměstnavatelů, že německé hospodářství již není konkurenceschopné, a vyzývá německé odbory k regulaci růstu mezd. Po čtvrt roce oznamuje Spolkový statistický úřad, že přebytky na německém běžném účtu se srazily na polovinu, protože spadl vývoz do eurozóny. Thilo Sarrazin vysvětluje v oblíbené televizní talk show moderátorce Anně Willové, že se i bez eura cítí dobře. Neklesly prý ani jeho příjmy.

Ve zbytku eurozóny mají krizí sužované země více času šetřit. Ostatní země zároveň zvyšují své vklady do záchranného fondu ESM, aby kompenzovaly nepřítomnost Německa.

Zapomeňte na fiskální pakt

Fiskální pakt je zapomenut, nahrazuje ho pakt stability a růstu. Ten země zavazuje k dodržování inflačního cíle a tím k zamezení nerovnováhy na běžných účtech. Evropský stabilizační mechanismus je přeměněn na Evropský měnový fond (EMF). Kdo má příliš velké přebytky nebo salda na běžném účtu, musí EMF odevzdat část peněz vybraných na dani z příjmu.

Německý běžný účet se mezitím kvůli padajícímu vývozu úplně vyrovnal. Německá ekonomika výrazně oslabuje. Exportní průmysl je v recesi, pracovní místa se hromadně ruší. Ke zpomalení růstu dochází v kvůli zvýšení úrokových sazeb i na domácím trhu. Ve zbytku eurozóny se mezitím hospodářská situace pozvolna stabilizuje. Thilo Sarrazin vysvětluje v televizní talk show moderátoru Franku Plasbergovi, že to nemá s eurem nic společného.

Volkswagen oznamuje, že velkou část své automobilové produkce přesune do eurozóny: "Německý trh je pro naši produkci příliš malý a my potřebujeme větší jistotu kolem směnného kurzu". Kurz akcií VW strmě stoupá. BMW a Daimler oznamují, že mají podobné plány. Kvůli dluhové brzdě, zakotvené v ústavě, se musí kvůli klesajícím dańovým příjmům státu propouštět ve veřejném sektoru. Vyjednávání o platech vedou k jejich navýšení o půl procenta.

První výročí

Jeden rok po opuštění eurozóny se Německo nachází v hluboké recesi, nezaměstnanost prudce roste. Zároveň klesá domácí poptávka, protože minimální růst platů a propouštění zatěžují spotřebitele. Stále více firem zároveň oznamuje, že přesune pracovní místa do eurozóny, Asie či do USA. Frankfurtská burza ztratila na důležitosti; pařížská oproti tomu získává vliv. Finanční kapitál se přesouvá pryč z Německa. Posilování marky se zastavilo.

Eurozóna se mezitím stabilizovala a vykazuje stále slabý hospodářský růst. Stoupl zejména vývoz z krizových zemí – a to především do Německa. VW plánuje rozšíření svých závodů ve Španělsku a zvažuje stavbu další továrny v Řecku.

Eurozóně se daří

Po dvou letech růst v zemích eurozóny opět překračuje dvě procenta. Německé hospodářství oproti tomu stagnuje, nezaměstnanost je stále vysoká. Na 200 německých ekonomů zveřejňuje dramatický apel ke zvýšení konkurenceschopnosti země. Německý pracovní trh je málo flexibilní, platy příliš vysoké, sociální dávky příliš štědré. Řecko a Španělsko jsou na vzestupu, zatímco německé hospodářství ochabuje, píší ekonomové dva roky po odchodu z eurozóny.

Thilo Sarrazin vysvětluje v televizní talk show moderátorce Illnerové: „Nikdy jsem odchod z eurozóny nedoporučoval, ale je možné, že zaznělo něco v tom smyslu, že euro nepotřebujeme“.