Itálie: Monti už toho má dost

10 prosinec 2012
La Stampa Turín

Italský premiér Mario Monti 7. prosince oznámil, že míní podat demisi. Vyvolal tím znepokojení doma i v zahraničí. Co však zmůže úřednická vláda, která se úporně snaží postavit zemi na nohy, proti snahám Silvia Berlusconiho využít svízelnou hospodářskou situaci k politickému comebacku?

Mario Monti si vzal den na rozmyšlenou. Pak učinil gesto, které naprosto odpovídá jeho charakteru, životu a stylu vlády: zajistí rozpočet na rok 2013 a podá demisi.

Monti už déle nemohl snášet obviňování ze strany muže, který mu přenechal zemi v nepořádku, nechtěl dlouhé týdny žádat o důvěru při schvalování každého jednotlivého opatření a dělit se ani o metr prostoru s člověkem, který se rozhodl, že zdrojem všeho neštěstí je jednotná měna. „Nepůjdu do Bruselu krýt ty, kteří činí protievropská prohlášení. Nechci s nimi mít nic společného,“ sdělil Monti jasně prezidentovi, když mu 8. prosince oznamoval úmysl odstoupit.

Je to tak jasné a zřetelné gesto, že každého nutí, aby přijal vlastní odpovědnost a ponechal Berlusconiho jeho křečím a obratům o 180 stupňů. Nikdo nezpochybňuje právo Cavaliereho opět kandidovat (i když celý rok tvrdil opak), ale nelze tolerovat, aby se většinový podílník technokratické vlády [Berlusconiho Lid svobody (PDL) má ve vládní koalici většinu] – k tomu všemu premiér, který zanechal Itálii na okraji propasti – jednoho rána probudil a ode všeho distancoval.

Také nelze tolerovat, aby dával Montimu vinu za všechny problémy Itálie a neuznal, že za uplynulý rok odvedl pořádný kus práce. Úřednická vláda se zrodila kvůli neschopnosti (tehdejší vlády) řídit zemi a v hluboké nedůvěře Italů ve stranický systém. Měla Montiho vláda dát do pořádku účetnictví státu a dovést nás k novým volbám. Dohoda zněla, že každý se zhostí svého dílu odpovědnosti (a neoblíbenosti) ve snaze zabránit krachu země, aniž by podlehl volání sirén populismu či využíval společenského marastu.

Jak si za těchto okolností mohl šéf Berlusconiho strany Lid svobody Angelino Alfano vůbec myslet, že bude Monti moci vládnout dál, když v Národním shromáždění právě oficiálně stáhnul jeho podporu? Pouze politik ze staré školy, ochotný k jakýmkoliv kompromisům, by dělal jakoby nic. Monti to naopak vzal na vědomí a rozhodl se vrátit klíče od vlády.

A tak půjdeme poprvé v dějinách republiky k volbám v zimě. Pokud se podaří odhlasovat státní rozpočet a rozpustit parlament před Vánocemi, bude to možná už v první polovině února.

Po rok trvajících snahách o nastolení pořádku jsme se dostali opět do kritického stavu a svíjíme se v těch nejhorších politických křečích. Vzhledem ke všem snahám a obětem, které jsme učinili, si to nezasloužíme.

Je na čase, aby se z Itálie stala normální čitelná země. Třeba i nudná. Země, za níž bychom se nemuseli červenat. Země, která může sídlit v Evropě a být srozumitelná. Jeden rok jsme takovou zemí téměř byli.

Překlad: Pavel Bartůšek

Factual or translation error? Tell us.