Média: Tento článek zničí sám sebe

6 prosinec 2012
Der Spiegel Hamburk

7. prosince vyjde poslední číslo Financial Times Deutschland. Frankfurter Rundschau je v insolvenci. Bloger Sascha Lobo v tom vidí důsledek obecnějšího trendu: z informace se stává proud a články ustrnulé v čase vycházejí z módy.

*„Don’t shoot the messenger**“*, praví anglické rčení. *„Poslové se nestřílejí.“* Lehko se to říká, ale hůř dělá. V Německu zřejmě začal zánik tištěných médií, který se očividně týká periodik levicových (Frankfurter Rundschau), stejně jako centralistických (Financial Times Deutschland), tisku určeného elitám ([podnikatelský] časopis Impulse), stejně jako společenských magazínů (magazín životního stylu Prinz [který bude od příštího roku existovat pouze na internetu]).

Kolem příčin tohoto jevu a poučení, které je třeba si z něj vzít, se rozproudila bouřlivá debata. Často se mluví o ekonomických modelech, papíru a samozřejmě internetu, méně už ale o tom, jak se proměnila samotná informace, ať už v elektronické, či tištěné podobě.

Na pozadí stojí tendence, která se netýká výhradně internetu. Dějiny informačních technologií se nesou ve znamení úsilí o větší plynulost informace. Lidstvo zjevně touží proměnit planetu v informační tok a řecký aforismus „panta rhei“ (vše plyne) nebrat jako prostý fakt, ale jako výzvu.

Ironií osudu sehrály v tomto procesu rozhodující roli právě tištěná periodika, která přišla na svět počátkem sedmnáctého století a dokázala šířit informaci mnohem rychleji než knihy. Po nich nastoupila digitalizace a síťové propojení.

V tištěných médiích, stejně jako na internetu má psaná informace podobu článku, jak to odpovídá spotřebním návykům. I to se ale možná mění, protože i zde veřejnost očekává větší plynulost. Informace musí dát člověku pocit, že je informován v přímém přenosu. Jádrem krize možná není ani tak tištěný papír, jako spíš statická informace, článek ustrnulý v čase.

Z tištěných médií zdá se nejméně trpí ta, která se tlaku na větší plynulost informací vyhnula tím, že si od čisté informace získala odstup. Úspěšný tištěný časopis [zaměřený na životní styl]Landlustse zaměřuje na témata, která jsou tradičním aktualitám dostatečně vzdálena. Týdeník The Economist, jehož webové stránky a tištěná verze jsou referencí, věnuje aktuálním zprávám ze světa pár řádek v tištěném vydání. Zbytek vyplňují analýzy, reportáže a názorové články, to znamená texty, které mají přispět k pochopení toku informací namísto toho, aby jej v podobě zprávy napevno svázaly s daným okamžikem.

Zpravodajský článek se už bez ohledu na typ média nemůže spokojit s pouhým popisem světa. I na webu pozorujeme rostoucí tendenci k větší plynulosti informací, která věští nevyhnutelný konec aktuálních zpráv, na jaké jsme byli zvyklí. Aktualita se nesnese s nehybností.

Publikovat v tomto kontextu článek o aktuálním dění, ať už v tištěné, či elektronické podobě, vyjde přibližně nastejno jako promítat záznam divadelního představení na filmové plátno. Přesný přenos nedokáže dostatečně využít možností daného média. Ve dnech, kdy se s aktualitami doslova roztrhne pytel, přichází na řadu „stručný přehled zpráv“. To je důkazem toho, že tradiční, byť aktualizovaný článek už není nejvhodnější pro zachycení informačního toku, a to zejména u horkých informací.

A také ve chvíli, kdy pocit informovanosti trvá nanejvýš pár minut, ne-li sekund. Sama koncepce stručného přehledu aktualit, kde jsou informace klidně řazeny antichronologicky, naznačuje, že se řídí jinými zákony a uspokojuje odlišné potřeby.

Konec zpravodajských momentek je nablízku. Nejvíc tím trpí média, která se na ně zaměřovala, jak na webu, tak v tištěném vydání. V momentě, kdyBarack Obama sám tweetuje o svém volebním vítězství, působí jakákoliv faktická zpráva na toto téma trochu uboze.

Interpretace tzv. krize tisku jakožto krize informací, která znamená konec čistě faktických a v čase ustrnulých zpráv v podobě článků, sice možná nepovede ke zcela novým závěrům na toto téma, každopádně ale bude mít velmi široké důsledky.

Pro tištěná média to znamená držet se stranou od oblastí, kde je stálá aktualizace naléhavější než jinde. Znamená to upustit od záznamu aktualit a místo toho čtenářům pomáhat k lepšímu pochopení. Těžko říct, zda to v deníku může fungovat. Problémem tu není ani tak papír, jako spíš způsob fungování deníků, které se věnují především záznamu událostí.

Nabízí se tu ale jedna ještě zajímavější otázka: jaký dopad má potřeba větší plynulosti informací na digitální informaci? Možná se blížíme ke zlomovému bodu. Z informace se stane proud, který překoná tradiční formát článku. Tento aktualizovaný informační proud se bude skládat ze soustavně obohacovaných článků, které budou doplňovat vysvětlivky, kontext a rozbory, k nimž bude tento proud moci odkazovat. Informaci zítřka budou tvořit aktuální reportáže a nepřetržitě aktualizované archivní zprávy o podrobnostech a okolnostech dané události. O prostor mezi nimi bude nouze – a za tuto situaci není zodpovědný jen papír.

Na novináře se nestřílí. V každém případě to může být jeho poslední pracovní místo.

Překlad: Lenka Grafnetterová

Factual or translation error? Tell us.