François Hollande a Angela Merkelová provedli Unii nepěkný kousek. Francouzsko-německý tandem, který se pro jednou na něčem shodl, včera pohřbil strategickou debatu o evropské budoucnosti. Debata byla odložena na později, ukradena nebo spíše zakázána.
Sedmadvacítka se zavázala přijmout do konce roku politický „itinerář“, to znamená upřesnit zásadní etapy „solidární integrace“, použijeme-li Hollandův oblíbený tajuplný výraz. Měla upřesnit, o jakou finanční solidaritu, společnou rozpočtovou kapacitu a demokratickou kontrolu vlastně půjde.
Cena za přežití eura
Nešlo o to vyřešit všechno naráz nebo se hnát bezhlavě a nezodpovědně kupředu, ale uvést do pohybu všechny unijní instituce a hlavně otevřít zásadní debatu pod širým nebem. A to přinejmenším ze dvou důvodů.
Za prvé proto, že taková je cena za přežití eurozóny. Sedmadvacítka se katastrofě vyhnula jen proto, že se na každém z takzvaných summitů „poslední šance“ rozhodla pro další krok k větší finanční solidaritě mezi členskými státy.
Ovšem tahle zmatená navigace, a to je ten druhý důvod, probíhala pod nátlakem trhů, bez politické vize a za zády veřejnosti.
Pštrosí politika
Francouzi a Němci se na podobě nového evropského federalismu neshodli a raději strčili hlavu do písku. Angele Merkelové začíná předvolební kampaň a nechce podstupovat sebemenší riziko. A François Hollande se ničeho nebojí tolik jako rozjitření starých ran ve vládní většině. Hotovo, tečka.
Tahle malá politika se ale opírá o nebezpečné postuláty. Jako kdyby krize byla definitivně za námi a lidé se mohli spokojit s krátkozrakou politikou škrtů.
Pohled z Lisabonu a Říma
Zase jeden rozhodující summit
„Evropská rada bude na svém dnešním a zítřejším zasedání debatovat o plánu na reformu a završení hospodářské a měnové unie, který je klíčový k překonání krize v eurozóně,"píše Maria João Rodriguesová v portugalském deníku Público.
Po třech letech, kdy nebyla přijímána ani nezbytná opatření a krize se mohla volně šířit, jsou konečně na stole zásadní návrhy, do nichž musí Portugalsko aktivně zasáhnout […], aby se v rozhodovacím procesu neprosadila mezivládní logika, která nahrává silným státům. Pouze unijní metoda založená na iniciativě Evropské komise a roli Parlamentu dokáže členským státům a občanům zajistit dnes velmi mizivou rovnost.
„Poslední summit […] náročného roku, který EU nyní završuje v atmosféře tíživého znepokojení a alarmující nejistoty ohledně prakticky všeho: své budoucnosti, identity, integrace i federálního snu,"píše Enzo Bettiza v italském deníku La Stampa. Podle italského komentátora se dnešní a zítřejší zasedání Evropské rady
bude v následujících 48 hodinách nadále drobit do důvěrných kuloárních diskuzí a diskrétních dvoustranných schůzek. Poté, co Francouzi a Němci, hlavní protagonisté summitu, zažehnali problém Řecka a na nějaký čas zmrazili španělský deficit, budou nyní v diplomatické intimitě soukromých večeří čelit dvěma největším „požárům“ ohrožujícím soudržnost EU: neregulérnostem v italské politice a euroskeptickému a antibyrokratickému odporu Británie.