EU: Kam se poděla střední Evropa?

13 prosinec 2012
Gazeta Wyborcza Varšava

"Mysleli si, že budou sedět UVNITŘ"
"Mysleli si, že budou sedět UVNITŘ"

Přesně před deseti lety čtyři země bývalého sovětského bloku úspěšně završily vyjednávání o vstupu do EU. Navzdory hospodářské provázanosti a sdíleného osudu se však těmto zemím nepodařilo vytvořit váhu, kterou by si v Unii zasloužily.

Od uzavření přístupových jednání do EU v Kodani v roce 2020 uplynulo 13. prosince deset let. Polsko mohlo vstoupit do EU spolu s dalšími devíti zeměmi střední a východní Evropy. Byl to poslední okamžik, kdy tento region ukázal společnou snahu bojovat za nejlepší možné podmínky přistoupení. Od té doby se naše cesty začaly rozcházet. V Bruselu nyní každá země vyjednává sama za sebe a upevňuje své vztahy s hlavními hráči v EU.

Politické a ekonomické cesty jednotlivých zemí se ve skutečnosti rozcházely už předtím. Každá z deseti zemí, které vstoupily do EU v roce 2004, má odlišnou politickou scénu. Jediné, v čem se podobají, je síla dřímajícího populismu. Názory na evropskou integraci se také liší. Slovensko je v eurozóně, Česko je euroskeptické, Maďarsko válčící a Polsko je obecně na straně eura s výhradou, že vstup do eurozóny v krizi nedává smysl. Na druhou stranu je těchto deset zemí na EU závislých zásadním způsobem. A to je klíčový bod naší geopolitické orientace a základní zdroj modernizace. Například v Maďarsku jsou veřejné projekty financovány z 99 procent z peněz EU a v Polsku z 50 procent. Evropská unie navíc vytváří skleníkový efekt příznivých podmínek rozvoje.

Závislost na Unii

V polské politice byl region (střední Evropy) obvykle na okraji rozhodování, nikoliv samotným cílem. Buď byl ignorován na úkor důležitějších věcí jako je Výmarský trojúhelník či bilaterální vztahy s hlavními evropskými aktéry, anebo využit (vedením bratrů Kaczyńských ve straně Právo a spravedlnost v letech 2005-2007) jako protiváha k tomu, co bylo vnímáno jako nadměrná závislost na Německu. Dnes se střední Evropa stala prostředkem, jak se vyhnout marginalizaci v EU. Trvající tektonické pohyby v Unii mohou totiž způsobit ztrátu toho, na co jsme tak hrdí – čili to, že žijeme v srdci Evropy.

Je pravděpodobné, že budeme-li držet pohromadě s ostatními v naší části Evropy, budeme schopni zabránit dvourychlostní Evrope. Jenže tím přivíráme oko nad děním, které by nás mělo znepokojovat. Musíme si být vědomi vedlejších účinků. V Maďarsku a Rumunsku testují novou politickou kulturu, která spočívá v tom, že dál a dál posouvá tenkou červenou linii, která značí hranice demokracie. Pokud to nebudeme chtít vidět, bude to znamenat, že tento mor se rozšíří i k nám.

Společné zájmy

Nejvíce nás spojuje naše minulost. Necítíme společnou identitu, sdílíme však společný osud a uvnitř EU máme společné zájmy. Ty hrály klíčovou roli během přístupových rozhovorů v roce 2003 a později, během debat o rozpočtu. Nyní se jejich význam vytrácí, rozdílů přibylo a tak máme pocit, že více dosáhneme prostřednictvím bilaterálních vztahů (např. Polsko a Německo). Vzájemná důvěra také klesla a Polsku se nepodařilo přesvědčit své regionální partnery, aby společně vetovali politiku ohledně změny klimatu.

Navíc jsme zanedbali zvláštní domácí úkol. Mezinárodní Visegrádský fond byl zřízen v roce 2000 a byla to světlá výjimka z jinak chudých investic. Čas zaplnit mezeru nastává nyní. Polsko v současné době zastává předsednictví Visegrádské skupinya k němu má solidní, 53-stránkový program. Dva body jsou samozřejmé: propojení zemí středoevropského regionu v dopravě a energetické infrastruktuře a vymezení společných zájmů v EU, od jednotného trhu po společnou obranu.

Ostatně sdílíme také úspěchy. HDP zemí Visegrádské skupiny činí jeden bilion dolarů (770 miliard eur), což je čtyřikrát více než v polovině devadesátých let. Znamená to, že Střední Evropa je více než jen “stav mysli”. K tomu, aby se stala vlivnou politickou entitou, však musí ještě urazit pořádný kus cesty.

Překlad: Kristina Valendinová

Factual or translation error? Tell us.