Volební prostory Demokratické strany při druhém kole primárek. Řím, 2. prosince 2012

Nejisté vyhlídky evropských politiků

Peirluigi Bersani se stal kandidátem středolevicové Demokratické strany na post premiéra. Italští voliči tak zpochybnili názor, že krize eurozóny oslabuje tradiční stranické systémy jižní Evropy.

Zveřejněno dne 4 prosince 2012 v 16:13
Volební prostory Demokratické strany při druhém kole primárek. Řím, 2. prosince 2012

Jednašedesátiletý Bersani, bývalý komunista s dělnickými kořeny, se v nedělních primárkách, ve kterých porazil starostu Florencie, sebevědomého sedmatřicetiletého Mattea Renziho, spoléhal na svou loajální odborovou základnu.

Podle celostátních průzkumů preferencí nechává Demokratická strana se svou třicetiprocentní voličskou podporou ostatní strany daleko za sebou. Bersani by tak mohl mít dobrou šanci stát se po březnových parlamentních volbách premiérem levicově orientovaného kabinetu.

Nicméně jak v Itálii, tak v celé středozemní oblasti, jsou vyhlídky tradičních politických stran podstatně méně jisté, než by Bersaniho úspěch naznačoval. Nejsugestivnějším vývojem na italské politické scéně je pokračující rozpad sil pravého středu, které jí dominovaly od roku 1994. Preference strany Lid svobody bývalého premiéra Silvia Berlusconiho, dříve známé jako Forza Italia, dále klesají. Z odlivu jejích stoupenců můžeme z velké části vinit svéráznou „morovou ránu“ – Pětihvězdičkové hnutí komika Beppe Grilla.

Avšak přitažlivost politického obrazoborectví má své meze, a to i v zemi jako je Itálie, kde se stranické elity obrovským způsobem zdiskreditovaly, protože zemi přivedly na pokraj finanční katastrofy. Ihned po skončení druhé světové války na politickou scénu vtrhla antiestablishmentová strana Uomo Qualunque (Obyčejný člověk), ve volbách v letech 1946 a 1948 získala více než milion hlasů, a dostala několik desítek parlamentních křesel.

Newsletter v češtině

Qualunquismus se však téměř stejně rychle vytratil. Převálcovali ho na pravici křesťanští demokraté a na levici komunisté. Otázkou je, zda Grillovo hnutí přežije nevyhnutelný revival politiky pravého středu, až Berlusconi konečně definitivně odejde.

Jasný příklad Řecka

Nejjasnější příklad zhroucení tradičního politického systému dnes vidíme v Řecku. Od ukončení vlády vojenské junty v roce 1974 až do krize v roce 2009 ovládali řeckou politiku dvě strany – konzervativní Nová demokracie a socialistický Pasok. V parlamentních volbách, které proběhly před šesti měsíci, však obě dohromady získaly sotva 42 procent hlasů.

Zejména Pasok se s pouhými 12,3 procenta zdá být v podstatě vyřízen. Jeho voliči se místo toho hromadně vrhli ke straně Syriza, která představuje radikálnější levicovou alternativu. Pomineme-li očividný fakt, že voliči dali průchod svému rozhořčení nad pádem Řecka do finanční propasti, důvodem vykrvácení stran politického středního proudu bylo i to, že už nebyly voličům schopné za podporu nabídnout mnoho výhod.

Stranické systémy, které vznikly ve Španělsku a Portugalsku po přechodu k demokracii v 70. letech, se zatím drží lépe než ty řecké. Na státní úrovni – ačkoliv v případě Španělska to na regionální úrovni neplatí – spolu v podstatě soutěží jedna velká pravicová a jedna levicová strana. Změnám brání vysoce centralizovaná struktura stran a to, že stranická vedení si mohou před volbami přímo vybírat kandidáty, aniž by obyčejní straníci mohli do jejich volby zasáhnout.

Volný pád Mariana Rajoye

Mezi Španělskem a Portugalskem přitom existují jisté rozdíly. Ačkoliv preference premiéra pravého středu Mariana Rajoye prudce klesají, nezdá se, že by španělští voliči nacházeli o mnoho větší zalíbení v lídrovi socialistické opozice Alfredu Pérezovi Rubalcabovi. Dokonce i mezi voliči jeho vlastní strany je patrná naprostá absence víry, že by Rubalcaba Španělsku vládl lépe než Rajoy.

Zatímco ve Španělsku zdá se existují podmínky, které jsou ke změně stranického systému nezbytné, v případě Portugalska to tak jisté není. Vládnoucím středově-pravicovým sociálním demokratům a opozičním socialistům se i nadále daří udávat rámec postojům občanů, kteří se zdají být politicky pasivnější než jejich španělští bratranci. V roce 1975, kdy v Portugalsku proběhly po padesáti letech první svobodné volby, přišlo k urnám 92 procenty voličů. V loňských parlamentních volbách to bylo pouhých 58 procent.

Fakt, že i během krize je volební účast mladých, kteří se narodili v demokratické společnosti, nižší než u jejich rodičů, jenž zažili autoritářské režimy na vlastní kůži, nutí k zamyšlení.

Francie

Chaos v Sarkozyho straně

Francouzský konzervativní deník Le Figaro popsal situaci jako „sebevraždu v přímém přenosu‟. Uvnitř konzervativní strany UPM (Svaz pro lidové hnutí), kterou donedávna vedl bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy, došlo 18. listopadu k rozkolu. Ten den se volil předseda strany a výsledek byl těsný. Kandidáti od té doby mezi sebou soupeří a navzájem se obviňují z podvodu. Vítězství dosavadního místopředsedy strany Jean-Françoise Copého schválily obě volební komise.

Stoupenci francouzského expremiéra Françoise Fillona odmítli uznat, že vítězem vnitrostranických voleb a novým šéfem UMP se stal Jean-François Copé. Za vítěze označili Fillona a v Národním schromáždění vytvořil vlastní frakci. Nepomohla ani intervence bývalého premiéra Alaina Juppého či Nicolase Sarkozyho, kteří se pokusili prolomit patovou situaci, avšak bez úspěchu. Fillon dal celou věc k soudu.

„Je to příklad toho, co je možné sledovat všude kolem nás, tzv. „postdemokratické režimy‟, v kterých volby jsou jen záminkou a kde lidé nastupují k moci jiným způsobem,” hodnotí novinář Philippe Thureau-Dangin v deníku Le Monde.

Britský politolog Colin Crouch analyzoval tento jev už kolem roku 2 000, aby postupně vysvětlil, proč soukromé zájmy a moc lobbistů, finančních a mediálních skupin postupně vyprazdňují význam a obsah demokracie. Dokonce i v Evropě, kde filozof Jürgen Habermas označil kancléřku Angelu Merkelovou za postdemokratku. Politici mají v tomto post-demokratickém světě problém respektovat rozdělení pravomocí. [...] Éra státních převratů skončila, vstoupili jsme do období permanentních silových převratů.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma